Szabadság, szerelem

Myslím si, že na Maďarsko nadstandardní práce, ale přišlo mi to až moc předimenzované a místy trochu přitažené na vlasy. Co jsem slyšel, tak je ve filmu i dost nesmyslů, které já osobně nejsem schopen identifikovat, ale jsou tam. Bohužel si ani přesně nepamatuji co, ale mám dojem, že je to postava hlavního hrdiny, asi by nemohl stíhat být všude. Ale v celku se mi to líbilo. (25.08.2017)

Film, skrze ktery se snazi Madari vyrovnat se svoji historii anebo minimalne poskytnout retrospektivni nahled. Doceni jej vsak predevsim Madari. Z pohledu nezavisleho pozorovatele se nemohu ubranit dojmu, ze myslenka / cil prevysuje provedeni, ktere je o poznani horsii. Dramaticke sportovni pasaze ci dialogy na tema moralniho dilema mezi kamarady mozna funguji, dejova linka milostneho vzplanuti vsak pusobi natolik naivne a klisovite, ze film degraduje do role agitacni frasky. Chapu, ze je tezke madarskou revoluci vtesnat do dvou hodin, ale prislo mi to misty az prilis zjednodusujici. Chvilemi jsem mel take pocit, jako by to natocil madarsky Hrebejk, coz pro nekoho muze byt poklona, pro jineho naopak. Sila tohoto historickeho momentu a krivdy si vsak nejaky film rozhodne zaslouzi. (09.12.2013)

Amerikanizace východních kinematografií, to je věc zapeklitá. Na jednu stranu pokorně uznávám, že uspávající dějepisné cvičení propagační funkci podobných projektů ani zbla neprospěje. Jenže povězte sami, umíte si živě představit filmovou rekonstrukci srpna 1968 s pozice úspěšného hokejisty a jeho milé? Nehledě na to, že politická realita dostává potupně malý prostor a Maďarská režisérka vypráví vlastně jen zhuštěnou "love story ". Tím tedy duchovní osvěta filmu, která dostává patřičně na frak. Když to ale obrátím na pozici klasického velkofilmu, tak nemám výtek. Vše skvěle funguje, velké scény působí velkolepě, film má perfektní tempo a charismatické postavy. Že se nikomu deset minut po titulcích nebude chtít listovat historickou brožurou je věc jiná. Maďaři se zřejmě nechtěli vyrovnat se zásadní událostí, ale ukázat moc jejich filmu. Tu jim nelze upřít. (16.09.2009)

Spomedzi filmografie režisérky Krisztiny Goda pre mňa najslabší film (aj keď jej životopis tvrdí niečo iné). Téma bola nadmieru zaujímavá a v podstate pre mňa aj dosť veľká neznáma. Napriek tomu však mám pocit jeho historická výpovedná hodnota bola dosť otázna a nebyť môjho manžela, ktorý sa v tomto trochu vyzná, zostala by som úplne mimo. Ak by som však aj sled udalostí brala ako nevyhnutnú historickú kulisu, zvyšná časť príbehu, ktorá sa mala týkať maďarských vodných pólistov bola napriek tomu veľmi mizivá. Bol to vlastne príbeh jedného pólistu a jednej revolucionárky. Veľká téma, ktorá sa ale nedočkala adekvátne veľkého spracovania. Musím súhlasiť s tými, ktorý tvrdia, že toto už bolo pre režisérku priveľké sústo, ale nemožno zabudnúť na to, že samotný príbeh robí scenár a už tam sa stala prvá chyba... (12.04.2015)

Kolem sedící diváci vzrušeně reagovali na každou napínavější akci, já jsem však první 3/4 filmu přemáhal zklamání. V hollywoodském stylu natočený film, který by mohl nést podtitul "maďarská revoluce 1956 v kostce", je totiž poskládaný ze všech myslitelných klišé, které kdy film tohoto žánru nabídl. Celý příběh je postavený na vztahu populárního sportovce Karcsiho Szabóa a revolucionářky Viki. Scénář se drží banálního postupu - Asertivní Karcsi spatří nadšenou revolucionářku, která ho nejprve pohrdlivě odmítá, ale v napjaté atmosféře doby a pod tíhou okolností se do sebe zamilují. Nic nesmí chybět - polibky, když v pozadí projíždějí tanky, milostná scéna v bytě rodičů, prudící matka... Banální je i zobrazení vlastní revoluce. Zkratkovitý popis jejího počátku, nepříjemně efektní průběh bojů, který zatlačuje historické souvislosti ve prospěch vybuchů, pohledů na zmrzačené končetiny a nepřirozeně stříkající krev... To vše podáno neinvenčně a chabě podepřeno snadno předvídatelnými epizodami, jako je např. ta s Karcsiho bratrem a pistolí... Je to škoda, protože tak silné téma by si zasloužilo vynalézavější a ne tak prostřední zpracování. Vše zachraňuje úchvatná závěrečná čtvrtina, která se konečně zaměřuje na onen slavný olympíjský zápas ve vodním pólu mezi Maďarskem s SSSR, i když ani zde si tvůrci neodpustili trapně efektní proud krve, která po úderu agresivního sovětského borce do Karcsiho hlavy zbarví vodu v bazénu do ruda - tady to nelze brát ani jako symbol... Nicméně zápas samotný, prostřihávaný do okupací zmítaného Maďarska a posléze do útrob budovy státní policie, bere dech a já si můžu jen trpce pozvdechnout - Proč se v podobném duchu neodehrával celý film? Proč ty banality a kostrbatě popisný úvod, proč ten kvazihollywoodský styl? Krisztina Goda si vzala velké sousto.. 3 a 1/2* (03.11.2008)