Forgotten Transports to Poland
Zabudnuté transporty do Poľska
Obsahy(1)
„Dali mě do vězení Toloncház. Potřetí. Ten důstojník se mě zeptal, jestli jsem tam už někdy byl. Samozřejmě jsem řekl, že ne, protože jako Kurt Hübner jsem tam ještě nebyl…” Film, bořící představy o dokumentech o holokaustu, se zabývá lidskou identitou a jejími proměnami. Pojednává o rozhodnutích, která museli dělat lidé prchající z nacistických ghett, pracovních a vyhlazovacích táborů v oblasti Lublina v Polsku. Aby se přizpůsobili a přežili, neustále na útěku, v ilegalitě a přetvářce, dokázali uplatnit nezměrnou míru vynalézavosti, humoru a optimismu. Tento dokumentární hold síle lidského ducha neobsahuje žádný komentář, ani současné nebo nahrané záběry. Používá pouze autentické materiály nalezené po letech hledání, které přesně dokumentují popisovaná místa, čas a situace. Ze čtrnácti tisíc českých a moravských Židů deportovaných do zapomenutých míst jako Sawin, Luta, Krychow nebo Zamošč v distriktu Lublin v Polsku, se konce války dočkalo pouhých padesát. Od riskantní hry na hluchoněmého prosťáčka, přes povstání a ozbrojený odpor, až po jímavý příběh zapovězené lásky, hrstka přeživších sdílí, zpravidla zcela poprvé, svou minulost. „Příběh přežití“ za holokaustu bývá spojován s pruhovanými uniformami a čísly na rukou. Tento film nic z toho nenabízí. Jen překvapivý obraz přežívání tak, jak jej neznáme. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (24)
Ze 14 tisíc židů transportovaných do lublinské oblasti jich přežilo padesát. Důstojné završení celého cyklu založeného nikoliv na efektních filmových technikách a šokujících záběrech, nýbrž na neobyčejně silných lidských příbězích vyprávěných hrstkou těch, kteří ještě své sdělení můžou poskytnout. Prakticky každý z nich by si zasloužil hraný celovečerní film, který by bez problémů přebyl spoustu zbytečné produkce filmové tvorby. Celkový dojem: 80 %. ()
Dokázal by som tieto príbehy o prežití počúvať do nekonečna. Je neuveriteľné koľko príbehov sa dá vyrozprávať na tému vojna. Najviac ma zaujala spolupráca Židov s ruskými zajatcami v jednom s poľských lágrov, kde Nemci slabo odhadli ich túžbu po slobode i nemalé vojenské skúsenosti a nechali Rusov nažive. To sa im stalo osudným...V dokumente zaznejú tri veľké príbehy a zaujímavé je, že v dvoch prípadoch ich cesta slobody končí práve na Slovensku. Je tu reč o niekoľkých poľských lágroch, ale hlavne sa venujeme šťastlivcom, ktorým sa z nich podarilo ujsť. Pán, ktorý sa rozhodol zo seba robiť hluchonemého blázna s píšťalkou sa teda naozaj nacestoval. To, že nebol "obrezaný", mu najskôr zachránilo život. Banditi, ktorí mu dali vrece na hlavu a stláčali naprázdno spúšť jeho hru na hluchonemého odhalili...Ale prežil a to sa počíta...100%. ()
Dokument, ktorý sa nám snaží priblížiť osudy pár ľudí, ktorých útek z koncentračného tábora za slobodou bol plný nástrah a strachu a počas ktorého sa zoznámili z ľudskou dobrotou aj zo zverstvami ktoré prináležia len človeku. Lukáš Přibyl v svojej tvorbe z cyklu Zapomenuté Transporty zvolil tradičný prístup podávania informácií. Máme tu fotografie, staré filmové záznamy a rozhovory z osobami, ktoré prežili všetky tie hrôzy. Vzájomné spojenie týchto zložiek do fungujúceho celku tak vytvára pozoruhodný zážitok ľudskej odvahy a cez slová zachytáva tie najväčšie obavy zo smrti a zo straty slobody. Dokument patrí rozhodne k tomu lepšiemu čo na poli českej dokumentárnej tvorby vzniklo ak už nie faktom že je to dokument príťažlivý a nenudiaci, tak aj faktom že má výpovednú hodnotu, ktorá núti k zamysleniu. Rozhodne stojí za pozretie ako dôkaz že existovali ľudia, ktorý sa odmietli vzdať. ()
Kdo uteče, může přežít! Poslední díl protáhne diváka polskými vyhlazovacími tábory (Majdanek, Sobibor, Osvětim) a nabídne několik neuvěřitelných útěkářských příběhů, které by v hraném filmu působily jako čirá fikce. Znovu se objevuje motiv bot jako zásadní podmínky k přežití v lágru a svědectví typu: "Zastřelili člověka přede mnou i toho za mnou." ()
Je to můj první dokument z tohoto cyklu, který sbírá ceny po celém světě a sklízí úspěch. Lukáš Přibyl odvedl skvělou práci a natočil precizní dokument, kde jsem místy neměla daleko k slzám. Dojmout (myslím tím laciným způsobem, jak se to ve filmech často dělá) určitě nebyl jeho cíl, ale přesto se tomu neubráníte. Jenže to nemáte nikomu za zlé a nepovažujete to za ždímání emocí. Příběhy jsou tragické, ale Jan Osers byl tak zajímavou postavou a jeho historky, ač se to může zdát paradoxní, mnohdy rozesmějí. Transporty jsou unikátní cyklus, oceňuji taky výběr aktérů... Tleskám. ()
Galerie (7)
Photo © Falcon
Zajímavosti (1)
- Ocenění Český lev za nejlepší dokument v roce 2009. (zdeny99)
Reklama