Achilles a želva

90% - Film Achilles a želva není jen o malířství... Je i o umění, o životě, o věčném hledání... Jak jsem rád, že už není jen o Kitanovi (a je tudíž srozumitelný i pro ty, co Takeshiho dílo ještě neznají)! Umělecká trilogie tedy byla výtečně završena a já se těším na nové počiny pana režiséra, herce, malíře, a filosofa, u kterého si nejsem úplně jistý, jestli sám sebe vnímá jako Achilla, želvu, nebo profesora fyziky. (05.05.2009)

Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :) (04.12.2010)

Tesil som sa, ze Kitano konecne po dvoch experimentoch natocil jednoduchy, priamociary a emociami nabity film, ale znova som sklamany. Prevedenie nie je zle, ale tema ma nezaujala. Tym padom mi pomale tempo prislo neznesitelne. Tento film mi dost pripominal dalsi Kitanov film A Scene at the Sea. Len postavu uzavreteho maliara, ktory nevnima okolity svet vymente za surfistu a mate prakticky to iste. 5/10. (29.06.2009)

Po "Dolls" dalsi genialni kousek od Katany, ktery me totalne dostal. Absolutne nadherny film o umeni, o tom co je to umeni, o pristupu k nemu a odhodlani jit za svym umeleckym snem a take o tom jaky ma vztah k samotnemu umelci jeho okoli. Umelci jsou casto videni jako urcita forma magoru mimo realitu, kteri navic kvuli umeni nemaji cas a pomysleni na nic jineho diky cemuz jdou stranou veci jako normalni zivotni aktivity, vydelavani penez atd. tenhle film to dokonale zachycuje. Dokonalym vypravenim, skvelou vizualni strankou zobrazujici ruzne alternativni malirske styly a cele opet podporeno skvelou hudbou, i prestoze po neshodach uz neni od Joe Hisaishiho. Ja chci taky zenu, ktera se nebude zajimat jen o penize a bude me podporovat v mem umeni, to je v dnesni dobe naproste sci-fi. 9/10 (05.02.2010)

Ľudí neznalých Kitanovej tvorby by mohol tento film veľmi jednoducho zmiasť. Zo začiatku sa tvári ako tragická dráma, no extrémnosť mnohých scén film posúva do celkom inej roviny. Pritom to nieje nič iné ako čierno-čierna komédia, z ktorej sa mi miestami až zatmelo pred očami :). Čo sa týka samotného maliarstva - film je dokonalým prevedením "statického maliarskeho umenia" do "pohyblivého filmového umenia". Príkladom za všetko buď skupinka vysokoškolákov, ktorá používa na tvorbu umenia skutočne inventívne postupy :). Niekoľko ponaučení z filmu pre ľudí, ktorý by sa chceli umením živiť - zostaňte sami sebou, nenechajte sa oklamať a keď stratíte inšpiráciu, nestrácajte nádej. S trochou vynaliezavosti predáte aj ho*no, stačí ho pekne zabaliť. (10/10) (25.04.2010)