Nakonec zůstane ticho (festivalový název)
-
Restul e tacere
-
Rest Is Silence, The
Komedie / Drama
Rumunsko, 2007, 140 min
Režie:
Nae CaranfilObsah
-
Bukurešť, 1911. Mít bohatého a slavného otce není vždy procházka růžovou zahradou. Grig Ursaru je devatenáctiletý syn hvězdy místního Národního divadla. Sám toho ale zatím moc nedokázal. Na herce je příliš malý, před ženami se příliš stydí a jeho životní styl je příliš nákladný. A to se ještě chystá spáchat něco, co jeho otec považuje za největší zločin na světě: natočit film! Grig uchvácený příchodem kinematografu sní o nejgrandióznějším a nejdelším filmovém projektu, jaký byl kdy vytvořen. Rozhodne se stát se režisérem a natočit „Válku o nezávislost“, dokonalou rekonstrukci rusko-turecké války z roku 1877, díky které Rumunsko získalo nezávislost.
[Zdroj: Febiofest 2008] (oficiální text distributora) -
S ironií, s četnými intermediálními odkazy a značnou dávkou filmařské sebereflexe se Nae Caranfil pokusil navázat na domácí tradici velkých podívaných, na jejímž počátku stojí právě velkofilm Nezávislost Rumunska, natočený k 35. výročí vítězství nad vojskem Osmana paši. Jedná se o dílo „klíčové", jehož fiktivní postavy a události byly inspirovány životy a činy skutečných lidí, jako byli herec a producent Grigore Brezeanu (1891-1919), mecenáš, finančník a divadelní impresário Leon Popescu, jenž zemřel roku 1918 po požáru svého Lyrického divadla, či herec a režisér Aristide Demetriade (1872-1930). Důležitá je evokace dobové atmosféry: obrazová koncepce se inspiruje impresionistickým malířstvím a pohlednicemi, pařížské sekvence režisér vtipně a úsporně nahradil kreslenými výjevy. Erotický živel je zastoupen motivem milostného vzplanutí nemotorného Griga vůči Emilii, jež je typickou „femme fatale". Titul je citátem z Shakespeara; jsou to poslední slova Hamleta, prince dánského (v českých překladech: „to poslední mé slovo" nebo „já už umlkám").
Film byl uveden v soutěži MFF v Locarnu a v rumunských kinech jej zhlédlo 22 tisíc diváků. Nae Caranfil (1960) má v rumunské kinematografii mezigenerační postavení: je nejvýznamnější z autorů, kteří debutovali mezi pádem Ceauşescova režimu a nástupem nové vlny. Jeho duchaplné komedie E pericoloso sporgersi (Nevyklánějte se z oken, 1993), Asfalt Tango (Asfaltové tango, 1995), Dolce far niente (1998), Filantropica (Lidumilství, 2002) vycházejí z vlastních, „hollywoodsky" perfektně připravených scénářů; bývá přirovnáván k Woodymu Allenovi či Billymu Wilderovi. Ve svém pátém celovečerním projektu Nakonec zůstane ticho realizoval dávný záměr, v němž se inspiroval historickým bádáním svého otce, známého filmového kritika a historika Martina Tudora Caranfila. Scénář získal prestižní ceny v Paříži (1995) a v Los Angeles (1999). Nejnovější projekt Naeho Caranfila Alice în ţara tovarăşilor (Alice v zemi soudruhů, 2011) se vrací ke kauze přepadení Národní banky šesticí bývalých nomenklaturních funkcionářů v roce 1959. Případ byl dokumentaristicky zpracován také ve filmu Alexandru Solomona Marele jaf comunist (Velká komunistická loupež, 2004). - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)
