Čtyři minuty

4* další z řady nenápadných filmů, který stojí za pozornost. Je zajímavý jak svým netradičním námětem, výbornými hereckými výkony, hudbou tak atmosférou. Všechny tyhle plusy naštěstí lehce zakryjí i jeho nedostatky jako občasnou nevěrohodnost situací. Své současné hodnocení si toto německé drama rozhodně zaslouží a připojuji se k ostatním s jeho doporučením, [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (28.09.2020)

Skvělé využití kontrastů a v nich skrytých vnitřních podobností: ať už hudebních (stará pianistka během rušné dramatické situace nevnímá nic než skvělou hru na klavír nebo naopak tichá hra na klavír postupně zaniká v ruchu ostatních zvuků), hereckých (netečnost a hanksovské "psí" hraní vs. naturalistické škleby některých vězeňkyň a zvláště hlavní představitelky), jednotlivých postav (uhlazenost staré moudré učitelky, která ale má svá bolestivá tajemství, vs. živelnost až přehnaná zvířecí dravost mladé nadané klavíristky, která má ale také svá bolestivá tajemství a s jejíž zlobou a minulostí to není tak, jak se na první pohled zdá). Co dokáže změnit člověka? Jak se člověk dokáže změnit? Jak může zapomenout na všechnu bolest, co prožil, a na události, jejichž důsledky si s sebou nese celý život? Co všechno člověk dokáže udělat pro toho nebo pro to, co miluje? Kde na to bere sílu? Proč bolest člověka ničí a zároveň posiluje? Na tyto a další otázky sice film neodpovídá, ale zato je znovu a znovu pokládá a tím i pomáhá k hledání odpovědí. Drama, ve kterém sice vpadnete přímo do děje, ale které se pak pomalu, pomaličku dále rozvíjí, aby vyvrcholilo závěrečným naprosto strhujícím a dechberoucím výstupem, kde během několika vteřin proběhne srdcervoucí kontrast největšího životního úspěchu a hned poté životního pádu. Kdyby nic jiného, určitě mě donutil zamyslet se nad tím, jestli vysedáváním u počítače a čučením na filmy přeci jen nemrhám svým talentem, který bych místo toho mohla hledat… :-D (21.11.2007)

Stařičká učitelka hry na klavír dochází téměř celý život do ženské věznice, aby v místních odsouzených probudila lásku ke hře na tento úžasný nástroj. Při jedné bohoslužbě si všimne mladé Jenny, která opakuje prstoklad skladby, kterou právě hraje na varhany. Tu se začíná souboj pýchy, nervů a sebezapření mezi těmito dvěma při snaze vykřesat v Jenny znovu jak lásku ke hře, tak k životu samotnému. V Německu se občas urodí skutečně silné a zajímavé drama, které skutečně stojí alespoň za povšimnutí a toto k nim skutečně patří. Když opominu vcelku nelogické vedení věznice a prakticky volný pohyb trestaných, odsouzených za vraždu, pak se na to koukalo velmi dobře. Takováto dramata určitě nesnese každý, ale mám za to, že svého diváka si tento film najde. U mne velmi pěkných 75% (08.10.2013)

Příběh ohromující, příběh studený i emocionální. Studený jako obě hlavní postavy, studený jako ty zdi věznice, ve které se celý příběh odehrává. Smutný jako výrazy v obličeji těch dvou a emocionální tak, jak to v duších lidí citově poraněných už bývá. Ne všichni mají možnost prožít svůj život v relativním klidu a pohodě. Zde, ve věznici se setkávají dva lidské osudy, dvě ženy, které jsou si tak vzdálené a přitom mají tolik moc společného. Spojuje je láska ke klavíru, láska k hudbě, opuštěnost, ale také krutý osud, kterým každá z nich prošla bez ohledu na to, že jsou věkem tak vzdálené a potkali se až v onom vězení. Každá ovšem v jiné roli. Obě potřebují lásku člověka blízkého, kterou hledají, ale nenachází. Chybí jim a neumí to dát najevo. Cesta k sblížení je dlouhá, hodně útrpná, hořká a konec nemusí být vždy šťastný. Tentokrát to ale vyšlo, i když "jen v úvozovkách". Film vznikl dva roky po smrti Traude Krüge (*1921 - † 2004) a byl věnovám její památce. (04.12.2009)

Nezlobte se na mne, ale ty filmy, kde nějaká pianistka má kdesi cosi problémy a je to celé hrozně umělecké až umělé, už mi trochu lezou krkem. Tenhleten typ filmů je skutečně nesmírně vlezlý a já nemohu u tohoto než ocitovat jednu větu z diskuzního fóra ČSFD, která vystihuje přesně i mé pocity z tohoto snímku: "Táhlý nudný příběh o staré lesbě a mladé těžko zvladatelné vězenkyni." K tomu si přidejte, že jde o německý film, který alespoň na začátku se snaží i o mírný německý styl humoru. Stará, lesbicky orientovaná dozorkyně se rozhodne z jedné mladé vězenkyně udělat klavírní virtuosku. Navzdory všem překážkám a dívčině nechuti a dalším prohřeškům se skutečně koncert uskuteční a dívka odehraje svůj čtyřminutový klavírní part ve stylu houslí Vanessy Mae. Tedy navenek efektivně. A sice vzbudí bouřlivý potlesk, avšak vzápětí je znovu zatčena. Dozorkyně, která se pokoušela u sebe doma s holkou vyspat, jen tiše zamáčkne slzu. Tož asi tak. Na disku najdeme protipirát, trailery na filmy 100% blond a Dobryňa Nikitič, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)