Dívka na přání

Stopáž a obsazení dává ve spojení se jménem režiséra tušit, že půjde o další ze Soderberghových artových dialogů s divákem svolným a ochotným rozkrývat poselství vetkaná do formy a interpretovat různé obsahové plány. A je tomu skutečně tak. Proto je pro některé Girlfriend Experience zajímavým a podvratným nastavením zrcadla naší současné společnosti (a padají slova jako odcizení, odtažitost, povrchnost, materialismus, pokřivení hodnotových měřítek) a stejně tak je pro jiné jen nezáživným a nesoudržným putováním světem "coury z lepší společnosti", které navíc nezaznamenává žádný seznatelný vývoj čehokoliv. Při první procházce premiérovým skutečně seriózním hereckým vystoupením Marušky Andulky Hancišové jsem měl pocity bližší té druhé skupině, ale pořád se mi některé izolované kousky vracely a celé mě to něčím fascinovalo (a nebyla to zmíněná tehdy jednadvacetiletá specialistka na "trochu ostřejší" sexuální eskapády). Při druhém zhlédnutí jsem už věděl, že nemá smysl čekat na nějaký vývoj - polodokumentární forma filmu se ještě navíc záměrně tříští nechronologickým řazením scén - a všímal si toho, co slečna schopná herecky obstát jako do sebe uzavřená a kolem sebe neustále nějaký obraz budující call girl, říká nejenom slovy, a co vlastně říkají nejenom živé, ale i neživé zabírané objekty. A začal jsem chápat tu první zmíněnou názorovou skupinu. Nicméně i tak jsem byl vděčný za krátkou stopáž, protože můj osobní ukazatel vzdálenosti od příjemného a hlavně stravitelného diváckého zážitku vykazoval pořád nebezpečně vysoké hodnoty. Girlfriend Experience je chytře vymyšlená věc, ale Soderbergh trochu přetáhl strunu. S takovou můžu dát leda tak 60% a Sashe Grey popřát, aby ten její zdejší herecký projev byl výsledek režijního záměru, a ona svojí další uvážlivou prací dokázala, že na "to" má. Mám pocit, že by dokázala světu říct spoustu zajímavého - ukázala toho totiž už víc než dost;) (17.09.2012)

Zajímavý a podle mého názoru atraktivní experiment, který se mi hodně líbil. Se jménem Sasha Grey jsem se setkal poprvé, se jménem Steven Soderbergh teprve podruhé, takže jsem k filmu usedal pln očekávání, nebo spíše zvědavosti, co že mě to vlastně čeká. A k mému překvapení mi tenhle film docela sedl, já si to užíval a se zvědavostí a neskrývaným zájmem jsem očekával, jak to bude pokračovat, chtěl jsem vidět pořád víc a víc, a nakonec pokud mi něco vadí, tak je to velice krátká stopáž filmu a poněkud otevřený konec. Kupodivu mi nevadilo, že scény jsou zde řazeny zcela nesystematicky a že každou chvíli se řešilo něco jiného, protože jsem se v ději výborně orientoval a neměl jsem s tímto dá se říci experimentem žádný problém. Sasha Grey je krásná dívka, takže bylo i na co se koukat a i kdybych se snažil sebevíc, tak prostě na tomhle filmu kromě otevřeného konce neshledávám nic, co bych mu mohl vyčíst a co by mi na něm vadilo. Steven Soderbergh mě letos už dokázal zaujmout s filmem Bublina, a nyní se mu to povedlo zase, asi začínám tomuhle chlapíkovi přicházet na chuť. Jsem rád, že jsem s tímto filmem strávil svůj čas a že jsem zase o další zajímavou filmovou zkušenost bohatší, film si ode mne vysloužil poctivě vydřené čtyři hvězdy. (07.11.2010)

Soderbergh není novým černým svědomí Ameriky ani náhodou. To by nesměl být tak povrchní a nudný. Sasha Grey regulérně herecky naprosto chladná a bez emocí, což se dalo čekat od holky, kterou rozparadí akorát tak pořádnej gruppensex s černejma klobásama. Tyhle Soderberghovy nezávislý pozérský pokusy o umění vyšly vždycky naprázdno. Jediný, co za něco v tomhle směru stálo, bylo SEX, LŽI A VIDEO, ale to už je nějaký ten pátek oldschool. (19.03.2011)

Trošku se odkloním a než-li film samotný (něco takového by asi nejlépe dokázal popsat Shadwell) přejdu k plakátu, jenž sám o sobě je čtyřhvězdný kousek. Už jen samotná tagline „See it with someone you ***.” je krásným odkazem na naivní hollywoodské romance ála Valentine's Day, kde na první místě leží láska a sex je až kdesi na pozadí. Zkrátka lež. Nesmím opomenou o ztrvárnění plakátu, konkrétně ony „tečky” s čárovým kódém, které srovnávají call girls k drahým magazínům, nebo-li šahat a listovat může pouze ten, kdo si zaplatí. A pak samozřejmě onen výraz, jenž mluví o temné stránce celého filmu. O příběhu vykořistěné dívky, které jde o život. Nádhera. (05.01.2012)

Umělé, plastikové a přepudrované nic, byť ve své hluboké podstatě sžíravě Palahniukovská satira, které chybí vybroušená forma a něco jako závěrečná pointa vnášející do filmu nový úhel pohledu. Takhle je to jen rádoby dokumentární experiment a zároveň sonda do prázdného nitra jedné společnice, zaplněný plytkými a prázdnými dialogy a povrchním rozmazaným zobrazením reality coby ten jediný správný obraz, kterým soudobá společnost a snad i cílový divák vnímá svět. Ze začátku ještě doprovázené voice-overem hlavní hrdinky, která si píše deník, ten ale postupně mizí do ztracena a z glosátorky zážitků a reálné postavy se pomalu stává jen hadrová mrkací panenka proplouvající ve střihově roztříštěné skladbě obrazů a nicotných zážitků. Pendlující mezi stereotypním soužitím se svým partnerem a ložnicovým dobrodružstvím s jejími klienty. Do „velkého“ příběhu luxusní prostitutky je pak už je dodatečně přidaný střípek zobrazující americkou společnost obávající se ekonomické krize – jednen velký strašák, který zaručí, že naší veselou dívčinu už nikdy neuvidíte. Soderberghova hra o ničem s nulovými hráči upozorňující na něco, co osloví málokoho. K plné spokojenosti bohatě poslouží trailer sám, sice v něm neuvidíte ze Sashy Grey tolik, co ve filmu, ale aspoň jméno režiséra z něj vychází se ctí. 4/10 PS: jeden záběr pošilhávající po Dannyho parťácích potěší, a několik myšlenek deroucích se na povrch sami o sobě v konfrontaci s celkem obstojí, ale milý Stevene příště natoč raději nějaký hudební dokument o pouličních hráčích, na těch dvouch scénách bylo vidět, že bys možná raději pracoval na tom. (09.04.2010)