Sügisball
Jesenný bál
Režie:
Veiko ÕunpuuScénář:
Veiko ÕunpuuKamera:
Mart TanielHudba:
Ülo KrigulHrají:
Veiko Õunpuu, Rain Tolk, Taavi Eelmaa, Juhan Ulfsak, Katariina Unt, Bert Raudsep, Raivo E. Tamm, Ülo Krigul, Laine Mägi, Mart Taniel, Ivo Uukkivi (více)Obsahy(1)
Černá komedie o samotě, zoufalství a naději v panelákových kotcích... Překvapivě suverénní debut talentovaného estonského režiséra, výtvarníka, esejisty a hudebníka Veika Ounpuua je realistickým portrétem několika osamělých postav zoufale se potácejících v odcizených klecích panelových bytů na předměstí, bez ohledu na sociální status, zaměstnání i momentální situaci, přežívajících jako ptáci v kleci, občas zoufale tlukoucí křídly o dráty svého vězení. S obrovským smyslem pro černý humor a satirickou hyperbolu nechává režisér své postavy konat absurdní činy, potkávat se a konfrontovat; zpodobňuje jejich život hyperrealistickým způsobem, z něhož diváka chvílemi mrazí a chvílemi propuká v úlevný smích. (Česká televize)
(více)Recenze (29)
Manýra těžící z další vlny chcípáckých "hrdinů". Občass dějem probleskne obsahově zajímavá prázdnota, ale zbytek je jen zajímavě prázdný. ()
Zvláštní film, jehož děj nelze vlastně vůbec vyprávět. Několik navzájem nezávislých příběhů lidí, kteří bloudí v nových časech pseudosvobody a nemohou se dopátrat svého místa v životě, často pohlceni existenciální beznadějí. Vlastně se na jednom místě filmu setkávají. Muž obklopený knihami, snad filozof, který znásilnil svou ženu, která mu zahýbala a pak od něho takřka definitivně utekla, jako mnozí jiní utápí žal v alkoholu a hledání náhodných známostí. Mladý architekt, který se snaží žít takříkajíc "postaru", ačkoliv i jeho kolegové žijí už jinak, což mu je nakonec také vyčítáno jeho ženou - další nešťastná dvojice. A žena, zřejmě rozvedená od muže alkoholika, s milou dcerkou; milý děda přišel opravit televizi a pak se snažil přes dcerušku získat maminku, ale místo toho je obviněn z úchylky... A pak ten vrátný, který užuž chce praštit povoláním, kde je šikanován svým šéfem, nakonec ale zmlátí zřejmě k smrti významného režiséra... Větší propojení příběhů by nebylo na škodu. Čekal jsem víc. ()
Estonští "Samotáři". Film kultovních parametrů, který se o to maličko snaží, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Dokonalé zachycení esence podzimu, lyrické klipové pasáže z ulic nočního Tallinnu s výborným hudebním podkresem a mozaiková tříšť osudů několika ztracených duší ve ztěsnaném prostoru panelákových bytů na sídlištní periferii velkoměsta. Osamělost a bezvýchodnost ze složitých životních situací, ztroskotávajících vztahů a izolovanosti ve vlastním prostoru tady nejsou samoúčelem, který má prohlubovat už tak depresivní atmosféru, ale naopak vede nás k tomu hledat v tom temnu záblesky naděje a katarze - a to i kvůli černému (a jemně absurdnímu) humoru, který trochu připomíná severskou kinematografii (Kaurismäki). I ty nedokonalosti a nedotažené scény sem prostě patří. Je to film, který dokáže pohltit a z hlavy jen tak nezmizí a co víc - mám pocit, že se k němu člověk bude mít chuť vracet (nejen na podzim :)... ()
Jak se žije v zemi s jednou z nejhorších fotbalových lig v Evropě? Podobně jako tady. Jsou lidi, co jsou ve sračkách, jsou nehostinná sídliště s obrovským nevzhlednými freiplatzy kolem, stejně jako třeba v Blansku na Písečné, v Brně v Komíně apod., jsou osudy těch lidí, které se prolínají. Co bych vyzdvihl je úžasná scéna průjezdu kloubového autobusu, natáčená statickou kamerou z jeho úplného konce. Nikdy bych neřekl, že něco takového může mít až takovou atmosféru. ()
Depresivní, chladné se špetkou černočerného humoru.. . V prostředí panelákové pouště uprostřed slatin se odehrává mozaika příběhů bergmanovskych postav. Několik skvělých komorních rozhovorů, které si po shlédnutí přehrávám v hlavě. Vše zachyceno velmi zajímavou kamerou s filtry. Silný konec za postupně zesilující hudby mě zavrtal do křesla. ()
Velmi dobre zvladnity debutujuci film Veika Ounpuu ktory ponuka pohlad na zivoty niekolkych obyvatelov sydliskove panelaku.Sledujeme viac menej zufalych ludi ktory tuzia po jedinom byt stastny .Vo filme je aj niekolko vtipnych scen ale prevlada depresia a jesenna pochmurnost.Film asi nesadne kazdemu ale artovy divaci budu spokojni. ()
Tak si ani nejsem jistý, zda tento film svojí depresivní atmosférou nepřinese do reálného života diváka spíše pozitivní náladu při zjištění, že tak vymeteno anebo takové srágory snad v hlavě ještě nemá :-) ()
Ucouraný film, jak máma od pěti dětí s nákupem. Občasné vynikající nápady by v s přehledem stačily na mnohem kratší stopáž. Scéna v supermarketu skvělá. ()
Tak na tento snímok som bol upozorňovaný dávno pred zahájením filmového festivalu na ktorom som ho nakoniec aj videl. Bol som veľmi zvedavý čo sa s toho vykľuje. A nebiť mojej tvrdohlavosti dopozerať v kine vždy a všetko (však som si to dobrovoľne vybral) utiekol by som už po prvých pár záberoch. Film ktorý pozberal kopu cien na rôznych filmových festivaloch bol pre mňa jeden z najhorších aké som kedy videl. Vziať pár zúfalých charakterov a okolo nich postaviť celý dej „umeleckej drámy“ je asi ako urobiť emotívnu čiernobielu fotografiu somálskeho dieťaťa. Takto si ja film ktorý patrí k jedným z najdrahších na vysielacie práva pre filmové kluby a festivaly nepredstavujem. ()