Sháníte bezúspěšně nějaký zahraniční archivní film?Napište mi, třeba vám můžu pomoct!

---

 

Oscarové nominace 2012 - můj konečný žebříček filmů nominovaných na film roku:

#1. Půlnoc v Paříži
#2. Černobílý svět
#3. The Artist

#4. Hugo a jeho velký objev

#5. Děti moje

#6. Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

#7. Moneyball
#8. Válečný kůň

#9. Strom života

---

 

NEJLEPŠÍ FILMY ROKU 2011:

 

1.      2.      3.      4.

---

---

 Stupně vítězů za jednotlivé měsíce:

 (aneb čtyři nejvíc zapamatovatelné filmy bez ohledu na hvězdičkové ohodnocení)

---

  Leden 2012

 1.      2.      3.      4.

---

 

  Prosinec 2011

 1.      2.      3.      4.

---

 

 

1.      2.      3.      4.

---

Říjen 2011

1.      2.      3.      4.

---

 Září 2011

 

1.      2.      3.      4.

 

---

 Srpen 2011

 

1.      2.      3.      4.

 

---

  Červenec 2011

 1.      2.      3.      4.

---

 Červen 2011

 1.      2.      3.      4.

---

Květen 2011

 1.      2.      3.      4.

 

---

Duben 2011

 1.      2.      3.      4.

---

 Březen 2011

 1.      2.      3.      4.

---

 Únor 2011

 1.      2.      3.      4.

 

---

Leden 2011

 1.     2.     3.     4.

---

 

 

Malý slovníček pro začínající (a neznalé) publicisty:

 

Znáte to, každému z nás někdy nějaké to i/y uteče. To je hned, zvláště v koncovkách. Čeština je totiž na pravopis docela dost záludná. Jsou ale slova, která dělají potíže častěji a opravdu jen někdo je napíše správně nebo chcete-li, korektně. Přijměte prosím následující postupně se rozšířující "slovníček" jako malou nápovědu pro chvíle nouze.

 

shlédnout (pohledět shora dolů) X zhlédnout (spatřit, vidět nějaký film nebo představení)

 

výjimka se píše vždy takto, nikoliv vyjímka

 

zapomněl (se nepíše zapoměl - vždy si řekněte - zapomíNá)

 

tamější se píše vždy takto, nikoliv jako tamnější

 

Kdo že jsem?
Šílenec, co se rozhodl naučit konečně pořádně anglicky.A protože mě baví filmy, spojil jsem to, vybral si velmi speciální část světové kinematografie, konkrétně především filmy Velké Británie z šedesátých let, dále obecně celou anglofonní produkci do konce sedmdesátých let s preferencí především 50´s a 60´s či kompletní tvorbu britského Pana umělce Normana Wisdoma - a snažím se s jejich pomocí něco naučit.

 

Ovšem čas od času si z Británie odskočím i k něčemu jinému (z Ameriky doporučuji filmy s úžasným Frankem Sinatrou) a sem tam se dostanu i k něčemu novému a to potom hodnocení bývá obvykle v průměru nižší. Nebráním se ale ani nové české tvorbě, snažím se poctivě zkouknout vše z posledních let - tady je hodnocení dost nevyrovnané.

 

 

 

 

 
 
Z mého pohledu nejhezčí herečky, které mě ve filmu zaujaly nebo se mi prostě líbí:

 

 

 

 

 

 

Miss Murple - Margaret Rutheford


Norman Wisdom - The Square Peg - The Parade Ground


Norman Wisdom Bayonet Practice

Dovolím si do svého profilu okopírovat jakýsi novinářský kodex MF DNES v otázce pravopisu. Prosím, čerpejte z něj inspiraci podle svého uvážení  a hlavně pište a posílejte mi obsahy česky a ne česki

 

ŽENSKÁ PŘÍJMENÍ, PŘECHYLOVÁNÍ, -OVÁ

Pro přechylování obecně platí, že je lepší přechylovat než nepřechylovat. Výjimkami můžou být:

a) známé umělkyně, u nichž je jméno něco jako obchodní značka (Agatha Christie, Sophia Loren, Greta Garbo, Britney Spears, Marilyn Monroe, Björk, Enya, ale na druhé straně např. Catherine Hepburnová, protože se jméno ustálilo v této podobě)

b) jména končící na samohlásku (Carla Bruni, Angelina Jolie)

c) jména osob, které sebe sama prezentují nepřechýleně (v médiích, při rozhovorech, na svých webových stránkách) a dá se tedy u nich předpokládat, že si přechylování svého jména nepřejí (Kateřina Jacques)

d) nepřechýlená zůstávají příjmení orientální (navštívili Ťiang Čching, Feng-Jün Song, Keiko Sakamoto, Kaori Okano); jejich neúplnou podobu však přechylujeme (zvítězila Sakamotová, Songová, Okanová); nepřechýlená ponecháváme též islandská jména končící na sufix -dóttir (dcera), signalizující, že jde o ženu (sešli se s Finnbogadóttir).

U cizích příjmení, jež končí na samohlásku a neexistují k nim analogické české typy, je možné jako variantu ponechat i nepřechýlenou podobu: Ollé (ale i Olléová), Borgia (ale i Borgiová), Olteanu (ale i Olteanuová), Gribauskaité, Nderebao, Kirui. U jmen, která končí na samohlásku, ale vyslovují se na konci se souhláskou, se přechyluje: Condoleezza Riceová.

Výjimky jsou možné, třeba proto, aby se nesetkaly Riceová s Carey; korektorky to budou respektovat. Podobný případ jsou věty typu Spears povolí setkání s dětmi. - Spearsové povolí setkání s dětmi. Každopádně je potřeba důsledně přechylovat/nepřechylovat alespoň v rámci článku.

PŘÍJMENÍ ZDVOJENÁ, "HODINOVÁ SPURNÁ"

Ženská zdvojená příjmení: pokud žena po svatbě přijme manželovo příjmení, ale ponechá si i své původní příjmení, stojí pak na prvním místě příjmení "vyvdané", až na druhém to původní. Jitka Řezníková Růžičková jako Jitka Řezníková, rozená Růžičková.

V poslední době se u takových jmen upouští od používání spojovníku (už ne Jitka Řezníková-Růžičková). V případě známých osobností je ale potřeba řídit se tím, jak jméno píší ony samy.

JAK PSÁT CIZÍ JMÉNA

Začleňování přejatých jmen do českého jazykového systému je problematika složitá, plná výjimek. Není možné stanovit obecná pravidla. Jedno nicméně platí: pro zařazení jména ke skloňovacímu vzoru (pán, muž, soudce, mladý, jarní ad.) je rozhodující výslovnost poslední slabiky.

Tendence, kterou můžeme sledovat při adaptaci cizích jmen do češtiny je: výrazný sklon k autentizaci, tzn. snaha zachovat v co nejvěrnější podobě základ jména, aby bylo možné bezpečně určit jeho základní podobu. Uživatel nenapíše pan Labordes, paní Labord-ová, jak doporučují příručky, ale napíše Labord-esová, přestože ji pak čte labordová; podobně jako napíše Jacquesa, Jacquesi, ale čte pak žaka, žaku, vedle Rilke, Rilka se užívá i Rilkeho, u anglických jmen najdeme často Whit(e)a, Hal(e)a. Nebo některými čtenáři vytýkaný Kubice, Kubiceho - pravidlo požaduje bez Kubice, jako bez soudce, ale i tady se potvrzuje, že tendence mění pravidla, nikoli naopak.

Několik konkrétních případů:

U "balkánských" jmen, která mají nad souhláskami čárku - Marković, Milinkević - se čárka nahrazuje háčkem - Markovič, Milinkevič, Miloševič, Karadžič.

Gyurcsány (ďurčáň), bez Gyurcsánye (-ně), o Gyursányovi (-ňovi), s Gyurcsányem (-něm) podle měkkého vz. muž, bez muže – nikoli bez Gyurcsá-nyho (podle mladý, mladého). Podobně např. Kodály (-j), Le Sage (-ž), Petrovici (-č).

Jacques (žak), bez Jacquesa (žaka) podle pán, pána – nikoli Jacquese. Smith (smis), bez Smithe (-se), ale i Smitha – kolísá mezi vz. muž a pán.

Jean-Marie Le Pen, bez Jeana-Marie, Jeanu-Marie, s Jeanem-Marie – problém není v Le Penovi, ale v tom, zda skloňovat i Jean i Marie; prof. Šimandl doporučuje ponechávat Marie nesklonné jako respekt k ženské povaze jména a k mariánskému zasvěcení jeho nositele.

Schröder, bez Schrödera, Schröderovi, Vogel, Vogela, Vogelovi – zatímco německá jména na -er, el si při skloňování toto e ponechávají, u jejich českých nositelů se e vypouští, pokud je nevyslovujeme: Rieger, Riegra, Mendel, Mendla.

Jenže: v poslední době se někteří čeští nositelé těchto původem německých jmen dožadují svého e – politik Langer, režisér Menzel, fotbalista Berger+Bergerová, herci Töpfer, Kaiser. Není to nejšťastnější, ale respektujme to.

Moliere, Moliera, Verne, Verna též vypouštíme nevyslovované -e.

Gretzky, Gretzkého, Ajvazovskij, Ajvazovského, Osadčij, Osadčího přiřazujeme k zájmennému skloňování podle mladý a jarní – nikoli Gretzkyho, Ajvazovskiho, Osadčiho.

JAK PŘEPISOVAT ORIENTÁLNÍ JMÉNA

Základní pravidlo zní: všechna jména, která se v originále píší v jiných znacích než v latince (čínská, japonská, arabská, hebrejská...), se přepisují foneticky. Jinak je to u lidí, jimž už je domovem jiná země, kde se mluví třeba anglicky; pak se jejich jméno přepisuje transkripcí odpovídající jazyku dané země.

V posledních letech se však kdysi přísné a striktní pravidlo hodně uvolnilo, a proto lze výjimky dělat i v jiných případech – třeba u diplomatů, kteří působí u nás a výslovně si přejí, aby se jejich jména přepisovala anglickou transkripcí.

Abú Músá Zarkáví – tento přepis považují arabisté za chybný a požadují podobu Abú Mus’ ab az-Zarqáwí. Jejich požadavku zatím žádné médium u nás nevyhovělo. I nadále předpokládáme, že přepisy arabských jmen budou čerpat především z prvních zdrojů, tedy z anglických podob.

Pomůcku pro přepisování asijských jmen najdete zde: ČÍNA - INDIE - JAPONSKO

JMÉNA A GEOPOLITIKA

Spojené státy americké nebo Státy, Spojené arabské emiráty nebo Emiráty. U institucí ale necháváme většinou zástupná jména malá: Severoatlantická aliance - aliance, Evropská komise - komise. Výjimkou je Evropská unie - Unie.

Rio de Janeiro se skloňuje, ale jen druhá část - v Rio de Janeiru, bez Rio de Janeira.

Amsterdam, nikoli Amsterodam. Nizozemsko, nikoli Nizozemí (historický útvar zahrnující dnešní Belgii, Nizozemsko a Lucembursko) ani Holandsko (část Nizozemska).

 

---

 

ZNAKY A ZNAČKY V TEXTU

Pomlčka. Bez mezer píšeme jen v případech, kdy jsou spojeny dvě číslice a pomlka má význam až: 30–50 Kč, 12–17 hod., 13.40–16.50 hod., 3,5–20,6 kg, 17.–18. března, 1990–2005 (letopočty) atd.

S mezerami píšeme ve slovních spojeních a také data: směr Praha – Brno, Brno – České Budějovice, Děčín – hranice, zápas Sparta – Slavia, dvojice Korda – Štěpánek, Praha 10 – Strašnice (ale Praha-Strašnice zůstává se spojovníkem natěsno), rozšířené datum 12. 2. – 15. 2., 17. března – 18. dubna.

Dvojtečka. Skóre a časové údaje bez mezer: utkání skončilo 5:3, čas byl 5:32,4. V matematice s mezerami: 20 : 5 = 4.

Uvozovky. V titulcích na iDNES.cz používáme dolní a horní (alt+0132, alt+0147), v článku horní a horní "počítačové". Pokud jsou v textu v uvozovkách vnořené další uvozovky, musí být jednoduché (alt+0130, alt+0145, v krajním případě pomocí čárky na označení délky samohlásek).

Apostrof. d’Artagnan, ročník ’78, McDonald’s (alt+0146)

Ampersand. Vždy s mezerami (pravý alt+c): Deloitte & Touche

 

Paragraf. Vždy s mezerou: § 38 zákona o...

Procenta. S mezerou to znamená dvacet procent, bez ní dvacetiprocentní: 20 % občanů, 20% roztok.

Tečka. Za tečkou vždy mezera, před čárkou však nikoli: ČEZ, s. r. o., P. O. BOX, P. F., O. K. Tečku nepíšeme za otazníkem a vykřičníkem, i když jsou součástí názvu: Podepsali výzvu Děkujeme, odejděte! V případě nejasností je možné postupovat takto: Hejma chce oživit "Chcete být milionářem?".

Trojtečka. U přeryvu za slovem bez mezery, před dalším slovem mezera: ... Mysleli si, že to projde. S tím jsem tedy... nepočítal. Výpustka do mezer: Došlo ke změně (...) podmínek. Došlo ke změně ... podmínek.

Krát. Počet bez mezery, násobení a rozměry s mezerami: 5x se otočil, 3 x 6 cm, 5 x 8 = 40.

Stupně. S mezerou to znamená osmnáct stupňů, bez mezery desetistupňový: 18 °C, 10° pivo. Obdobně například 100 km = sto kilometrů, ale 100km rychlost = stokilometrová, 100kilometrová rychlost, 6V baterie = šestivoltová baterie, atd.

Časové údaje. Zde se iDNES.cz vědomě odchyluje od normy. Mezi číslicemi označujícími hodiny a minuty píšeme dvojtečku (nikoli tečku a neuvádíme časovou jednotku hod.)Údaje o sportovních výkonech se rovněž píšou s dvojtečkou, případně i s desetinnou čárkou (bez označení časových jednotek hod., min., s): 2:38 v běhu, 4:30:41,00 v chůzi.

ČÍSLOVKY

Číslice v řádu tisíců a výš se píšou s mezerami: 2 133, 10 548, 100 784. Pozor ale, pokud se na webu nezobrazí obě části takového čísla na jednom řádku, je potřeba svázat je dohromady tvrdou mezerou   nebo alespoň přepsat větu tak, aby se číslo posunulo jinam a "spojilo" se tak. Letopočty se píšou vždy bez mezer: 2008.

Jednoslovné číslovky je ve většině případů lepší psát slovy (dívce bylo jedenáct let), celé tisíce podle množství (pět tisíc, patnáct tisíc, 25 tisíc, pět set tisíc či půl milionu, 936 tisíc).

Jednotky za čísly s desetinnou čárkou se uvádějí v korektním tvaru: 2,75 milionu, protože se říká dvě celé sedmdesát pět desetin milionu.

U složitějších číslovek se skloňuje až jejich poslední část, a to desítky a jednotky: bez 1 847 Kč – bez tisíc osm set čtyřiceti sedmi korun, mluvíme o 1 358 423 dokladech – o milion tři sta padesát osm tisíc čtyři sta dvaceti/dvacet třech dokladech.

 

---

 

ANI - I

O jisté necitlivosti svědčí používání (kladné) částice i pro zápor, tam kde by správně měla být záporová částice ani. Soud nařídil firmě, aby dluh zaplatila, ale i to na Macka a jeho společníka neplatilo. Grebeníček se i dnes před soud nedostavil.

V obou případech je třeba užít záporové částice ani, která patří do vět se záporným přísudkovým slovesem (nedostavil, neplatilo atd.). Náležitá podoba tedy bude: Soud nařídil firmě, aby dluh zaplatila, ale ani to na Macka a jeho společníka neplatilo. Grebeníček se ani dnes před soud nedostavil.

ČÁRKA PŘED SPOJKOU A

Spojuje-li spojka a dvě věty nebo větné členy v poměru slučovacím, čárku před ní nepíšeme: Zlatou olympijskou medaili získala Štěpánka Hilgertová a také Jan Železný. Neustále se objevují žebříčky, které hodnotí, jak jsme žili a jakých výsledků jsme dosáhli.

Čárku před spojkou a klademe v následujících případech.

1. Spojuje-li dvě věty nebo větné členy v jiném poměru než slučovacím:

a) odporovacím (spojka a se dá nahradit některou ze spojek odporovacích – ale, avšak, však): Snažil se, a neuspěl.
b) stupňovacím (můžeme si říci navíc), např. Už se stmívalo, a k tomu začalo pršet.
c) důsledkovém (spojka a bývá součástí spojovacích výrazů a proto, a tedy, a tak): Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít. Tito nájemníci neplatí nájemné již několik let, a tak mají být vystěhováni.
d) vysvětlovacím: Zboží můžete reklamovat, a to do tří dnů. Odpovězte co nejrychleji, a to písemně.

2. Uvozuje-li vedlejší větu vloženou mezi dvě věty hlavní: Šli jsme na výlet, a protože začalo pršet, vrátili jsme se domů.

3. Následuje-li za vloženou vedlejší větou závislou: Komisař vysvětlil, jak významnou roli sehrává železnice v evropské dopravní síti, a vyslovil uspokojení s naším postupem.

ČÁRKA PŘED SPOJKOU JAKO

Pokud tato spojka uvozuje celou větu*, čárku píšeme: Uskuteční i takové perverzní libůstky, jako je tripartita. Evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česká republika, Slovensko, nemají moře. Uvozuje-li pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Dosáhl stejného počtu bodů jako já.

* Za celou větu považujeme takovou, která obsahuje sloveso v určitém tvaru (v našich příkladech slovesa je, jsou), tedy nikoli např. infinitiv (Zdražit je jako provést sebevraždu.).

Touto spojkou se uvádějí i nevětné příklady. Čárka se píše tehdy, jestliže příklad sdělení jen doplňuje, a když ho vynecháme, význam věty zůstane stejný: Zakázané povzbuzující látky, jako anabolika a dopingové prostředky, v moderní gymnastice nezdomácněly. Čárku nepíšeme, jestliže příkladová část je nezbytnou součástí sdělení a bez ní by věta dávala jiný smysl: Do tohoto divadla jezdily hostovat takové osobnosti jako Karel Höger a Jiřina Šejbalová. Kdybychom spojení po spojce jako vypustili, věta by zněla: Do divadla jezdily hostovat takové osobnosti. A to by nedávalo smysl nebo by to znamenalo zase něco jiného.

ČÁRKA PŘED NEBO, ČI, ANEBO

Vyjadřují-li spojky nebo, či, anebo volbu mezi dvěma eventualitami, možnostmi, které jsou libovolně zaměnitelné (je lhostejno, která z nich bude platit, které dáme přednost, dokonce mohou nastat obě najednou), pak se čárka před nebo neklade: Špinavá bomba může být v balíku či (eventuálně) v kufříku shozena z výškové budovy nebo (eventuálně) odpálena na dálku. Podejte nám zprávu písemně nebo (eventuálně) telefonicky. Za škodu na životě nebo (eventuálně) na zdraví lidí náhrada nepřísluší, vznikla-li pracovním úrazem nebo (eventuálně) při lovu živočicha, který tuto škodu způsobil.

Prakticky ve všech ostatních spojeních, třeba se slovy zda, jestli, v otázkách, ve zdvojených spojovacích výrazech buď, nebo, také následují-li po spojce výrazy spíše, vlastně, lépe, se čárka před nebo píše: Pospěšte si, nebo vám vlak ujede. Je, či není Zidane zraněn? Zřídka, nebo vlastně nikdy se nespoléhají na jednoho dodavatele. Nebral ohled na to, zda se jim to líbí, nebo ne. Zde už totiž nejde o libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmé protiklady, stupňování, upřesňování atd.

ČÁRKA PŘED ANI, NEŽ

Čárka se před ani nepíše, pokud je ve větném celku jen jedno: Nebyl tam ten ani ten. Nepřinesl mi jídlo ani pití. Píše se v případě použití dvojice ani - ani: Voliče nepřesvědčili ani lidovci, ani zelení. Ani ryba, ani rak.

Čárka se píše, pokud než uvozuje větu, tj. někde po něm je sloveso: Přijdu, než bys řekla švec. Nepíše, když jde o srovnání: Je větší než sestra.

 

---

 

SLOVA, V NICHŽ SE CHYBUJE

bizar-d-ní je chybně, správná podoba je bizarní

tam-ější není odvozeno od tamní, ale od slova tam; tamnější je hrubá chyba

standar-d-ní (běžný, ustálení normální) jen takto, nikoli standar-t-ní

standar-t-a (vlajka), standar-t-ový

s-h-ovívavý je správně, nikoli s-ch-ovívavý

Boss (šéf, předák, vůdce). Skloňuje se jako jiná podstatná jména rodu mužského životného zakončená na –os (kos, pštros, los, losos, utřinos) podle vzoru pán: bez bossa (pštrosa, kosa, utřinosa; nikoli bosse!), k bossu, bossovi (k pánu, pánovi), bossové (pánové), vidím bossy (pány), o bossech (pánech), s bossy (pány).

Sloveso vrhnout má ve 3. osobě jednotného čísla minulého času dvě možné koncovky: vrh-l a vrh-nul,ale na rozdíl od jiných sloves (řízl, říznul, vylítl i vylítnul, trhl, trhnul atd.) není lhostejné, kterou z nich použijeme: vrhl, vržen, vržení – znamená házel, házení; vrhnul, vrhnut, vrhnutí – znamená zvracel, zvracení. Tento rozdíl je třeba mít na mysli a nepřipustit věty jako: Vrhnul do předvolebního boje všechny své trumfy.

Kdo s koho. Ustálené spojení s předložkou s. Jde o starobylé s, jež se pojilo se 4. pádem a sloužilo ke srovnávání a k vyjadřování míry – kdo vyhraje, kdo bude lepší. Toto s žije ještě ve slůvku seč (pracujeme, seč nám síly stačí = s co nám síly stačí). Ještě dvě další ustálená spojení sem patří: být s to (nikdy ne být sto, jak často vídáme), hodina s půlnoci.

Mezi slovy rozvé-s-t a rozvé-z-t je podstatný rozdíl. Zatímco první je odvozeno od vésti, vedu vedeš, druhé je od vézti, vezu, vezeš. Ve větě Tisíc kusů červnového čísla, které ještě vydavatelství nestačilo rozvést. je tedy hrubá chyba.

e-mail - elektronická pošta – toto slovo iniciovalo vznik mnoha dalších jako e-banking, e-adresa, e-podpis, e-obchod atd. Píšeme je vždy s pomlčkou.

lobby (nátlaková skupina) – nesklonné, rodu ženského. U tohoto slova se často chybuje v odvozeninách. Ty se tvoří od základu slova lobb- plus regulérní přípony -istický, -ista, -ismus, -ing. Správné podoby tedy jsou: lobbistický, lobbista, lobbing, lobbismus. Pozor, do stejné třídy hrubých chyb patří třeba i šachysta místo šachista.

Slovo protežovat (někoho, něco vlivně podporovat, neoprávněně mu dávat přednost) vzniklo z francouzského protéger (chránit) a zachovává si jeho atributy. Odvozeniny jsou tyto: protežé (hovorové a často hanlivé; znamená chráněnec), protežér (ochránce, přímluvce; hrát úlohu protežéra), protežovaný.

mýtický – odvozeniny od slova mýtus mají správně podobu mytický, mytologie atd., stejně jako od slova téma je možné pouze tematický, tematika atd.

zbydou ne! Základem sloves zbýt, přibýt, dobýt, ubýt, nabýt je sloveso býti, proto jsou jejich tvary ve všech osobách stejné jako tvary základového slovesa: budu, budeš, bude, budeme atd.: zbudu, zbudeš, přibudou, dobudu, ubude.

Sloveso kázat a velká skupina slov příbuzných jako dokázat, prokázat, odkázat, ukázat, zakázat, vykázat atd. patří k typu mazat, a má tedy podle tohoto vzoru ve 3. osobě množného čísla koncovku -ou (mažou), nikoli -í, jak můžeme často slyšet i číst. Jejich spisovná podoba je tedy ukážou, prokážou, dokážou, zakážou atd. Podoby s -í jsou hyperkorektní, ponecháváme je (třeba ze zlomyslnosti) jen v citacích.

Pozor také na hyperkorektní je pravdou, pravdou je... Správné je ono obyčejné pravda je, že... je pravda, že...

Katastrofický znamená "předpovídající katastrofu", katastrofální "rovnající se katastrofě". Katastrofální mohou být záplavy, katastrofická nějaká vize, scénář, předpověď apod.

Korea.2. pád - bez Korey, Koreje; 3. pád - ke Koreji; 4. pád - Koreu; 6. pád - o Koreji; 7. pád - s Koreou, Korejí.

Kia a Hyundai. Ta Kia, skloňování podle vzoru žena (přesněji podvzoru skica pro jména, která před koncovkou mají měkkou souhlásku; po ní se tudíž nepíše ypsilon): 2. pád - kii, 3. pád - kie i kii, 4. pád - kiu, 6. pád - kie i kii, 7. pád - kiou. Ten hyundai, bez hyundaie, s hyundaiem.

SMS zpráva, esemeska, tak to píšeme v iDNES.cz. Nepíšeme sms zpráva, smska apod.

eura se píšou malými písmeny a skloňují se (130 eur), a to podle vzoru město; značka EUR

správné psaní názvu Radiožurnálu: ČRo1-Radiožurnál

odstřelovač je střelec určený k likvidaci určeného cíle, ostřelovač pak sniper, ozbrojený záškodník, který střílí z úkrytu na nechráněné cíle

Pro složená slova, jejichž první část má význam voda, vodní, již užíváme počeštěnou podobu akva- (akvapark, akvafitness, akvabely, akvajogging). Pouze tam, kde si provozovatelé pojmenovali své zařízení aqua-, musíme jim tento název ponechat: Radnice provozuje Aquapark Leknín, kam budou žáci chodit na akvagymnastiku.

Diskuse se s, ale jinak většinou u cizích slov novější pravopis se z: filozofie, univerzita, konsenzus atd.

versus se zkracuje jako v., nikoli vs.; to se sice hodne používá, ale ve všech pravidlech a slovnících se připouští jen v.

tsunami - ta vlna tsunami, ale samostatně to tsunami

Slovesa jako dokážou, můžou, prokážou se ohýbají podle vzoru mažou, takže tvary dokáží, prokáží jsou špatně.

Zájmeno ji se použije tam, kde se dá slovo potenciálně nahradit zájmenem tu (okradl tu dívku - ji), jí tam, kde si pomůžeme zájmenem té (vrátil peněženku té dívce - jí).

Koncovky v množném čísle (komunisté versus komunisti). Když slovo v jednotném čísle končí na -ista, ita, asta, je mn. č. -é (husité, cyklisté). Když končí na -man, je koncovka mn. č. -i (hejtmani). Když končí na -at, -it, je koncovka možná -é i -i, spíš -é (akrobaté).

 

---

 

NÁZVY VÝROBKŮ

Užívání chrématonym, tj. názvů výrobků, je složité. Oficiální označení typu výrobku píšeme s velkým písmenem: automobil značky Škoda, vozy Škoda, typ Škoda Felicia, Škoda Suberb, Octavia Combi, Felicia GLX. Vidíme, že u každého tohoto pojmenování máme ještě nějaké bližší určení – automobil, vůz, typ, značka atd.

Z nich se potom odvozují pojmenování obecná, jež píšeme s malým písmenem – koupil si škodovku, nové vybavení formana, posádka červené felicie.

Jméno výrobce píšeme vždy s velkým písmenem, ať je pojmenování oficiální – Škoda Auto, nebo neoficiální – Škodovka, mladoboleslavská Škoda. Své pojmenování mají i zaměstnanci – škodováci – vždy s malým písmenem.

Stejný model platí u všech dalších chrématonym: stíhačky Gripen, ale kupujeme gripeny; prací prášek Tix, ale peru v tixu; Subaru Impreza, ale oblíbil jsem si subaru, impreza je úsporná; jablko Ontario, ale ontaria se neurodila.

JAKO BY A JAKOBY

Spojení jako by (bych, bys) je úspornějším a vývojově starším předchůdcem podmiňovacího výrazu jako kdyby (kdybychom, kdybyste). Z tohoto faktu si pak celkem jednoduše můžeme odvodit, kde tento podmiňovací výraz použijeme: tam, kde si můžeme říci jako kdyby (kdybych, kdybys...) – Tváří se, jako by to neslyšel. Po slibech jako by se zem slehla. Album znělo, jako by vznikalo v šedesátých letech.

Z některých těchto podmiňovacích vět se staly ustálené obraty, frazémy: Spal, jako by ho do vody hodil. Jako by hrách na stěnu házel. Jako by mu z oka vypadl. Řve, jako by ho na nože bral.

Slovo jakoby je jakýmsi relativizujícím prostředkem, který užijeme tam, kde bychom si řekli jako – Udělal to jakoby naschvál. Několik minut jakoby stojí. Ohnal se jakoby v sebeobraně. Vše v této hře je jen jakoby. Tvářil se jakoby nic. (Nemůžeme si říci: Tvářil jsem se, jako bych nic.) Někdy se jakoby stává i součástí složeniny: jakobyčokláda.

CHYBNĚ POUŽÍVANÉ PŘEDLOŽKY

Předložka na se původně užívala ve spojeních s vyvýšenými místy, postupně se stala součástí některých ustálených spojení (na Proseku, na Vsetínsku). V poslední době vytlačuje předložky v a do. Proto se setkáváme s nesprávnými spojeními jako: na Vsetíně, kontroly na Ruzyni, zvolila pro vnoučata pobyt na škole, vedoucí na úřadu.

Podobně předložka pro vytlačila přesnější spojení, takže místo za své provinění máme pro své provinění byl odsouzen, místo kvůli mlze máme pro mlhu došlo ke srážce. Předložka po vyhubila předložku od: místo od něho již máme jen po něm, žádá vysvětlení po komunistech místo od komunistů.

NOHAVICA BEZ NOHAVICI

Mužská jména Nohavica, Pavlica, Hlavica sice skloňujeme podle tvrdého vzoru předseda, předsedy, ale po měkké souhlásce c píšeme vždy měkké i, tedy: Nohavici, Pavlici, Hlavici. Je to stejné jako u Káji, Míši, kde by nás nenapadlo váhat. Totéž platí i pro ženská jména, která také skloňujeme podle tvrdého vzoru žena, ženy: Danica - Danici, Lubica - Lubici a pochopitelně i skici, limči, sóji aj.

Existují ale výjimky z pravidla. U podstatných jmen, která skloňujeme podle vzoru hrad, píšeme po c tvrdé y: trucy, tácy, frcy, kecy, puncy, kibucy. Výjimku z výjimky představuje slovo hospic, které může mít dokonce tvary dvojí: hospic, bez hospicu i hospice, o hospicu i hospici, s hospicy i hospici. Tendence směřuje k podobám s měkkým i, takže bychom se měli naučit používat hospic bez hospice atd.

U cizích jmen vlastních a zeměpisných je pro psaní -i nebo -y rozhodující výslovnost. Například jméno Berisha vyslovujeme jako Beriša, a tak musíme psát bez Berishi. Starostí nás trochu zbavuje pravidlo, kdy ve všech pádech kromě 1. p. j. č. místo c můžeme psát k. Tedy Lorca, ale Lorky, Petrarca, ale Petrarky, Casablanca, Casablanky, Mallorca, Mallorky (jinak bychom museli psát Lorcy, Petrarcy...).

-OVI, -OVY

V češtině se přípona -ovi, -ovy vyskytuje ve třech případech:

1) jako koncovka 3. a 6. p. podstatných jmen rodu mužského životného. V těchto případech bude vždy -ovi s měkkým -i: přinesli pánovi, Novákovi, mluvili o Petrovi, kamarádovi.

2) jako koncovka 1. (5.) a 4. p. mn. č. přídavných jmen přivlastňovacích, která se skloňují podle vzoru otcův, matčin. V 1. a 5. pádě píšeme měkké -i, ve 4. pádě -y: Hráli se Smetanovi Braniboři. Viděl jsem Smetanovy Branibory. Přišli bratrovi kamarádi. Potkal jsem bratrovy kamarády.

3) jako koncovka v 1. (5.) a 4. p. mn. č. vlastních jmen, kdy označují rodinu jako celek. V 1. a 5. pádě píšeme měkké -i, ve 4. pádě -y: Přišli Novákovi a Šimůnkovi. Potkali jsme před domem Novákovy.

V případech uvedených ad 2) a 3) nám poslouží jako pomůcka skloňovací vzor matčin, matčini, matčiny, nebo zájmeno ti, ty: Smetanovi (matčini, ti) Braniboři, starcovy (matčiny, ty) tváře, Husovy (matčiny, ty) názory, viděli jsme Šimůnkovy (matčiny, ty), Večeřovi (matčini, ti) vyhořeli.

 

---

 

NÁBOŽENSKÉ TERMÍNY

Bůh. S velkým písmenem, je-li míněn v křesťanství Hospodin, v judaismu Jahve či v islámu a u arabských křesťanů Alláh; s malým písmenem ponecháváme slovo bůh v obecném, nenáboženském smyslu (díky bohu, chraň bůh, můj bože, to je krása), u antických, animistických či jiných božstev (bůh podsvětí, bůh lásky, bůh deště).

Boží. Od výrazů náboženských (království Boží, Boží soud, Boží milost, Matka Boží ad.) musíme odlišovat podobu boží užívanou v nenáboženském smyslu (boží duha, boží muka, boží zážitek).

Proroci.Slovo v náboženském pojetí označuje tlumočníka Boží vůle. S malým písmenem píšeme starozákonní proroky - prorok Izaiáš, Kniha proroků; ale pozor, zástupný název pro tuto část Nového zákona je Proroci (Tyto texty najdete v Zákoně a v Prorocích.).

Prorok Mohamed. Zakladatel islámu, prorok Mohamed (také Muhammad), Alláhův prorok; prorok jediného Boha, Alláha (Boží slovo zjevené proroku Mohamedovi je Korán.) Prorok s velkým písmenem je jiné jméno pro Mohameda: urazili Proroka, karikatury Proroka, Město Prorokovo (Medína).

Bible, Talmud, Korán, Tóra. Píšou se s velkým písmenem, třebaže ještě i ta nejnovější pravidla či slovníky cizích slov je uvádějí s malými písmeny.

Zdrávas, otčenáš, žalm ad. – zůstávají s malými písmeny stejně jako různé východní náboženské instrumenty (micva, súra, zen).

Velikonoce. Stejně jako Vánoce píšeme s velkým začátečním písmenem. Hovoříme o Velikonocích křesťanských a o Velikonocích židovských. Každé mají svoji zavedenou terminologii - viz níže. Naproti tomu Vánoce (-ům, -emi) s velkým písmenem pouze pro svátky křesťanské, pro nenáboženské či jinověrecké situace použijeme vánoce (židovské vánoce, volební vánoce; analogicky jazzové velikonoce).

Velikonoce křesťanské – velikonoční týden neboli pašijový týden otvírá: Květná neděle (Ježíš vstoupil do Jeruzaléma a byl vítán zelenými ratolestmi); Zelený čtvrtek (poslední Ježíšova večeře s učedníky); Velký pátek (Ježíš ukřižován); Bílá sobota (Ježíš odpočívá v hrobě); Boží hod velikonoční (zmrtvýchvstání); Pondělí velikonoční – Velikonoční pondělí (vzkříšený Kristus se zjevil dvěma svým učedníkům). Půst začíná 40 dnů před Velikonocemi na Popeleční neboli Škaredou středu.

Velikonoce židovské – pesach (hebr.), pascha (řecky), sedmidenní svátek na památku odchodu Židů z Egypta, slaví se v měsíci nisanu převážně četbou ze svitků tóry. Všechny termíny začínají písmeny malými.

Třídení.Přídavné jméno třídenní všichni známe, třídenní výlet apod. Od něho je třeba odlišit slovo (to) třídení, které znamená soubor tří velikonočních dnů (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Boží hod velikonoční) a pochází z latinského triduum.

Chanuka, Sukot, Purim. Židovské vícedenní svátky, s velkým písmenem.

STÁTNÍ SVÁTKY

17. listopad. Oficiálně se nazývá Den boje za svobodu a demokracii. Připomínat si výročí Listopadu, ale při příležitosti 17. listopadu (v češtině existuje pravidlo, že velké písmeno přechází na první slovo v sousloví, takže jako bychom napsali Sedmnáctého listopadu nebo Dvacáté (20.) olympijské hry atd.). S malými písmeny píšeme listopadová revoluce, sametová revoluce, listopad 1989...

Precedens v č. j. již existuje: Únor, Vítězný únor jako pojmenování pro tzv. vítězství pracujících nad reakcí v r. 1948. Velká písmena zde stále zůstávají i v nejnovějších slovnících a zřejmě to tak zůstane i nadále jako doklad historického pojmenování komunistického svátku, který zanikl v roce 1990.

Najít obdobné pojmenování pro významné období politického uvolňování, jež přišlo na jaře roku 1968, se nepodařilo a nezmění se to zřejmě ani v budoucnu, takže (a v tom se neustále chybuje), stále píšeme pražské jaro. Velké písmeno zůstává vyhrazeno pouze pro hudební festival Pražské jaro.

 

---

 

DÉLKA SAMOHLÁSEK

Ve slovech, která se mohou z hlediska délky samohlásky psát oběma způsoby, volíme kratší variantu: milion, sezona, stadion. Ovšem některá vypadají, že mají dvě varianty, přitom mají jen jednu, a to dlouhou - např. pódium. Také existují slova, která mají jen krátkou variantu, ale je tendence chybně je psát dlouze: např. masiv, defenziva, ofenziva, benzin.

Téma, ale tematický. Scénický, scenárista, scenáristický.

UPRAVENÁ, NEBO UPRAVENA?

V psaných textech pod agresivním vlivem mluvené češtiny pronikají do příčestí trpných dlouhé tvary, a to tam, kde je možné používat jen tvarů krátkých. Často se tak zcela změní smysl vyjádření. S krátkými tvary (spokojeni, revidován, draftován, zaplacen) se totiž spojuje význam dějový zatímco dlouhým tvarům se připisuje výsledek děje, případně výsledné vlastnosti.

Tak můžeme najít věty: Z představení odcházeli spokojení. (nespokojení zůstávali?). Jiný příklad: Za její prodej poradce nedostal zaplacenou odměnu. ČSOB bude žádat zaplacenou sumu ze státní kasy. Druhá věta je v pořádku, banka zaplatila nějakou sumu a tuto již zaplacenou (výsledek děje, vlastnost té sumy) sumu žádá zpátky. V první větě chtěl autor říci, že poradce ještě nedostal zaplaceno, nebo trochu šroubovaně – zaplacenu odměnu. Jenže nám řekl, že nedostal už někdy dříve zaplacenou odměnu.

Proto je třeba vždy se zamyslet nad tím, co chceme vlastně říci: Diváci odcházeli spokojeni. x Spokojení diváci odcházeli, nespokojení demolovali stadion. Hráč byl draftován. x Draftovaný hráč nebyl využit. Totéž platí i pro zaměňování krátkých tvarů dlouhými u přídavných jmen: nemocen vs. nemocný, povinen vs. povinný, ochoten vs. ochotný atd.

KROPICÍ A KROPÍCÍ

Podoby čisticí, měřicí, řídicí, ovládací, zvedací, psací jsou přídavná jména účelová. Vyjadřují, k čemu věc slouží: měřicí (zvedací, psací) zařízení je zařízení určené k měření (ke zvedání, k psaní), řídicí (ovládací) panel je pojmenován podle toho, že slouží k řízení (ovládání).

Přídavná jména kropící, řídící, měřící, kterým odpovídají podoby ovládající, zvedající, píšící, se nazývají dějová. Jimi se vyjadřuje právě probíhající děj nebo činnost: kropící vůz je vůz, který právě kropí. Tato přídavná jména stojí obvykle až za podstatným jménem a bývají rozvitá - přístroj měřící vlhkost vzduchu, jeřáb zvedající panel.

NA ÚKOR, VE PROSPĚCH

Je třeba dát pozor na chybu, která vzniká nesprávným použitím výrazu na úkor tam, kde by mělo být ve prospěch. Význam slova úkor je příkoří, křivda a spojení na úkor znamená na škodu, v neprospěch někoho něčeho. Nejsou tedy v pořádku věty: Kavan zanedbává českou zahraniční politiku na úkor osobních ambicí. ČSSD ztrácí voliče na úkor KSČM. Mělo by být: Kavan zanedbává českou zahraniční politiku ve prospěch osobních ambicí. ČSSD ztrácí voliče ve prospěch KSČM.

VOLBY A KALHOTY

Podstatné jméno volby ve významu výběr osob hlasováním má tvary pouze množného čísla (volby do parlamentu, bez voleb bychom se neobešli) Patří mezi takzvaná pluralia, která sama o sobě nenesou informaci o množství, počtu, proto se jejich singularita či pluralita vyjadřuje číslovkami druhovými (ty odpovídají na otázku kolikerý, kolikery: dvoje, oboje, troje, čtvery, patery, stery, tisícery atd.).

Nejsou tedy možné podoby: V Německu se rozhodne v dalších třech zářijových volbách. Občané se museli vypořádat s několika volbami. Možné je pouze: V Německu se rozhodne v dalších trojích zářijových volbách. Občané se museli vypořádat s několikerými volbami.

Totéž platí o podstatných jménech pomnožných: dveře, noviny, Vánoce, kalhoty, Budějovice... takže dvoje Vánoce, několikery noviny, čtvery kalhoty, patery dveře atd.

ODOLENA VODA

1. pád - Odolena Voda, 2. pád - Odoleny Vody, 3. pád - k Odoleně Vodě, 4. pád - vidím Odolenu Vodu, 6. pád - o Odoleně Vodě, 7. pád - s Odolenou Vodou.

OSTRAVAN, OSCAR, KALAŠNIKOV

Nejistotu vyvolává kolize gramatické životnosti a reálné neživotnosti podmětu. Případy slanečky/slanečci, korály/koráli, mikroby/mikrobi, bacily/bacili, draky/draci nezpůsobují větší problémy – životnost a neživotnost je jednoznačně vyjádřena, takže je snadné zvolit -i, -y v přísudku (papíroví draci létali, draky letadel se lámaly, bacily se objevily, mikrobi se namnožili, dny se dloužily, dnové ubíhali...).

Jenže co se slovy jako veterán (starý člověk i automobil), průvodce (člověk i kniha), rádce (člověk i kniha), jezdec (člověk i kancelářská sponka), obrněnec (muž v brnění i tank), Oscar (muž i filmová cena), Ostravan (člověk i rychlík)? Pro řadu čtenářů není úplně přijatelné, aby průvodci leželi v knihkupectví, Ostravani dosáhli vysoké rychlosti, veteráni stáli v garáži...

Problém je možné vyřešit malým trikem, kdy v jednotném čísle je budeme skloňovat jako životná a v množném čísle jako neživotná:

- Oscar (cena): dostal Oscara, Oscary (nikoli Oscaři!) se mu sešly
- kalašnikov: vzal kalašnikova (nikoli vzal kalašnikov!), ležely tam kalašnikovy
- Ostravan (vlak): stihl jsem Ostravana (nikoli Ostravan!), Ostravany vyjely
- veterán (automobil): má v garáži veterána (nikoli veterán!), veterány jely do kopce
- průvodce (kniha): prolistoval nového průvodce, prodávaly se průvodce (podle vz. stroje)

 

---

 

JAK NEPSAT JAKO POLICEJNÍ MLUVČÍ

Co by se nemělo objevovat v našich textech:

1) hromadění předložek (Přistoupil na pro něj nevýhodnou smlouvu. Narazil do před ním stojící cisterny. Byla zveřejněna dohoda bez v ní obsaženého dodatku.)

2) nepravé věty účelové typu narodil se, aby umřel (Přerušil svoji hudební kariéru, aby se za dva roky vrátil. Získal míč, aby ho vzápětí zahodil.)

3) nehezký pořádek slov ve větě a "tasemnicovitost" (Bylo mu 28 let a pořád věřil, že se do nablýskaného světa F1, který okusil jako jediný Čech, po odmlce, způsobené pozitivním dopingovým nálezem na marihuanu, vrátí. Kabinet se už v červenci zavázal, že do příštího týdne bude o novém vlastníku firmy, kterou tíží více než desetimiliardový dluh, a visí nad ní hrozba bankrotu, jasno.)

4) matoucí pořádek slov ve větě, obzvlášť v titulku; slovosled v češtině je sice volný, nikoli však libovolný (Řidiči odebrali lékaři krev - Lékaři odebrali řidiči krev; Část kampaně ODS neplatila - ODS neplatila část kampaně; Drogy odhalí destičky - Testovací destičky odhalí drogy; Skateboardy vytlačí od divadla restaurace - Restaurace vytlačí skateboardy od divadla)

5) tvorba v úřednickém stylu, klišé, formulace neadresné, neosobní, vyhýbavé, s mnoha pasivními slovesnými tvary, s policejními výrazy apod. (Převážná část výběrů na stavbu se v poslední době provedla neveřejnou cestou. Příjemci věnované části daně z příjmu budou moci být nevládní organizace. Podezřelého šetříme, sdělila mluvčí. místo Podezřelého vyšetřujeme...)

Slovosled v české větě je poměrně volný, ne však libovolný. V oznamovacích větách je jako základní pociťován slovosled PODMĚT – PŘÍSUDEK – PŘEDMĚT (Škoda ztrácí zákazníky). Toto základní slovosledné schéma je však podřízeno principu, že dynamika české věty stoupá zleva doprava, a prvky obsahově a sdělně důležitější (tzv. réma) tedy stojí ve větě více vpravo bez ohledu na to, zda jde o podmět, předmět, nebo přísudek.

Tento princip nadřazenosti významu (sémantiky) nad mluvnickým (gramatickým) principem nám umožňuje vytvářet množství slovosledných variant čistě podle toho, co považujeme za důležité, co potřebujeme zdůraznit, a co tedy dáme na konec věty: Škoda ztrácí zákazníky; Zákazníky ztrácí Škoda (a ne Mercedes); Škoda zákazníky ztrácí (nikoli získává).

V jednom případě se však musíme řídit gramatickým principem PODMĚT – PŘÍSUDEK – PŘEDMĚT vždy! A to, když dojde ke tvarové shodě mezi podmětem a předmětem a ani žádný další prvek věty nám neumožňuje zjistit, kdo vlastně dělá co: Řidiči odebrali lékaři krev; Plácky nahrazují stavby nebo obchody; Dozorce soudí za pokus o vraždu. Takové věty je nejlepší zcela přeformulovat.