Iluzionista

Když jsem před nedávnem u staršího snímku pana Chometa (Les Triplettes de Belleville) psal, že se v něm nepohybují žádné skutečné postavy ale spíše kreaturky, v koutku duše jsem snil o tom, že v dalším snímku pan Chomet vystřihne nějakou skutečnou postavu a do své nezaměnitelné a mistrně zpracované tvorby otiskne i trochu více té lidskosti. A to se stalo - bohužel v míře větší než vrchovaté. Byla to opět filmová lahůdka a krásná podívaná, nicméně dokonalým Chometovým dílem by pro mě byl jakýsi kompromis mezi hravou karikaturou Tria a striktní realitou Iluzionisty. Tak třeba příště. (28.05.2013)

Jakožto fanouška Mon Oncle je tenhle film pro mne zklamáním. Za prvé nevím, jestli bylo tolik zahořklosti už ve scénáři nebo tam něco při bylo cestou. Za druhé Tati své filmy ladil sice jemně nostalgicky (často smutek po věcech starých, dobrých, nyní opouštěných), ale vyvažoval to komikou a groteskou, nadsázkou, neustálým údivem nad moderním světem a řekněme jistým smířením se s novinkami. Pak si také nejsem jistý, ačkoliv se toho v jeho filmech moc nenamluví, jestli v nich hrála pořád kolovrátková hudba. Navíc mám pocit, že často stavěl na autentických ruších okolí, ne že by hudba překryla kontaktní atmosféru místa i času. Takže buď pan režisér nepochopil nebo nepobral přesně svět a cítění Tatiho, nebo k stáru Tati skutečně zahořkl na celý svět a humor ho opustil. Tenhle film, kde občas je animace vynikající a jindy jak ze šestákového komiksu, totiž postrádá onen nadhled, humor, veselí, a je jen štiplavě nostalgický, až nepříjemně, často sentimentální, až to bolí. Přišlo mi to celé nakašírované, neživotné. Takové - hele hele, koukejte všichni, točíme poctu Tatimu, jde to v jeho stopách, že jo?, ten film prostě budete milovat, musíte, vždyť je takovou poctou! No, podle mne není a možná by se i sám Tati začal po deseti minutách projekce ošívat. (03.02.2015)

Další neobvyklý animák od režiséra oceňovaného "Tria z Belleville", který svého tvůrce skutečně nezapře. Opět zde máme jednoduchý příběh, ve kterém se takřka nemluví a většina konverzace se smrskává na nevýrazné mumlání. Oproti již zmíněnému "Triu", které nebylo zrovna mým šálkem kávy jsem byl s "Iluzionistou" nadmíru spokojen. Přímočarý příběh o kouzelníkovi, který nemá moc peněz a tak cestuje po světě, kde v prázdných sálech či zatuchlých hospodách předvádí své umělecké kousky a jednoho dne potká dívku, která se k němu na jeho pouti přidá, má naprosto kouzelnou animaci, která oproti americké konkurenci, může působit poněkud kostrbatě ale ve své podstatě je krásná, neuvěřitelně detailní a převážně v exteriérech doslova úchvatná. Dalším plusem snímku jsou věřte nebo ne úžasné ale minimalistické herecké výkony, kdy se postavy nevyjadřují verbálně ale přesto poznáte co cítí a co chtějí říct, ačkoliv jejich činy nemusejí zrovna vždycky dávat smysl. Kdo viděl předchozí režisérův animovaný film, ví co může očekávat i v tomto případě. Jedná se o zvláštní film, který masový divák přejde mávnutím ruky ale ti, kteří mají opravdu rádi filmy a potěší je když se občas objeví něco neokázalého, neměli by si nechat "Iluzionistu" uniknout. (05.03.2011)

Sylvain Chomet má po tomto filme za sebou svoj druhý celovečerný film. Opäť film animovaný, opäť nominovaný na Oscara. V skutku impozantné je pozorovať Chometov veľmi decentný režijný prístup. Prvé, čo vám pravdepodobne padne do očí bude veľkosť záberov. Celých 80 minút je vyskladaných z veľkých celkov. Spolu s kompozíciou obrazu tak dokáže dokonale vykresliť prostredie, v ktorom sa naše postavy Tatischeff s Alice pohybujú. Či už ide o exteriéry Edinburgu odetého do mrholenia, alebo zatuchnuté zákulisia, šatne a hotely. Chomet pomocou prevažne ručnej animácie, kde tu podporenej aj tou počítačovou, vytvára nostalgický a melancholický pohľad do doby povojnovej Európy, v ktorej už niet miesta pre starého iluzionistu. (08.03.2019)

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří. (19.11.2011)