Babous

Dle mého názoru jeden z nejlepších a nejkrásněji natočených filmů vůbec. Labutí píseň hvězdy němého filmu Normy Desmond ("Filmu kdysi patřily oči celého světa! Ale to mu nestačilo. Musel mít i uši!"). Hned pět hvězdiček by si zasloužil jenom scénář: např. "Samozřejmě, že měla i bazén. Kdo ho tehdy neměl? Před tisíci půlnocemi v něm plavali John Gilbert a Mabel Normand. Teď byl prázdný... Nebo nebyl?" Němý film je pro mě něčím exotickým, tajemným, proto mě fascinovaly narážky na Rudolfa Valentina, Douglase Fairbankse a další. Gloria Swanson (sama také dřívější hvězda němého filmu) svou Normu Desmond obdařila teatrálními gesty, výrazy obličeje a mimikou, na nichž byl němý film založen, a v neposlední řadě také patřičnou šíleností. Ve vedlejších rolích znalce potěší režisér Cecil B. DeMille, bulvární novinářka Heda Hopper či komik Buster Keaton.

Zřejmě nejpůsobivější zpracování drákulovského příběhu, co jsem zatím měl možnost vidět. Nejvíc mě samozřejmě zaujal Max Shreck coby skutečně hrůzostrašný Nosferatu, dále romantická divokost "Karpat", zároveň také syrovost (krysy, mor) a úžasná hra se stíny. Tenhle film si rád pouštím o Vánocích místo klasických pohádek. Symfonii hrůzy paradoxně přidává na působivosti černobílá zrnitost a vady na filmu. Rád si pročítám mýty o této klasice, jako že Max Shreck byl skutečný upír, proč jeho jména znamená hrůza, kde v Českoslovenku se vlastně natáčel atd.

Nejspíš nejlepší film s Fredem a Ginger. Ne že by tato klasická screwball komedie oplývala nějak originálním dějem, ale podává ho vtipně, inteligentně, s nadhledem a pěknou hudbou. Fred Astaire a Ginger Rogers se k sobě báječně hodí a ještě lépe tančí (z pohledu laika). Úsměvné byly momenty, kdy se rozhovor zavedl na sex, přičemž konzervativní 30. léta nedovolila nic víc, než náznaky a odbočky.

Extravagantní, dekadentní, retro, barevný a dechberoucí! S tím posledním přídavným jménem to myslím vážně - během večírků jsem ani nestačil koulet oči, jak bylo pořád nač se dívat. A i kdyby zrovna nebylo nač se koukat, je co poslouchat - soundtrack je pecka. Dle mého nejlepší Luhrmannův film, protože zde jsou - na rozdíl od Moulin Rouge či Romea a Julie - kýč a přeplácanost očekávané a potřebné - ukazují "bouřlivá dvacátá léta" v plné parádě. Snad jedinou výtku bych měl k druhé části, kde film trochu ztrácí dech - zřejmě proto, že na diváka už většinu ohňostrojů, bublifuků a šampaňského vystřílel. Přesto to chci vidět znovu.

Tenhle film stojí vidět už jenom kvůli legendární scéně, jak Marilyn Monroe v bílých šatech stojí nad šachtou z podzemky. Neuvěřitelně sexy Marilyn hraje stejně neuvěřitelně naivní blondýnku od vedle a nevědomky svede pracujícího ženáče, jehož manželka odjela s dítětem na prázdniny. Filmu vévodí situační humor postavený na dialozích - je to vážně ukecaný film. Pobavily i narážky na jiné dobové filmy (From Here to Eternity).

Krásný film o beznadějných romanticích a snílcích pro beznadějné romantiky a snílky. Pohrává si s myšlenkou, že my obdivujeme a sníme například o 20. letech jako krásné době, ale lidé z 20. let zase vzhlížejí k Belle Epoque a ti ještě dál do minulosti. Přesně o tomhle jsem nedávno přemýšlel a film se mi trefil do noty. Navíc je tam krásná Paříž, horké francouzské noci, charleston a spousta nostalgie.

Skvělý film o tom, že i v hrůze může být něco krásného. Frankenstein je ďábelský i dnes - v té době to muselo být peklo! Roztomilé ztvárnění Německa, velkolepé kulisy. Hutná atmosféra, horory z 30. let mám rád.

"Vy hrajete vodní polo? To je jistě nebezpečné, že?" "Samozřejmě... Těch koní, co už se pode mnou utopili..." Královna všech komedií nejen kvůli hvězdnému obsazení, ale také soundtracku a jakési nostalgii po časech, kdy se o nás ještě někdo staral a my se zoufale chtěli osvobodit a teď si někdy říkáme, že to nebylo zas tak špatné.

Excelentní prvorepubliková komedie, dokonce bych řekl jedna z nejlepších. Romantické schůzky na schodišti ztemnělé vily, při měsíčku v zahradě... tohle musel být život v První republice. Navíc sexy Nataša Gollová!

Další z klasických Disneyových pohádek. I po třičtvrtě století pořád stejně krásné, milé a dojemné. U téhle pohádky kdysi na konci plakala moje prababička, poté můj děda, následně moje máma i nakonec já. Podobně jako Sněhurka "Mám přání". Přání vidět tenhle film s původním českým dabingem z 30. let, který dodnes zřejmě odpočívá v nějakém archivu.