Zpátky na frontě

Zase jeden film o cestování do minulosti, tentokrát to je ale pikantní v tom, že se parta ruských týpků, z nichž jeden je skinhead a milovník Hitlera, dostane do druhý světový, kde mezi sebou bojujou právě rusáci a němci. Nicméně co se týká využitelnosti dnešních věcí v minulosti, to se tu vlastně vůbec neděje, takže to více méně zbytek děje působí jen jako obyčejnej válečnej film, což je myslim docela škoda těch nevyužitých možností, ale zase na druhou stranu film disponuje celkem solidníma válečnýma scénama. (26.06.2009)

V den 50. výročí sovětské okupace jsem si naordinoval tuhle agitku na hrdinné sovětské vojáky. Byl to jednoduchý, nekomplikovaný návrat do minulosti- hledači pozůstatků války se nechtěně teleportují do roku 1942, do jedné z bitev, o kterou se zajímali. Znovu jsem si uvědomil, jak moc tehdy to vítězství bolelo, jako film mě to ale nenadchlo. Fakt je ten, že adorovat coby Rus nacisty je nesmysl. Přitom se to děje poměrně ve velkém měřítku. Tohle si jejich pradědové nezasloužili. To ale ještě neznamená, že nás měli vnímat jako svoji věčnou válečnou kořist. (21.08.2018)

Začátek hodně s nadsázkou, ale postupem času si všichni uvědomí, že minulost nebyla zas tak jednoduchá. Neřekl bych, že to je moralistický film. Je na něm sice vidět dost heroického patosu, ale ty scény jsou silné. Myslím si, že každý člověk, co se zamyslí nad samozřejmostí těch lidí, co obětovali dobrovolně život pro myšlenku svobody, by si jich dnes měli vážit. Dodnes nepochopím jak v Rusku může být v módě nacionalismu se svastikou, když proti ní padlo tolik milionů Rusů. Rychle se zapomíná. Sice nebylo na film moc peněz, ale hodně z toho vyčarovali a hudba je strhující. Není to sice Ryan, ale má to velkou gradaci a originální nápad. (20.01.2009)

Kdyby mnou náhle Prozřetelnost flákla do okopu plného negramotných Ivanů, na který notabene útočí banda vymaštěných nácků, určitě bych měl sto chutí obluzovat nemytou a neholenou zdravušku! Spíš by se ze mě stalo ztělesnění nějakého halogenu. Patrně bromu..... Marně se po již delší čas snažím vystihnout, kde jsou pro mě největší slabiny ruských filmů, zkrátka, co mě na nich tak nějak sere. Určitě to bude ono přehnané gerojství. Kdyby moskvič natočil Karkulku, tak by cestou za babuchou osvobodila dva – tři lágry, zapropagovala březen coby měsíc knihy a narubala pár tun černého uhla, aby se nakonec obětovala tím, že se na vlka vrhne s odjištěním granátem v dlani. I ta logika trošičku pokulhává, alespoň zdánlivě. Je totiž skutečně možné, že Serjožkové a Nástěnky mají hovnotové žebříčky pošoupnuté trošičku jinam, než já. Třeba vážně bloudí po světě s věčně nadurděním výrazem, nectí lidského života a jak vesele pijí, tak spokojeně i zmírají. Nebyl jsem v Rusku po dostatečně dlouhý čas na to, abych onu domněnku mohl vyvrátit. Ještě k tomuto dílu: vyhlašuji soutěž o to, kdo pozná nejvíce zásahů autocenzury! Báťuška Putin musel být na projekci skutečně spokojený, jeho ovčani dostali další kvalitní návod, jak nahlížet na vlastenectví, historii a smutné problémy dneška (kupříkladu na plešounky s hákenkrajcem na paži, rozmazlenou mládež, nectící velké činy dědů, ba naopak, hrající si s jejich lebkami vrchcáby...etc.). To vše za pomoci jezírka s živou vodou, babči kořenářky a jednoho vytepleného jeepu. A protože Vladimir Vladimirovič zrovna s Angelou buduje nějaký ten ropovod, nebyl Němec popsán moc fujky, spíš jen jako jakýsi abstraktní terč pro sovětské hlavně. Ale co, kálí to Šarik. Hvězdopružní, tam za mořem nadějí, patlají ve svatém lese zase svojí propagandu.....a je skutečně otázkou, která z nich je podařenější. Trojku si to, coby moderní verze Mrazíka, zaslouží. (25.02.2013)

Trošku sci-fi, kdy parta hledačů válečných relikvií se omylem dostane do opravdových bojů na Ruské frontě v roce 1942. Pak už to je celkem obstojný válečný film. Celkem jsem byl rád, že ze znalostmi, kterými disponují, by mohli lehce zvrátit vývoj. Přesto toho nevyužívají a jediná starost je, jak se z tohoto "omylu v čase" dostat ven. (27.08.2011)