Věk: 21 let
Místo narození: Plzeň, Česká republika
Místo pobytu: Glasgow, Velká Británie
Povolání: Studentka politologie a filosofie na University of Glasgow
Povahově: Logicky založený introvert, flegmatik, optimista, středově až pravicově orientovaný liberál / libertarián (Political Compass), ateista, cestovatel. Nade vše individualista bez touhy někoho vést nebo být veden.

Filmy jsou jedna z mých největších vášní, můj vkus je ale těžké nějak krátce shrnout. Mám slabost pro podmanivou vizuální stránku, ne ale v pojetí digitálních efektů, rychlého "cool" střihu a snahy ukázat na plátně všechny barvy spektra (Avatar), spíše koncipováním nějaké barvy chytře do záběru (Americká krása), používáním kamerových filtrů (Payback), kolorováním záběhu na základě toho, jak se hlavní hrdina zrovna cítí (Single Man), natáčením dlouhých, střihem nepřerušovaných záběrů (téměř čtyřminutový průlet bojištěm v Jindřichu V., závěrečné oslavy z Mnoho povyku pro nic a filmy Kena Branagha všeobecně) nebo zdůrazněním kontrastu mezi světlem a stínem (Sin City). Pokud se právě poslední zmíněný kontrast v obrazu přenese i do duše postavy (film noir), je u mě na trhák zaděláno.

Z všemožných filmových oblastí ulítávám především na politických filmech, gangsterkách, starých amerických muzikálech, ve kterých dostávali hlavní role zpěváci (Bing Crosby, Frank Sinatra) nebo tanečníci (Gene Kelly, Fred Astaire), historických velkofilmech, skandinávských dramatech, stylových thrillerech / kriminálkách, případně čemkoliv s lidským hlavním hrdinou. (Ano, a také většině toho, co natočili mí "oblíbení" tvůrci, viz levý sloupec.) Jakési stádium nezájmu a lhostejnosti si naopak nesu k většině filmů natočených tandemem Burton & Depp, režii Quentina Tarantina, současným digitálně megalomanským trhákům, východo-asijské filmografii, přehnaně uměleckým filmům (aneb chlap deset minut zírá na prasklinu ve zdi), většině amerických komediálních seriálů, manipulátorským politickým pseudo-dokumentům a vyvražďovačkám, jejichž jedinou touhou je naservírovat divákovi mega porci krve a uřezaných končetin.

Mám ráda filmové festivaly (hlavně karlovarský), v posledních měsících chodím často do kina, jelikož mám díky unlimited card jakékoliv představení v kinosálech CineWorldu po celé Británii zdarma, a pořád více mě to táhne i k divadlu, kde mám tendence podlehnout hlavně muzikálům, komediím a Shakespearovým hrám. Ostatně do osobního žebříčku pěti nejvýznamnějších kulturních události roku 2011 řadím tři divadelní představení: nejprve březnového Krále Leara s Derekem Jacobim (v záchvatu šílenství jsem na něj dokonce zašla dvakrát v jednom týdnu), následně letního Richarda III v režii Sama Mendese a s Kevinem Spaceym v hlavní roli (kvůli kterému jsem si udělala výlet do Londýna) a do třetice konečně říjnového Painkillera s Kennethem Branaghem, který mě zas donutil koupit si letenky do Belfastu (sobecky přiznávám, že mé nadšení pramení i z toho, že nás (tedy mě a pár známých) Kenneth na ono představení pozval osobně).

Politika mě nějak provázela celá má středoškolská léta. Ačkoliv se odvažuji tvrdit, že film mám minimálně stejně ráda, byla to politika, ve které jsem se účastnila všemožných akcí od simulací (Model OSN, NATO, EU), soutěží (SOČ a další) a diskuzí, takže se z ní postupně stal obor, ve kterém mám asi největší přehled (v porovnání s běžnými lidmi). Můj zájem leží hlavně u zahraniční politiky USA, vojenských misí NATO, politické filosofie, mezinárodních vztahů a 'comparative politics' (studium společných a rozdílných znaků mezi státy a vytváření teorií založených na těchto znacích) především s ohledem na politické zřízení (demokracie vs. autoritářství) a vliv náboženství.

Filosofie, minimálně ve svém britském a americkém analytickém podání (kontinentální filosofie je odlišná), primárně není o tom vědět, že dle Hérakleita vše plyne, nebo že Descartes ve druhé meditaci použil slavný výrok Cogito, ergo sum. Filosofie je o naučení se argumentace, schopnosti špatnou argumentaci (třeba v novinových článcích) odhalit a hlavně naučit se nad fakty přemýšlet. Dle výzkumu společnosti pořádající testy GRE (srovnávácí zkoušky, podle kterých si americké univerzity vybírají uchazeče na magisterské studium) ostatně absolventi americké bakalářské filosofie vykazují lepší analytické a verbální schopnosti než studenti jakéhokoliv jiného oboru a v matematice jsou na tom lépe než všichni ostatní humanisté. Filosofie je vlastně logika; jen si v ní narozdíl od matematiky musíte sami nastavit limity a proměnné.

Hraju bowling, kreslím, píšu blog, najdete mě na twitteru, facebooku i last.fm, mám ráda sportovní střelbu, swing, jazz a dixieland, čajovny, výrobky filmy Apple, poker, skotský přízvuk a smysl pro humor (Craig Ferguson, Burke and Hare), dějiny 20. století, svůj legálně vlastněný revolver, starobylou a vznešenou angličtinu v díle Williama Shakespeara, lidi používající mozek a svou univerzitu.

A také chci závěrem poděkovat všem kteří mi udělili bod, reagují ve svých komentářích na mé nebo mi píšou zprávy, pokud je něco zaujme. Skutečně si cením toho, že to aspoň někdo čte ;-)