Zpátky na frontě

Jeden z těch filmů, které jsou sice ukrutně blbé, ale člověk se u nich nějakým zvráceným způsobem vlastně docela dobře baví. Oproti většině ostatních komentátorů však tuhle výbušnou pohádku o náccích, velké vlastenecké válce, kouzelné babičce a okaté Ninočce nepovažuji za příliš dobře natočenou - válečné scény jsou spíš slabší nápodobou toho, co už jsme nejmíň desetkrát viděli jinde a navíc je kazí chudá výprava a chybějící prostorová logika. Mnoho sekvencí se pak vyznačuje velice topornou inscenací, herci jsou (doslova) neuvěřitelní tragédi a postsynchrony svou špatností vážně konkurují i české produkci. (12.05.2013)

,,SITUACE SE JEVÍ JAKO REÁLNÁ, DOSTALI JSME SE SPOLEČNĚ DO MINULOSTI.“ … ,, JAKÁ MINULOST, DO PRDELE?!“ … ,,NEJHRDINŠTĚJŠÍ OBDOBÍ JAKÉ JEN MŮŽE BÝT.“...... /// Tak kurvaže je to zajímavej nápad. Žádný sraní a šup z doby ,,ve který je vykopávali do tý, kdy je zakopávali“. Celý se to nese v duchu agitky, že vzdávat v Moskvě poctu Adolfovi je ukrutná píčovina, kterou někteří bezmoci pochopěj, až když padnou do válečný vřavy (některým jedincům stačí se sním setkat, ale to je jiná básnička…). Válečníci uviděj válku, romantici romantiku a týnejdři pochopěj, kam jít kopat…. vlastně, že Heil ….se neříká! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám film do občanský výchovy. 2.) Ja ljublju těbja Marusja! Vlastně Nina! 3.) Chtěl bych se stát účastníkem nějaký bitvy Velký vlastenecký války. 4.) Thx za titule ,,Tanngo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ * (04.07.2013)

Je to celkom dobrý mierne sci-fi ladený vojnový film. Má dosť dobrý príbeh o štvorici ruských hľadačov vecí z druhej svetovej vojny, ktorí na mieste bývalého bojiska nájdu vlastné doklady z čias vojny a keď sa po stretnutí s matkou jedného mŕtveho ruského vojaka rozhodnú okúpať v neďalekom jazere, ocitnú sa priamo v časoch druhej svetovej vojny a musia okamžite nastúpiť do sovietskej armády. A tak musia prísť na to, ako sa dostať späť, ale aj prežiť v tomto vojnovom pekle. Spracovanie je ale iba priemerné, úvodná dvadsaťminútovka aspoň dobre zoznámi so štyrmi hlavnými postavami, z ktorých síce viac zaujme iba ich vedúci a postava skinheada, ale svoj účel to splní a keď sa už postavy prenesú do minulosti, tak sa na to stále dobre pozerá, nenašiel som tu nič, čo by mi skutočne vadilo, ale potenciál celej tejto zaujímavej témy mi neprišiel moc využitý a táto verzia skôr narúša oba žánry. Samotný sci-fi tu predstavuje len ten úplný základ, takže tu ani nie je moc o čo stáť, ale ani ako samotný vojnový film to nie je moc dobre podané, chýba tomu nejaký skutočný cieľ a gradácia, postavám len ide o to, aby sa z minulosti dostali, boj moc neovplyvňujú a ani sa moc nepohnú z miesta, až na kratšiu časť v zajatí, kde ma zaujalo rozprávanie o výsledku vojny. Takže dobre sa na to pozerá a dokonca ani menšia romantická línia mi vôbec neprekáža, na rozdiel od väčšiny podobných filmov, ale dalo sa na tom aj o dosť lepšie popracovať. Akcie tu až tak moc nie je a nie je zlá, ale ani ničím výnimočná. Sú tu dve väčšie bojové scény a niekoľko maličkostí, ktoré ani moc nestoja za pozornosť, na moje prekvapenie pôsobí skôr takým komornejším dojmom, aj tie najzásadnejšie bojové scény sa odohrávajú len na menšom bojisku s pár desiatkami vojakov na oboch stranách a v celom filme vidno len pár tankov, pričom všetky sú napodobeniny, na čo teda od Rusov nie som zvyknutý a chýbajú aj nejaké tie nápady, nie je tu nič, čo by sa už nedalo vidieť. Ale zase sú celkom slušne natočené, aj keď mohli byť drsnejšie, zaujala ma obzvlášť efektívna delostrelecká paľba, ktorá tu robí najväčšie škody a hlavne na záverečné dobývanie bunkru sa pozerá dobre. Herecké obsadenie je iba priemerné, najzaujímavejšie sú vedľajšie postavy, ako ruskí dôstojníci, alebo zdravotníčka, hlavné postavy mohli byť vybrané aj lepšie, nikto nemá dostatok charizmy, aby som mu skutočne fandil. A čo sa týka réžie a technickej stránky, od žánrovej špičky to má veľmi ďaleko, ale potreby filmu to celkom splňuje. Ako celok je to dobrý film, ale skôr len na jedno pozretie, keďže nemá ani jednu stránku, ktorá by skutočne stála za pochvalu. 64% (30.07.2012)

Kdyby mnou náhle Prozřetelnost flákla do okopu plného negramotných Ivanů, na který notabene útočí banda vymaštěných nácků, určitě bych měl sto chutí obluzovat nemytou a neholenou zdravušku! Spíš by se ze mě stalo ztělesnění nějakého halogenu. Patrně bromu..... Marně se po již delší čas snažím vystihnout, kde jsou pro mě největší slabiny ruských filmů, zkrátka, co mě na nich tak nějak sere. Určitě to bude ono přehnané gerojství. Kdyby moskvič natočil Karkulku, tak by cestou za babuchou osvobodila dva – tři lágry, zapropagovala březen coby měsíc knihy a narubala pár tun černého uhla, aby se nakonec obětovala tím, že se na vlka vrhne s odjištěním granátem v dlani. I ta logika trošičku pokulhává, alespoň zdánlivě. Je totiž skutečně možné, že Serjožkové a Nástěnky mají hovnotové žebříčky pošoupnuté trošičku jinam, než já. Třeba vážně bloudí po světě s věčně nadurděním výrazem, nectí lidského života a jak vesele pijí, tak spokojeně i zmírají. Nebyl jsem v Rusku po dostatečně dlouhý čas na to, abych onu domněnku mohl vyvrátit. Ještě k tomuto dílu: vyhlašuji soutěž o to, kdo pozná nejvíce zásahů autocenzury! Báťuška Putin musel být na projekci skutečně spokojený, jeho ovčani dostali další kvalitní návod, jak nahlížet na vlastenectví, historii a smutné problémy dneška (kupříkladu na plešounky s hákenkrajcem na paži, rozmazlenou mládež, nectící velké činy dědů, ba naopak, hrající si s jejich lebkami vrchcáby...etc.). To vše za pomoci jezírka s živou vodou, babči kořenářky a jednoho vytepleného jeepu. A protože Vladimir Vladimirovič zrovna s Angelou buduje nějaký ten ropovod, nebyl Němec popsán moc fujky, spíš jen jako jakýsi abstraktní terč pro sovětské hlavně. Ale co, kálí to Šarik. Hvězdopružní, tam za mořem nadějí, patlají ve svatém lese zase svojí propagandu.....a je skutečně otázkou, která z nich je podařenější. Trojku si to, coby moderní verze Mrazíka, zaslouží. (25.02.2013)

Kdybych já, Bůh chraň, byla hostem z budoucnosti ve válečné historii země a stala se součástí armády, byla bych s přehledem to nejhorší, co naši armádu kdy potkalo. Ruku do ohně (ne mojí, ruku někoho, kdo má sklony k strkání rukou do ohně) na to, že by moje odhodlání a odvahu neposílila ani znalost data konce války. Popravdě, když by na mě stříleli, asi bych zapomněla i kdy jsou Vánoce, kdy mám narozeniny a kdy je den dětí. (26.07.2012)