Kávový princ

Tak... dlouho jsem mluvila o tom, že se krom japonských seriálů kouknu taky na nějaký ten korejský, když jsou ty korejské natolik vychvalované. A konečně jsem dostála svému slovu, i když jsem se do toho musela krapet nutit. Schválně jsem si vybrala právě tento pro jeho obecnou oblíbenost. A z pohledu japonštináře musím říct, že to mělo pro mě svoje silné i slabší stránky. Nejdříve tedy trošku té negativní kritiky: Vadila mi délka dílů. U japonských seriálů jsem si už zvykla, že série má většinou okolo deseti dílů a jeden díl má asi 45 minut. Tahle stopáž se pro mě ve světe seriálů stala mým limitem. Takže když teď došlo na délku někdy i více než 60 minut na jeden díl, bylo to pro mě zkrátka trošku moc. Ne že bych se nudila, ale ne vždycky jsem si našla celou volnou hodinu, abych se na jeden díl podívala a někdy jsem to proto musela i "kouskovat" a bylo to trošku otravné. Navíc i délka 17 dílů se mi při takové stopáži zdála trochu moc. Ale budiž. Jak tak koukám, v Koreji je asi taková délka seriálů celkem běžná, včetně té minutáže. Byl to však důvod, proč jsem vlastně zhlédnutí nějakého korejského seriálu tak dlouho odkládala... Dále mi vadilo, že to má místy trochu moc "telenovelový" nádech, obzvlášt na počátku mi některé scény přišly trošku trapné - upřímně, proč si sakra ti Korejci pořád strkají prst do nosu? To má být jako vtipné nebo roztomilé? Šlo to dost mimo mě. Vlastně, abych to shrnula celkově, trvalo mi několik prvních dílů (tak tři, možná čtyři), než jsem se tak nějak adaptovala na korejský styl. Ono se to nezdá, ale na to, jak Japonci a Korejci dělají někdy podobný dojem, jsou vlastně dost odlišní. Snad i mentalita je hodně jiná. A proto taky jejich seriály dělají nejspíš úplně jiný dojem. Se svou chabou znalostí korejštiny jsem měla navíc trochu problém se orientovat v nějakých jazykových zvycích a výrazech. Zatímco u japonských seriálů se hrozně moc vyžívám v samotném poslechu japonštiny a proto, že rozumím, dokážu se mnohem rychleji s celou atmosférou seriálu sžít, tady mě pouhé čtení anglických titulků zdaleka neuspokojovalo. Cítila jsem se tak nějak ochuzená. Ale to je samozřejmě jen můj subjektivní pocit, jak tak srovnávám svou diváckou zkušenost s korejským a s japonským světem.... Ale abych se teď dostala k tomu, proč nakonec dávám tak vysoké hodnocení. I když mi zpočátku trvalo, než jsem si zvykla na sledování korejského seriálu, přece jenom se mi pomaloučku jeho atmosféra a postavy líbily čím dál více. Neměla jsem takový ten pocit familiárnosti, jaký mívám u japonských seriálů, ale Coffee Prince se mi kupodivu nakonec dokázal dostat pod kůži. Není úplně na místě hodnotit korejskou seriálovou tvorbu podle jednoho seriálu, ale myslím, že Korejci dokáží vztahy zobrazit trochu reálnějším a míň naivním způsobem než Japonci, což pro mě byla taková svěží změna. Neříkám, že by snad byli lepší ve zobrazování citů, to si nemyslím, ale spíš je rozdíl v tom, jakým způsobem ty city zobrazují. Zatímco japonská citovost je spíše "skrytá" a taková subtilní, Korejci se očividně některé věci nebojí zobrazit přímo. A to se mi docela líbilo. Není to samozřejmě přehnané, pořád se udržují na takové té roztomilé rovině jako Japonci, ale rozdíl to rozhodně je. Když tedy došlo na poslední díly tohoto seriálu, už jsem v něm byla docela "zažraná". A poslední díl se mi líbil ze všech nejvíc. Moc hezká atmosféra. Sice pořád zůstávám příznivcem japonských seriálů, ale Coffee Prince byl pro mě milou novou zkušeností s něčím trochu jiným. Rozhodně si zaslouží vysoké hodnocení. ~(4,3★)~ (05.07.2014) (méně) (více)