Anténa

svět gest a slov, která nejsou vyslovena je odkazem a jednou velkou vyslovenou metaforou,alegorií, mixem žánrů a výrazovejch prostředků,parafrází, přeplněnou symboly a je pokrevní příbuznej s filmy jako Metropolis nebo Svět zítřka(to je spíš vzdálenej příbuznej, kterýho už si moc nepamatuje)-akorát využívající postmoderní tendence, čímž dává trochu podprahově najevo, že tohle není film z 30 let...kam jinam lépe vtlačit práci s textem než do "němýho" filmu, kterej je ještě k tomu černobílej a reaguje tak i svou formou na obsah, kterej zároveň dává vyniknout textu jěště víc........absence hlasu je absencí svobody (22.05.2009)

Revitalizácia nemej krajiny vynálezov, prosperity a sociálneho útlaku sa neuskutočňuje v plnom rozsahu ako som predpokladal. Esteban Sapir pracuje s estetickou zložkou kuriózne, ale predovšetkým nápadito. Zdupkáva mu však pôsobnosť rozprávkovej alegórie, ktorá naberá grády až po pár úvodných dejových "hľadaniach sa". Metafora strieda metaforu a vysielanie mesta bez hlasu prijímam spolu s nepravidelným rušením. "Zobrali nám hlas, ale zostali nám slová". (07.10.2009)

Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román (11.03.2010)

Anténa pro mne byla nejlepším filmem MFF Karlovy Vary 2007 (ale uznávám, že jsem neviděl zdaleka všechny). Nejenom nádherně zapracované odkazy na němé filmy (zejména německé provenience), ale i precizní odpozorování dobové kino-poetiky (ano, toto je ona fotogenie, o níž psali tehdejší filmoví teoretici!). Autoři se přitom zdaleka nespokojili s pouhou kopií slavných děl, a originálně si pohráli kupříkladu s titulky a také se zvukem, který je jedním z hrdinů filmu. Z nových věcí Anténa svým formálním i obsahovým stylem asi nejvíce připomene Sky Captain and the World of Tomorrow, místy také Sin City. (07.07.2007)

Zajímavá pocta starým klasikám, ale něco tomu přece jen schází. Některé pasáže byli zbytečně natahované a občas to lezlo na nervy. Co mě nejvíc dostalo byl famózní soundtrack od Lea Sujatoviche. Tenhle soundtrack patří do mé TOP 5. Pochválit taky musím skvělé zpracovaní prostředí a příjemnou atmosféru. [ Projekt 100 r. 2009 ] (23.02.2009)