Kimssi pyoryugi

Opravdu skvělý nápad. Když jsem slyšel o čem film je, tak jsem se na něj opravdu těšil. Bohužel film mě nedokázal uspokojit na 100%. První půlka je skvělá, dostat se na ostrov uprostřed řeky, která protéká velkoměstem a nemoci se z něho dostat pryč, to je nápad opravdu originální a velmi zajímavý. Škoda že se poté rozjede romantický doják, který neuvěřitelně silně tlačí na city. To prostě moc nemusím, takže za mě jsou to "jen" 4*. 75% (01.04.2010)

Po příchodu na ČSFD jsem se nakazil tehdejším nadšením z JK, potažmo jiných asijských filmů, které jsem do té doby vůbec neznal. Moc se mi nechce hledat názvy, ale třeba takový Muž odnikud a hlavně poslední zhruba půlhodina, to bylo asi moje úplně první setkání s Jižní Koreou a bylo víc než vydařené. Nadšení však začalo pozvolna opadávat a je pravda, že bych musel asi dlouho hledat, kdy jsem naposledy nějaký korejský film viděl. S Kimssi Pyoryugi jsem se vrátil zpět a to převážně v pozitivním smyslu. Pěkně natočený film o potřebnosti či nepotřebnosti dnešní civilizace s několika moc pěknými scénami, které byly podávané s typicky korejským humorem. Slibuji, že s dalším JK filmem, nebudu rozhodně tak dlouho otálet a pustím si ho, co možná nejdříve. (12.07.2014)

Není dobré předem posuzovat film podle praštěně vypadajícího posteru... Po letech sledování korejských romkomů bych neřekl, že mě v tomto subžánru může ještě něco překvapit. Kimův ostrov na to v první polovině i přes zajímavou zápletku nevypadal, ale ve finále mi svou úsměvně zadumanou lehkostí (nevím, jak bych to jinak popsal) ruku v ruce s absencí očividného tlačení na pilu až vyrážel dech. Krása. (17.11.2009)

Jedna myšlenka mně pořád lítala hlavou, "Dal bych si nějaký nudle." Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak dojatej, když někoho uvidím jíst. Tohle je názorná ukázka korejské filmové ulítlosti v tom nejlepším slova smyslu. Na druhou stranu, i když to vypadá na happy and, Kimův dluh u banky se určitě sám od sebe nezaplatil:) (05.08.2011)

Maly ucineny filmovy zazrak a potesenie pre moje oci i dusu. Lahky ako pierko vo vetre, sviezi ako morsky vanok po ranu, usmevny ako pohlad milovanej osoby. V dielcich castiach mi to pripomenulo pracu viacerych tvorcov a niektore ich filmiky (od Kaufmana az po Parka), zakladna premisa zas niektore moje dumky z detskych rokov ked som prechadzal bratislavskym mostom, v hlave nedavno precitany pribeh Robinsona ci Tarzana a pozeral na niekore miniostrovceky na Dunaji. (03.10.2009)