Joy Division
Režie:
Grant GeeScénář:
Jon SavageKamera:
Grant GeeHrají:
Peter Hook, Bernard Sumner, Anton Corbijn, Genesis P-Orridge, Richard H. Kirk, John Lydon (a.z.), Glen Matlock (a.z.), Steve Jones (a.z.), Ian Curtis (a.z.) (více)Obsahy(1)
Definitivní biografie legendární postpunkové kapely, představující řadu nikdy předtím neviděných koncertních záběrů a s bezprecedentní účastí tří pozůstalých členů kapely. Po uznávaném životopisném snímku Control o k záhubě odsouzenému zpěváku skupiny Joy Division Ianu Curtisovi, následuje pronikavý dokumentární film režiséra Granta Gee. Rozšiřuje úhel pohledu na celou kapelu a na město, které ji zplodilo – postindustriální anglickou metropoli zvanou Manchester. Snímek obsahuje řadu nikdy neviděných koncertních záběrů, nově objevené zvukové nahrávky a bezprecedentní účast tří zbývajících členů kapely, jimiž jsou Bernard Sumner, Peter Hook a Stephen Morris, kteří později založili skupinu New Order. Definitivní příběh legendárních Joy Division zachycuje vzrušující vzestup kapely, tragédii jejího konce, i její trvalý hudební a kulturní odkaz. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Bezesporu nejzásadnější dark kapela s neotřelým depresivním soundem konce 70.let. Epileptický Curtis se svým elektrizujícím pódiovým tancem a ponurým hlasem káže potemnělé texty a bažinná basa Petera Hooka rovněž poučila mnohé studenty zvuku, ovšem také novátorské bustery kytaristy Summera a experimentující bicí Morrise vyzdvižené jako sólový nástroj. To vše dělá z kapely naprostý kult, který ovlivnil budoucí kapely jako Cure, Banshees, P.I.L., nebo Depeche Mode. Velká škoda ztráty psychicky nemocného frontmana, který se v roce 1980 rozloučil a spáchal sebevraždu v sobotu 17. května 1980, kdy se večer vracel domů a poslal manželku Deborah spát k rodičům. Díval se na film Wernera Herzoga Stroszek o německém skladateli, který odjede do USA, je pohlcen a zdeptán tamní cizorodou kulturou a nakonec spáchá sebevraždu. Poslední věta ve filmu zní: ¨V tramvaji je mrtvý člověk a ta holka pořád tančí...¨. Když Deborah odešla, byla neděle, osmnáctého, brzy nad ránem. Ian si pouštěl pořád dokola album Iggyho Popa - The Idiot. Napsal vzkaz pro Deborah (¨Přál bych si, abych už byl mrtvý. Nemůžu to dál vydržet.¨), odešel do kuchyně, uvázal si kolem krku a tyče na šaty mašli a skočil. Deborah ho našla kolem poledne dalšího dne. Jakékoli pokusy o oživení byly v té době už bezpředmětné. Peter Hook: ¨Největší tragédií na Ianově smrti je, že strašně chtěl být slavný. Ale prošvihl to... o týden.¨ ()
Joy Division je pre mňa jednou veľkou záhadou. Počúvam ich tak maximálne raz za rok a vždy pri ich počúvaní zažívam ťažko definovateľnú zmes emócií. Ak sa máme baviť o emocionálnej melancholickej "ťažkej" hudbe, tak paradoxne v tomto smere mám z JD oveľa väčšiu "depku" ako z 99,9% všetkých funeral doomových kapiel. Asi preto, že i Curtis to všetko žil, žiadna póza, len čisté utrpenie, Práve všetko okolo Iana Curtisa mi príde fascinujúce, silné a zimomriavkové... Control ma emocionálne "sundal", pri/po tomto dokumente som mal opäť zimomriavky...Vravím, fenomén títo JD:) ()
Ze všech těch hudebních legend jako jsou například The Beatles, The Rolling Stones, Pink Floyd, Led Zeppelin, The Velvet Underground, Radiohead nebo třeba The Clash je asi nejtěžší nemilovat právě post-punkové průkopníky Joy Division. Jejich hudba byla upřímná, průzračná, intelektuální, nadčasová, ale zároveň šíleně ubíjející až nebezpečná. Pokud jste totiž spíše citově založení jedinci a pustíte si kteroukoliv z jejich dvou desek a zaposloucháte se do textů, může se vám snadno stát, že zjistíte, že jste v tomto světě úplně sami a vlastně vám nikdo nerozumí tak moc, jak byste si doopravdy přáli. Dojde vám, že svět ve vaší hlavě se nikdy neprolne s tím okolním a vaše ryzí pocity tak zůstanou navždy skryty jenom vám a to může být někdy docela zraňující. Pokud Ian Curtis žil své sny i problémy podobně trýznivým způsobem, jaký popisují jeho písně, zkrátka jestliže odrážejí naprostou realitu, není divu, že se rozhodl svůj život ukončit. Udělal to a přitom se mu na gramofonu točila těžce neoptimistická deska "The Idiot" Iggyho Popa. Kdybych se někdy k něčemu takovému odhodlal já, hrály by mi "Unknown Pleasures" nebo "Closer". ()
Jeden dokument, jedna hudební skupina z jednoho města a jedna obrovská silná a pohlcující atmosféra, která se kolem jejich hudby vznáší i po smrti slavného Curtise. Vzpomínky na život skupiny i jednotlivých jejích členů jsou prokládány slavnými písněmi, ukázkami z koncertů a poetickými záběry na místo, kde to všechno začalo. Dokument zachycující život i mánii okolo Joy Division, které ve stejném roce připomněl i hraný film Anton Corbijna Control, sice nepřináší nic moc nového, ale aspoň pro tu ianovsky-manchesterskou atmosféru jej stojí za to vidět. ()
silný dokument. Zub času na některých zúčastněných zahlodal opravdu neúprosně. Osobně mě nejvíc překvapila nepatetická věcnost Curtisových spoluhráčů. Žádná adorace a posmrtné lakování reality narůžovo, ale až drsné vzpomínání na to, jak se Curtisovi posmívali, jak je tehdy jeho texty moc nezajímaly nebo jak se tvářili, že se jich jeho pohřeb vlastně vůbec netýká. ()
Galerie (9)
Photo © MFA
Reklama