Japonský příběh lásky a nenávisti
-
Japan: A Story of Love and Hate
Dokumentární
Velká Británie / Japonsko, 2008, 60 min
Režie:
Sean McAllisterObsah
-
Čtyřicátník Naoki z japonského města Yamagata žije se svou o polovinu mladší přítelkyní Yoshi v bytě s jediným malým pokojíkem. Naoki přitom před ekonomickým krachem v roce 1992 býval úspěšným mužem s novým BMW a několika prosperujícími rodinnými podniky. Během jediného dne se však ocitl na ulici a rodina se k němu otočila zády. Naoki proto změnil životní styl: pracuje na poště na poloviční úvazek a ve zbývajícím čase se věnuje domácím pracím. Yoshi pak v netradiční úloze živitelky pracuje patnáct hodin denně ve třech různých zaměstnáních. Tolik odlišností začíná prověřovat jejich vztah... Snímek se zaměřuje na obraz japonské společnosti, jak ho většinou neznáme - na každodennost obyvatel vydělávajících minimum potřebné k přežití. Sociálně kritický dokument ukazuje společnost orientovanou na výkon v jiném světle, v němž se zářné příklady pracovitosti mění ve vyčerpané trosky. Obstojí láska Naokiho a Yoshi v čase neúprosného kapitalismu? (Jeden svět)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (19)
-
gudaulin
Dokument ostrý jako břitva a nemilosrdný jako bohyně pomsty. Je to přesně ten film, který tady na trhu dosud chyběl, a odhalující přesně to, co např. chybělo našemu Špátovi v jeho jinak velmi zajímavém dokumentu Japonsko, má láska. Režisér na začátku říká, že chtěl zmapovat, co pohání japonskou společnost. To se mu sice tak úplně nepovedlo, ale jednak přišel s velmi zajímavým hrdinou a životním příběhem, jednak - a to především - dokázal odhalit to, co Japonsko jako kolektivistická společnost, kde hlavním požadavkem je neztratit tvář, pečlivě skrývá. To znamená neúspěšnou část své společnosti, chudobu, která má svou odpudivou stránku a která nemá oporu ve společenských institucích. Hrdina filmu ztratil po ekonomickém krachu v roce 1992 svou živnost a teď je odkázaný na svou partnerku. To je z hlediska tradičních japonských hodnot přímo děsivý handicap... Celkový dojem: 85 %.(28.10.2010)
-
Ketri
Jsem naprosto zmatena. Nevím jestli jsem tak bezcitná nebo si prostě jen nedokážu převést to, co se v dokumentu odehrálo do reálu a třeba si v té situaci představit sebe. Pořád mě totiž tahá zpět fakt, že nelze porovnávat neporovnatelné. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Naokiho situace je opravdu nezáviděníhodná, zvláště s přihlédnutím k jeho nejaponské nátuře. Ale, proč do dokumentu neřekl proč se třikrát rozvedl? V Japonsku je onen záchranný systém založen na rodině a on nebyl schopen žádnou vytvořit. Nakonec se ještě nechal živit svou mladičkou přítelkyní. Docela by mě zajímalo jak jejich situace vypadá dnes. Tolik k Naokimu. To co mě už ale děsilo, byly informace o počtu sebevražd, o psychickém stavu zaměstnanců a vlastně obecně o stavu společnosti. A to nejhorší, že obdobné styly řízení lidských zdrojů pronikly i k nám (už před příchodem asijských firem). Nevím, zkuste šéfovi říct vlastní názor ... :-) Hodně zajímavé bylo pro mě Naokiho postesknutí nad tím, že v Evropě by se stát o člověka postaral. Čekala jsem, že finančně - ne, je to holt Japonsko, zde očekávají od státu psychickou (lékařskou) podporu.(24.10.2011)
-
LiVentura
Tvrdá realita "vyspělého světa".!!!(21.10.2010)
-
stub
Mimořádné překvapení. Maximální syrovost a autenticita, úhel pohledu, který u dokumentaristiky kladu nad ostatní. Ihned naprosto hladce vklouzne pod povrch, kde odhaluje zbytečnost příčin a bezvýchodnost následků zároveň. Nad hluboce lidskou existenciální výpovědí se vznáší temný, tíživý kontext okolního světa, jehož směřování je Naoki tak ryzím příkladem (s trochou cynismu se odvážím poznamenat, že snímek do značné míry odhaluje, za jakou cenu Japonci stále drží svou již ca 20 let se hroutící ekonomiku).(29.10.2010)
-
Lord.Jim
To je jak z jiný planety. Studený, krutý a hnusný.(24.10.2011)
-
KrajicHlad
Narušení stínu Naokimu určitě neprospělo. Nad terapeutickým účinkem jeho reflexe ční obnažení děsivé bezvýchodnosti. Silný úder. Naoki se svým sebeobranným hořkým smíchem, osud bratra pana Hříbka a obzvláště pak záběry na spolupracovníka v bílém svetru... Původně zamýšlené čtyři nahrazuji pěti.(21.10.2010)
-
M-arta
Výborný dokument koncipovaný víc jako příběh, od kterého se neodtrhnete...(22.10.2010)
-
dawe04
Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy.(31.10.2010)
-
sator
Je to jako komunismus, který si hraje na kapitalismus..........Díky za pohled pod sukně, tak nějak sem to tušil, že je to země, kde osobní svoboda a vlastní názor, znamenají méně než kupka hnoje...(16.11.2010)
-
werewolf69
Myslím že nič podobne som zatiaľ nevidel, skutočne v istom slova zmysle zarážajúci dokument. Asi budem musieť sám v sebe prehodnotiť čo všetko som si myslel alebo snáď vysníval o Japonsku. Tento dokument vďaka svojmu realizmu ponúkol viac než čokoľvek iné čo by sme snáď mohli zhliadnuť na tuto tému.(21.2.2011)
-
forsythia
Takovou míru strachu a bezvýchodnosti by kamera, která by se tímto způsobem vnutila do evropské domácnosti, těžko odhalila. Člověk přežívá jen proto, aby přežil. Svou práci nenávidí a vydělá si jen na to, aby se příštího dne zase probudil a šel do práce. Kolečko, které se chvíli točí, a když se porouchá, snadno ho nahradíte jiným. Depresivní.(31.3.2012)
-
agassi68
Ako to tí briti vedia? Dej vás uchváti od začiatku a sledujete to ako najlepší akčný film. Naoki je sympaťák a preto ho Joši chcela aj napriek vekovému rozdielu. Pointa je, že v Japonsku pri tomto systéme ste prakticky vždy krok pred samovraždou..(21.10.2010)
-
IdaHutt
Jenom jedna přípomínka k tomuto skvělému dokumentu: v textu "obsahu" filmu se uvádí, že Naoki je čtyřicátník, nicméně z kontextu samotného filmu mi vycházel spíše jako padesátník. Nicméně to není zase až tak důležité, jelikož na pracovním trhu jsou všichni otroci odpadem už ve čtyřiceti, o otrokyních nemluvě.(17.1.2011)
-
smeidler
Konečně mi někdo ukázal japonskou realitu bez příkras. Každodenní šeď a strach v jednom městě na severu, šílené pracovní podmínky a pro Evropana nepochopitelná mentalita. >>Hřebík, který vyčnívá, se zatluče.<(28.5.2011)
-
Elkesar
Netradiční a velice ojedinělý pohled do domácnosti nižší výdělečné třídy v Japonsku. Je zde zachyceno naprosto odlišné chápaní reality a života a to je moc dobře, skoro jako návštěva na jiné planetě.(26.3.2010)
-
Katya
Zajímavý dokument, který, skrz skromnou domácnost dvou partnerů, kritizuje současné hodnoty. A z pohledu těchto, podle mého názoru, nešťastníků, je opravdu co kritizovat. Naoki je zřejmě na japonské poměry rebel, který nechápe, proč by si měl nechat sedřít kůži kvůli vyššímu životnímu standardu, což je sympatické a nesympatické zároveň, protože nechává starost o živobytí na své vyčerpané přítelkyni. Ovšem lehkost a humor, s jakým přijímá rány osudu jako například ztrátu firmy a bohatství, je obdivuhodná.(8.3.2010)
-
jonny
Musim uznat, ze mam jistou slabost pro Japonsko a jeho kulturu. Ale nemyslim si, ze bych diky tomu film nadhodnotil. Pohled do zivota dvou lidi, kteri se vzajemne podporuji, potrebuji, miluji? Ukazka Japonske spolecnosti v netypickem svetle. Silene, Absurdni, Komicke, Hrozive, Krasne... Videno v ramci festivalu jeden svet... http://sogoestheworld.wordpress.com/2009/03/16/japan-a-story-of-love-and-hate/(16.3.2009)
-
fraktal
Lovestory. Nepříliš šťastný pár je zde ale použit jen jako optika pro vykreslení jejich společnosti: "Japonsko, jak ho neznáte." Pohled na nejefektivnější korporátní kapitalismus z perspektivy nepřizpůsobivých. Btw popisek je nepřesný: Naokimu je už 56let. Online na http://www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet/cs/filmy/japonsky-pribeh-lasky-a-nenavisti/(20.3.2010)
-
Skretule
Jeden z nejsilnějších zážitků z dokumentárních filmů co jsem kdy viděl.(21.10.2010)