V moci davu
-
De Ofrivilliga
-
Involuntary
Drama
Švédsko, 2008, 98 min
Režie:
Ruben ÖstlundHrají:
Lola Ewerlund, Maria LundqvistObsah
-
Dvě mladistvé blondýny se afektovaně baví, partička mladíků vzájemně sexuálně experimentuje, mladá učitelka se snaží řešit školní šikanu a skupinu cestujících vězní řidič autobusu. Autor se zvláštním smyslem pro humor spojeným s nevšedním pozorovacím talentem vypráví o stádnosti a překračování tabu. [43. MFFKV 2008]
Dvě rozkošné, ale poněkud afektované blondýnky spolu tlachají o ničem, trestají jednu skleničku za druhou a přitom se fotí. Skupinka mladíků se věnuje vzájemným sexuálním experimentům. Mladá učitelka se pokouší vyřešit případ šikany, které se na jednom z žáků dopouští její kolega učitel. Malý chlapec je během oslavy svých narozenin zraněn, ale bojí se o tom někomu říct. A i málo stačí k tomu, aby se řidič rozhodl udělat si ze svých cestujících vězně. A co tyto příběhy pojí? Skoro nic. Snad jen to, že se všechny odehrávají ve Švédsku. Ale stejně tak bychom mohli být jejich svědky kdekoli na světě, protože patrně nikde na planetě neexistuje místo, kde by lidé nepodléhali stádnímu chování, ale stejně tak neměli touhu se z davu a masovosti vymanit a překračovat společenská tabu. Formálně originální a svým vyzněním pozoruhodné i alarmující švédské drama s prvky černého humoru, které uspělo také na tuzemském filmovém festivalu v Karlových Varech, natočil v roce 2008 renomovaný skandinávský režisér Ruben Östlund.[TV Cinemax] (oficiální text distributora)
Dvě mladistvé blondýny se afektovaně baví, partička mladíků vzájemně sexuálně experimentuje, mladá učitelka se snaží řešit školní šikanu a skupinu cestujících vězní řidič autobusu. Autor se zvláštním smyslem pro humor spojeným s nevšedním pozorovacím talentem vypráví o stádnosti a překračování tabu. [43. MFFKV 2008]
Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $623,849║(12.9.2010)
-
Bluntman
(CINEMA MUNDI 2010) Roy Andersson v letech 2008-2009 nic nenatočil, a tak se Švédsko na festivalu toho nejlepšího, co daná kinematografie vyprodukovala za předchozí rok, prezentuje alespoň filmem, který je "royanderssonovský". Inspirace švédským klubovým tvůrcem je patrná, ale V MOCI DAVU se vzdaluje surrealistickému pojetí jeho pozdějších snímků a obrazové kompozice, i když nápaditě řešené, neozvláštňuje jinak než netradičním úhlem záběru. Patrná je snaha o realistické, až civilistní pojetí, které se apriori vzpírá jakékoliv "klasické" dramaturgii, a tak je pětice příběhů spojena spíše tématicky a nemůžeme očekávat, že by se jednotlivé postavy setkaly či by se linie spojené s některými byť jen dořešily, protože takhle to v "normálm životě" nechodí. Švédský reprezentat a zároveň zakončovací snímek Zlínského psa je tak povedeným a myšlenkově podnětným debutem, jehož formální neotesanost a nedostatky spojené s hereckými výkony, dialogy či patrně nevalným produkčním zázemím jsou obráceny v klad, protože Ruben Östlund má co říct, aniž by vynášel soudy, i když si musí vypomáhat žánrovými postupy.(3.3.2010)
-
Tuxedo
Přijatelně zábavná hříčka složená z cca pěti se střídajících fragmentů, z nichž ale opravdu fungují jen asi dva. Režisér se v tomhle případě pokusil sdělit vše, výsledkem však neříká téměř nic a zůstává tak jen prvoplánový, ale i funkční humor. (43. MFF KV - 5.7.08)(14.7.2008)
-
freddy
Na tenhle film jsem byl velmi zvědavý, ostatně stejně jako na všechna dramata ze severu Evropy. Výsledek je však z mého pohledu velmi rozpačitý a mé dojmy po zhlédnutí celé te mozaiky poskládané z pěti příběhů byl různorodé. Skoro mám z toho filmu pocit, že režisér chtěl sdělit více, než se mu do tohoto filmu vešlo, nehledě na to, že většina příběhů zůstala bez nějakého zajímavého zakončení. Samozřejmě nevím, nakolik to byl záměr nechat ty příběhy otevřené, ale fakt je, že místo jednoho zajímavého filmu se mi dostalo pěti příběhů, které se střídaly v náhodném pořadí a ve kterých jsem se několikrát velmi složitě orientoval. Ovšem mám zkušenost, že to jde natočit zajímavý film, kde se prolíná více příběhů, jeden takový film (dokonce taktéž ze Švédska) jsem viděl někdy před rokem, byl složený ze třech různých příběhů a mé nadšení neznalo hranic (udělil jsem tenkrát pět hvězdiček), ovšem jak říkám, tam bylo těch příběhů méně a film trval asi dvě a půl hodiny. Takže pokud by tento film byl tak o tu hodinu delší, možná by to pomohlo. Co mi ale také nesědělo bylo experimentování se záběry kamery, některé úhly byly opravdu zvláštní. Zkrátka tenhle film v mých očích nepatří k nejvydařenějším, chtělo by to dotáhnout ty příběhy do konce, pak by to možná vypadalo lépe. Film ode mne získává tři hvězdičky.(19.1.2010)
-
bassator
43rd KVIFF 2008 - OPEN EYES - Otevřené oči, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 2.38/321(22.8.2009)
-
Slarque
Švédská mozaika složená převážně z drobných trapností všedního dne. Abych vám přiblížil tu druhou větu uvedenou v obsahu, dodám, že často jsou v záběru třeba jen nohy promlouvajících postav, nebo je v záběru jen jedna ze tří rozmlouvajích postav (a to vždy po celou dobu dialogu). Nevím, jak dlouho vám to přijde zajímavé, ale mě začal film založený hlavně na podivných úhlech záběru ke konci nudit. Možná to chtělo ještě nějaký děj.(15.7.2008)
-
fallangell
Série 4 scén, které sdílí pouze téma společenského tabu a ovlivnitelnosti okolím. Některé by ovšem vydaly sotva na krátkou televizní povídku, a proto celek spíše nudí, než by vás bavil.(7.3.2010)
-
exitak
Pár vtipů tam bylo, jinak jen kupa nudy v několika příbězích bez propojení.(11.7.2008)
-
Bakllazaan
Krom části s bláznivým staříkem co si nechá vypálit raketu do obličeje, která byla poněkud zbytečná, jsem byl spokejený. Ale myslím, že mnohým divákům hlavní téma filmu zůstane skryto ač je v názvu titulu. Možná už jsou v takové moci že si toho nevšimou:))(14.7.2008)
-
d-fens
ocenenia : MFF Mar del Plata 2008 - Špeciálna cena poroty(24.2.2010)
-
PATJA
Film se snaží o jakousi myšlenku, vše je ale utopeno v nevěrohodných scénách bez pointy. Vizuální stránka je televizní, dialogy jsou vatou.(12.7.2008)
-
maddictive
Že tam není děj? No, naozaj není, ale kdo říká, že Ostlundovým záměrem bylo natočit příběh? On prostě jen jakoby mimochodem nebo skrytou kamerou natočil pár situací ze života (pravda, místy lehce nadsazených),celé nám to předložil - a mrkněte se sami, jací jsme někdy my lidi, nejvyspělejší to živočišný druh, blboni. Je to trapné, je to rozpačité- a je to tak.(2.8.2008)
-
LuckyK
a kde je nějaký příběh nebo společné vyústění všech příběhů?(14.7.2008)
-
liberator
● netuctový film, zložený z niekoľkých samostatných fragmetov, ktorý kladie nejasné otázky a dáva nejasné odpovede - aj napriek toľkým (gramatickým) záporom, výsledok je určite pozitívny.(1.5.2011)
-
bedn1
Škoda, že "nejzajímavější", co autoři dokázali vymyslet, je zabírat mluvícím postavám místo obličeje kotník nebo rameno...(3.3.2010)
-
Pevek2
Formalne velice zajimave, bohuzel vetsina fragmentu pusobi jako ukazky z psychologicke studie bez nejakeho dalsiho presahu. Navic se mi zdalo, ze velka vetsina pribehu dojde do jisteho mista a v nejzajimavejsim skonci. Pro me absolutne nejlepsi fragment s ucitelkou, ktery bych mozna radsi videl jako samostatny kratky film a pak jeste usek hovoro s manzelkou v aute. Pres vsechny vyhrady to ale pro zpusob, jakym je to natoceno stoji za videni(8.1.2012)
-
jenerikku
Nadpriemerný švédsky film s vysokým humorným potenciálom rozpráva prostredníctvom kratších, niekedy banálnych, inokedy "hraničných" scénok zdanlivo nepríliš vypointované a navzájom nesúvisiace príbehy celkom rôznych ľudí v celkom rôznych druhoch vzťahov (dve prihlúple teenagerské kamarátky, homoeroticky sa prejavujúca partička mladých heterosexuálov, až otravne politicky korektná a sociálne bezradná mladá učiteľka v kruhu svojich kolegov atď.). Diváckej atraktivite tohto spôsobu narácie vôbec neuberá absencia snahy príbehové línie nejakým očividným spôsobom prepojiť: otázku, o čom vlastne film je, si divák musí zodpovedať sám a to pomerne abstraktným a intuitívnym spôsobom. Tvorcovia mu v tomto smere nič neuľahčia: film sa úspešne vyhýba moralizovaniu a tendenčnému zobrazovaniu postáv a i to, čo môže na povrchu pôsobiť ako výsmech, v skutočnosti nemá byť nič iné ako presný a nezaujatý popis ľudského sociálneho správania. Kamera často namiesto tvárí sníma nohy, dopraje nám pohľad do tváre jedinej z troch postáv účinkujúcich v danej scéne alebo mimiku zakrýva vzdialenosťou či zlou kvalitou svetla, čo môže pôsobiť niekedy trochu násilne a odťažito, ale zároveň to vyvoláva vlastný prínos diváka do interpretácie a hodnotenia deja.(12.4.2009)
