Večerní slunce

Večerní slunce je emocemi nabitý film o osamělosti ve stáří, o vzpomínkách, které se nejenže nevrátí, ale nelze je ani žádným způsobem změnit. Jak zoufalá situace může vyplynout z neporozumění, ale hlavně je tenhle příběh o síle ducha. Hal Holbrook ať řekl cokoli, věřila jsem mu. Kdybych rozdávala Oskary, on by ho určitě za tuhle roli dostal. Škoda, že je tenhle snímek téměř neznámý, určitě by zasloužil větší pozornost. (21.12.2014)

Psychologické drama, které poněkud doplácí na to, že je natočeno podle povídky, což je na filmu znát, a že pan režisér poněkud přepálil zdlouhavými záběry stopáž. Přitom samotný námět, příběh, herecké výkony, kamera (i když ta občas sklouzne ke kýčovitému záběru nebo zabere, co nemá, případně něco zabere naprosto v podivném úhlu), vše je na velmi solidní úrovni. Skrývané tajemství poodhalí důvody chování starce, a dokonce ani ten opilec nakonec ukáže i nějaké pozitivní vlastnosti. V tom je síla příběhu - postavy jsou životné, mají nějaké své charaktery, minulost, chápeme jejich motivace, jednání, nic není nahodilé. a přesně jako v životě, nikdo není ani rovnou kladný, ani záporný. Dobré je, že režisér netlačí na dojemnou strunu, i když by mohl, nedojí slzy, ale přece jen občas trošičku někde přitlačí. Celkový dojem z filmu je však spíše depresivní, poněkud chybí nějaká udička naděje (že dcera odjede, to je takové nejasné). Jistě, stáří a nutnost vyrovnat se se svou minulostí, to není moc veselé téma, ale přece jen si myslím, že v životě se dějí sem tam i nějaké pozitivní věci. (26.09.2013)

Ten umanutej dědek mě bavil. Stáří patří k životu a každý má rozhodně právo vybrat si, jak ho chce strávit. Starobinec určitě není nejveselejší místo, kde prožít poslední dny svého života. Logicky se vrací tam, kde prožil většinu svého života a má to tam rád. Syn se zachoval sobeckyl, chtěl mít snadný život a nemmyslel na to, jak se cítí táta. Lonzo Choat nebyl zrovna milý týpek, těžko říct, jestli by skutečně usadil, začal pracovat a byl slušný ke své rodině. Žádný velký přerod se nekonal, spíš jen odkrývání starých jizev, což dávalo pochopit chování ostatních. Vztah se starcem a dcerou vypadal zajímavě, skoro to vypadalo, že by mohlo dojít ke sblížení. Závěr nebyl příliš optimistický, ale spíš odpovídá reálnému životu. . . . . . . . . . . Hollis: Anthony Reynolds, šerif Roller: Bruce McKinnon, scénář: Scott Teems, kamera: Rodney Taylor . . . . . . . . . . . . . . . Zajímavý komentář: MA.KI (08.07.2014)

Krásný název sliboval zážitek a hned zpočátku bylo jasné, že se schyluje buď k tragédii nebo k velkým gestům, chvíle, kdy se Nigel změnil v exponát, směřovala k druhé možnosti, přesto mě dění nedokázalo uchvátit, moje účast by se dala přirovnat k pozorování dvou vlastních sousedů, bez hlubší zainteresovanosti, a obávám se, že na vině je právě obsazení - nějak jsem nedokázala věřit, že starý Meecham měl někdy jinou tvář, než tu zahořklou a nerudnou, úsměvy ke své ženě ve vzpomínkových sekvencích působily násilně a neupřímně (jako kdyby se na vás chtěl hřejivě usmát třeba Hitler) a vztahy se synem můj dojem jen potvrzovaly. Ne právě lichotivé zobrazení stáří, které bývá smutnou záležitostí, a tak není divu, že se v něm vyskytuje stejný vzdor jako u malých dětí, který žádá pochopení a toleranci, v tomto případě mně však palce silou držení nezbělely, je mi líto... (01.03.2013)

Parádní kousek s komorním obsazením, kde si filmaři vystačili s 5 herci. A skvělými herci! Navíc v jedinečných kulisách Tenneesee za parného léta, kdy cikády nezavřou krovky ani za horkých nocí. Dvacet mil od nejbližšího zapadákova stojí stará farma Abnera Meechama. Farma tam stojí už od nepaměti což potvrzuje i nedaleký dům, kde dříve přespávali otroci... Abner zde strávil celý život. Farmařil, zažíval chvíle radosti i strasti, když byla neúroda. Dřel se aby syn mohl na studia práv. Nyní, když jako osmdesátník přestal zvládat život tak daleko od lidí a možné pomoci, kdyby něco - je synem odvezen do domova důchodců. Tam je o něj královsky postaráno. Lékařská péče, jídlo, ošetřovatelky a společenství lidí, pro něž je toto poslední stanice. Sem tam ráno zjistí, že postel, kde ještě včera večer usínal jeden z obyvatelů je ráno prázdná. A jak tak kouká po všech těch ostatních, kterak jen sedí a dívají se, případně skládají jednu z mnoha krabic puzzle, pochopí, že on takhle skončit ještě nechce. Źe těch pár let co ještě má, by si měl užít a že by je chtěl prožít doma. Na své farmě. A tak se jednoho dne sbalí a odejde domů. Syn však neobydlený dům se vším vybavením i stroji pronajal nové rodině a její hlavou není nikdo jiný než místní nemakačenko Lonzo. Ačkoliv Lonzo i s rodinou mají na pronájem platnou smlouvu, Abner její platnost zpochybní a nastěhuje se do domku pro otroky se slibem, že Lonza i s rodinou z farmy dostane stůj co stůj.... A tak se nám krásně rozvíjí příběh o vzájemné nevraživosti a boji dvou mužů, z nichže jeden chce umřít doma a druhý dostat svojí poslední šanci. Večerní slunce je film o stáří, je to takové americké Babí léto. Jsem si jist, že nejeden z nás co jsme dnes na vrcholu sil, budeme také jednou přemýšlet jako Abner, protože buď ja buď kořeny jsou kořeny a nelze jen tak někoho přesadit na nové místo na sklonku jeho života. Na místo, kde se o vás dobře postarají, ale ke kterému nemáte žádnou citovou vazbu a kam velmi často chodí ta s kosou, což připomíná vlastní konec o to intenzivněji.... Film doprovází i výborná hudba a skvělý country soundtrack a mně nezbývá, než jej doporučit k vidění! Dávám za 4 náboje do revolveru. * * * * (27.12.2016)