Rhythm on the Range

StarsFan

Nebýt těch šílených dějových nejasností, mohl být Rhythm on the Range velmi příjemný film. Pokud patříte mezi skalní fanoušky starších filmů, říkáte si teď: "Ale vždyť porovnávat film z 30. let s dnešním není možné a téměř každá víc jak půl století stará klasika obsahuje nějaký "úlet", který by jí dnes neprošel." Ano, v tom byste sice měli pravdu, ale tento úlet dle mého překračuje únosné hranice i v době natočení. Něco jiného je, když ve scénách z úvodního klání v aréně jasně poznáte, že za Binga všechna kovbojská čísla dělá profesionál, nebo když záběr rozhovoru z jiného úhlu zcela jasně prokáže, že byl natočen jindy než předchozí (jinak poskládaný nábytek, jinak sedící představitelé). Tohle vše považuji ještě za minoritní detaily, ke kterým se snažím nepřihlížet. Jenže pak jsou tu i ty dějově hůře stravitelné; například jak může trojice výtržníků vždy přesně vědět, kam se hlavní pár ztratil? Jak je možné, že na stadionu pro tisíce lidí stačí pronést řeč bez mikrofonu a všichni návštěvníci ji slyší? Proč na každé přibrždění vlaku reagují postavy jinak? (Jednou letí dopředu, podruhé dozadu, potřetí to s nimi ani nepohne.) Tohle vše jsou zkrátka nepřesnosti, přes které se tak snadno přenést nedokážu a to i přesto, že Frances Farmer je jednoduše okouzlující a hlas Binga Crosbyho dokáže i z nijak výjimečných písní vytvořit cosi, co se velmi dobře poslouchá.(26.9.2010)