Podzimní tance

Venice Horizons Award - cena, ktera se udeluje nadejnym filmarum, na ktere je nutne si do budoucna davat pozor. Co je pro debutove, na festivalech podobnou vyse zminenou cenou ocenene filmy davat pozor, je jejich nepuvodnost, tvurcova-debutantova snaha narvat do sve prvotiny vse, co ma rad... nejlepe na jinych filmech. Podzimni bal je tohoto udelu otrokem jenom z poloviny, presto by mu ale vyrazne prokraceni prospelo, kdo vi - treba by potom jednotlive linie nevyznivaly tak vykonstruovane a mozna ze by se nasla silnejsi spojnice mezi postavami, nez je jedno misto, kde se vsichni setkavaji a fakt, ze jsou to vsichni do jednoho, nehele na socialni postaveni, odporne snobsti zoufalci. Svedske [bergmanovske] postavy, norska beznadej a celkovy chlad i odtazitost, dansky smysl pro cerny humor a i sklon k soft-pornu, z US zase snaha podat portret psychicky vysinutuch osob ruznych socialnich vrstev ala zakladatel nezavislych Cassavates a bohuzel americkymi vzory ovlivnena formalni struktura se snahou prohudbit se az na konec a uzivat digitalni kameru k dosazeni hrubosti obrazu na jedne strane a silnych filtru zavanejicich pozerstvim na druhe. Zabavna, na debut nadprumerna depka, ktera ale mela na vic.. (05.12.2007)

Milujem jeseň, milijem i Jesenný bál, ten zhluk príbehov, ktoré sa niekde na konci stretnú, alebo obídu. Postava a charakter vrátnika nemali chybu a špeciálne teda jeho štangla salámy ! Človek sa normálne pristihne, ako premýšľa nad triviálnymi chujovinami, ked' tu vidí zopár ľudí, ktorí sú v sračkách, ibaže o tom nikomu nerozprávajú. A takýchto príbehov míjam stovky po ceste domov z roboty. (22.05.2012)

Myšlenka lidí, kteří žijí životy, které je nebaví a neví, jak z toho, je celkem dobrá, bohužel však způsob, jakým je podána, je nešťastný. Dlouhé záběry, kterými je celý film prošpikován, bývají v některých jiných snímcích fajn. Jejich úskalí však spočívá v tom, že se to s nimi musí umět. A mně nepřijde, že by to autoři tohoto díla uměli. 2* za pár scén, které mezi vší tou nudou aspoň trochu pobavily a za pěkných posledních 20 minut. Bohužel 20 minut nedělá film... (05.07.2008)

Měla jsem tušení, že už kdysi jsem se s tvorbou Veika Õunpuua seznámila. Tahle mozaika zoufalých lidských osudů, odehrávající se v bezútěšném panelákovém prostředí, mi natolik utkvěla v paměti, že i po letech si příběhy jednotlivých postav snadno vybavím. Nejsilnější byla asi scéna ubití režiséra romantických komedií frustrovaným portýrem. Takto napsané to vypadá jako velká řachanda, ale při sledování filmu šlo o veskrze depresivní zážitek. Ovšem těch černohumorných okamžiků se tam přeci jen pár našlo. (14.05.2020)

Další splasklá bublina a film z mnoha, jehož zásadním problémem je nedostatek emocí a nemožnost empatie s postavami, protože (1) charaktery nejsou dostatečně propracovány (pokud vůbec nějak) a (2) jednotliví aktéři se vesměs chovají jako idioti. V důsledku toho film, který se pokouší být realistické drama, působící děsně vyumělkovaně, koženě a vykonstruovaně a hlavně z velké části nudí. A pár absurdně vtipných chvilek a relativně dobrá hudba už to bohužel nevytrhne. (05.07.2008)