Otěc soldata
A Soldier's Father
Otec vojaka
Father of a Soldier
Obsahy(1)
Druhá světová válka. Gruzínský vesničan Giorgi Macharašvili jede navštívit raněného syna. V nemocnici jej nenajde, a proto se vydá ho hledat. Stává se tak svědkem a přímým účastníkem válečných událostí, které jej přivedou až do Berlína. (Letní filmová škola)
Recenze (16)
Podobné sovietske vojnové filmy sú ďaleko údernejšie a atraktívnejšie než veľkolepé epopeje s množstvom predstavovaných historických postáv a záverov z rokovaní... Tento gruzínsky film má v sebe čaro individuálneho hrdinu, prostého dedinského človiečika, ktorý chce navštíviť svojho raneného syna a dostane sa do súkolia vojnového mlynu. Tvorcovia sa síce neubránili heroickej pompéznosti, snímok je však natočený vkusne, má atraktívnu kameru a skvelého hlavného predstaviteľa Sergo Zakariadzeho v úlohe otca. Film bežal v našich kinách v roku 1966. ()
"Ty znaješ skoľka ja jechal? Ja jechal, jechal, jechal..." Sila tohto rusko-gruzínskeho filmu spočíva v hlavnej postave otca Giorgiho Machrašviliho. Gruzínsko a fúzy-to vám hneď musí napadnúť hyena Stalin, ale našťastie sa tu svine rodia len výnimočne. Žije tu mnoho dobrých ľudí a medzi nimi vyčnieva Giorgi ako malý Boh. Jeho lámaná ruština s gruzínskym prízvukom mi prirástla k srdcu a je väčšinou ľahko čitateľná aj bez titulkov. Dej filmu je úplne jednoduchý. Otec vycestuje za návštevou syna. Cestou vo vojnovom zmätku stratí stopu a je rozhodnutý narukovať, len aby mal väčšiu šancu stretnúť ho. Propagandistických rečí sa tu veľa nevošlo, preto film zbytočne nedráždi a celkom príjemne to ubehlo. Sila a dobrota otca je neskutočná. Pre ochranu hrozna sa neváha hodiť pod tank. "Što ty delaješ , ty durák?" Videné na STV2 pri príležitosti 70. výročia 2. svet. vojny. Film 80%. ()
Zajimavě rozporuplný snímek. Na jednu stranu to zpočátku působí syrově- do doby než se začně jako bojovat. Hned první scéna je naprosto neuvěřitelně šílená, má ale jedno ale - asi nejšílenější " analogový efekt" tanku ala papírová vystřihovánka, co jsem kdy viděl. Některé pokračující bojové scény jsou ale na svou dobu už poměrně ucházející, dalo by se říct že je to špička propagandy. Hodně dělá (ač většinou děsně kýčovitě) hraní na notu gruzínského národního uvědomění, samozřejmě pod patronací Sajuzu. Ale celkový dojem je prostě takový, že ta směs jakoválky, gruzínství, příběhu o hledání syna a propagandy je příliš neucelená. Když se to vezme kolem a kolem, víc než jednu hvězdičku dát nejde. Čistě v žánru sovětských válečných filmů to JE jiné, to jo, to se dá cenit hodně...ale mohlo to být hodně lepší. ()
Pokud se rozumně oprostíme od plev klasického sovětského válečného filmu, najdeme čisté zrno hlubokých myšlenek prostého, ale ušlechtilého člověka. Základem tohoto příběhu není rozhodně propaganda, ale lidskost, otcovská láska a úcta k životodárné půdě. Krásné scény s pšenící a révou určitě osloví každého vnímavého diváka. ()
V jednoduchosti (človeka) je krása. Minimálne v kinematografii. Bodaj by to platilo vždy aj v živote. S takým hrdinom, akého hrá Nikolaj Barmin, respektíve práve s týmto hercom máte napoly vyhraté, stačí ho len nechať hrať pred kamerou. Režisér jeho one man show doplňuje pomerne slušnou výpravou, pozostávajúcou z viacerých bojových scén. Tie na mňa však pôsobili trochu rozpačitým, alebo lepšie povedané mierne roztomilým dojmom. Film mohol byť asi viac vážnejší, jeho svojskosť treba pripočítať krajine vzniku. Záver je síce emocionálne pomerne silný, ale ťahá ho najmä herec a nie režisér. To je síce úplne v poriadku, len akosi nám je jasné, ako to skončí a to už pomerne skoro po začiatku. No buď tak alebo tak. ()
Reklama