Recenze (1)
Vyvrcholení trilogie je impozantní. Ryunosuke se dostává do bodu, kdy život nelze dál táhnout přes sílu (tedy ne jako jediný prostředek) a kruh jeho běsů se uzavírá. Z psychologického hlediska je tento díl asi nejpotentnější - z celého příběhu právě zde nejvíce vynikají kladné rysy hlavní postavy, stejně tak však čím dál mizivější naděje na jejich vítězství nad temnou částí duše, tápající zmatečně v sebezničujícím cyklu. Naopak Hyoma, který hledá pomstu, se při svém honu na Ryunosukeho dokáže konečně zastavit a rozhlédnout a dojde svého prozření (míněno zcela civilně), díky čemuž jej lze chápat jako skutečného vítěze. Byť fenomenální kvality o něco mladšího Musashiho zde Uchida nedosahuje, přibližuje se jí víc, než by se člověk odvážil doufat. Celý díl slouží z větší části k tomu, aby předchozí dění zasadil do obecného kontextu, samozřejmě pomocí maximálně decentních prostředků, což vrcholí poslední scénou, která je nádherná a mocně symbolická... ()