Achilles a želva

Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :) (04.12.2010)

Ľudí neznalých Kitanovej tvorby by mohol tento film veľmi jednoducho zmiasť. Zo začiatku sa tvári ako tragická dráma, no extrémnosť mnohých scén film posúva do celkom inej roviny. Pritom to nieje nič iné ako čierno-čierna komédia, z ktorej sa mi miestami až zatmelo pred očami :). Čo sa týka samotného maliarstva - film je dokonalým prevedením "statického maliarskeho umenia" do "pohyblivého filmového umenia". Príkladom za všetko buď skupinka vysokoškolákov, ktorá používa na tvorbu umenia skutočne inventívne postupy :). Niekoľko ponaučení z filmu pre ľudí, ktorý by sa chceli umením živiť - zostaňte sami sebou, nenechajte sa oklamať a keď stratíte inšpiráciu, nestrácajte nádej. S trochou vynaliezavosti predáte aj ho*no, stačí ho pekne zabaliť. (10/10) (25.04.2010)

Posledný diel umeleckej trilógie. Zatiaľ čo Takeshis sa zameriaval na hercov, glory for filmmaker! na režisérov tak achilles to kame sa zameriava na maliarstvo. Čo sú tri veci ktoré kitanovi idú najlepšie. Chronológia filmu je rozdelená na tri časti kde sledujeme malého chlapca ktorého snom je že raz bude slávny maliar. Prvá polovica filmu je mierne depresívna a mierne básnická, pretože vraždy všetkých zúčastených aj celkové nepochopenie chlapca má rozmery nejakého slávneho románu. Zameriava sa to na tragickosť a umocňuje vývin hrdinu, ktorý sa v ďaka nepriazni osudu zoceľuje. Práve táto časť postráda typický kitanovský humor aj keď pár miest by sa tu našlo. Druhá časť je už dospelosť. Táto časť sa zameriava na postupné zdokonalovanie a túžbu byť výnimočným. Lenže aj napriek tomu že hlavný hrdina neustále kreslí aj tak sa mu nedostáva patričného uznania. Lenže práve v tejto časti sa tragické scénky miešajú s komickými - celá pasáž s action paiting - a tiež tu hlavný hrdina spozná ženu ktorá mu ako jediná naozaj rozumie. V tretej časti je starý a stále nedosiahol patričný úspech. manželka sa mu snaží pomôcť ako sa dá a pritom zo seba robia bláznov. práve to má za následok že s ich dcéry sa stane prostitútka. Objavuje sa tu šialený humor - utop ma ale nie doslova, iba keď budem mať málo kyslíku v plúcach budem môcť tvoriť - ktorý je poznačený opäť tragikou. Prológ ktorý je animovaný nám skrátka rozpovie o tom že achilles nikdy nedokáže predbehnúť korytnačku a práve celý tento film je o hľadaný šťastia. samotnému hrdinovi keď si uvedomí že všetko stratil zostane oba spálená plechovka a on je celý zafáčovaný a všetci sa mu smejú. lenže ako to býva z umelca sa stal umelec už dávno aj keď si to neuvedomil a ako to tak býva tak satisfakciou sa mu stane to že nakoniec tú korytnačku predsa len dohoní. (30.11.2008)

Komedie ani náhodou, tragikomedie určitě.Jak žít, pokud jste posedlý uměním od malička, přijdete o rodiče, příbuzní o váš nestojí, skončíte na internátě, máte brigády, studujete, experimentujete a pořád jste neúspěšný? Oženit se, mít dceru...a dál? Být jeho paní, časem ho přizabiju, tohle soužití je humorné, ale i tragické. A tak film o posedlosti, co vám obrátí život naruby, hodnotím za čtyři hvězdy. (20.01.2013)

Film tvářící se ze začátku jako tragické pojednání o nespravedlnosti světa, o jeho nepřejícnosti lidem jiným, než jsou ti dělní, se ovšem po chvilce změní na zběsilou komedii o nespravedlnosti světa, o jeho nepřejícnosti… Začněme smrtí, vyhnanstvím, nuceným pobytem u tyranského strýčka a zaparkujme v umělecké galerii, kde za umění se bere jízda na kole končící v plné rychlosti ve zdi, kde surrealismus je jen jiné slovo pro polohu vlastní blbosti. Takeshi Kitano je režisér, kterému když políbit botu, tak si rozedřít o jeho břitký humor hubu, ale stejně se vždycky sehnete, stejně patolízalsky našpulíte rty k jeho podrážkám, protože to, co vám Kitano předvede na plátně, jinde neuvidíte. (14.09.2012)