Lekce lásky (S04E02)

"Láska je jediný důvod, kvůli kterému lidi zabíjejí..." Jsem překvapený, že tento díl má asi nejnižší hodnocení. U mne je to naopak. Tempo je sice povětšinou pomalé, ale v pravý okamžik dokáže zrychlit a hlavně jde tohle více drama než krimi do hloubky Wallanderovy duše, včetně povedené pointy. (14.05.2020)

Tak skutečně, potvrzeno, zázrak Wallandera, všeho, čím byl ryzí, důležitý a jedinečný, vydržel jen tři série. Tohle je stejně jako minulý díl paskvil, který se hřeje na předchozím úspěchu a zkouší, co se dá ještě trhnout. Porušuje většinu zásad, z nichž Wallander vyrůstal, a nenese podstatnou propracovanou pointu. Vlastně tady dokonce i zfušovali zápletku a rozuzlení, takže to nefuguje ani jako prachobyčejná kriminálka. Spousta naznačených věcí totiž zůstala bez souvislostí, bez zapojení a bez vysvětlení: pořád nevíme, kdo a proč zapálil karavan, kde se dívka schvovávala, proč tak vykřikla - odjížděla motorka, byl to Pontus? Proč by ale zapaloval její karavan? A tím pádem - jak to tedy bylo doopravdy s požárem u Kurta? Nevíme s jistotou ani na konci dílu. Pořád nevíme, kdo byli ti dva motorkáři, kteří Kurta napadli a zbili, a proč. Základní pravidlo přitom je, že koincidence neexistují. Nevíme, koho slyšela Baiba, když zůstala ráno v posteli a Kurt odjel. Nevíme, jestli dveře od auta nechal Kurt otevřené toho jednoho večera sám, ale spíš ne, byl tam zvuk. Nevíme, kdo ho tedy možná způsobil. Tolik "možná", a bohužel zdaleka ne všechna se dají svést na záměr vyvolat stejný dojem nejistoty, jaký by mohl mít muž s počínajícím Alzheimerem, takže je to ošemetné celé. Nevíme, co za divné řeči to vedl tchán jeho dcery na oslavě svých narozenin, nevíme, kdo to tehdy odcházel do tmy, když Kurt vyhlédl oknem ven (ok, tohle se osvětlí v posledním dílu, ale to nelze čekat, dosud si každý díl všechno zápletkové vyřešil ve svém rámci, a tady to jen nečitelně přispívá k pocitu zmatku a nespokojenosti na konci). Nic z toho všeho se nevysvětlilo a je to naprosto odfláklý, zfušovaný díl, který vypovídá o tom, jak to tvůrce nedělal s původním zápalem pro věc, ale otráveně, bez respektu k divákovi a k vyprávění a k Wallanderovi, už jen pro prachy. O té progresivní kameře z prvních dílů si taky můžeme nechat jen zdát. A fakt, že ke Kurtovi se vrátí Baiba a mají spolu sladce romantický vztah, se tak nehodí do původně nastaveného profilu, že je mi stydno, až bych někam zalezla, ta linka působí místy křečovitě a kýčovitě jako Rosamunde Pilcher. Právě tak jako to ždímání soucitu, když ho na konci dílu necháme zajet do tunelu na vyšetření a pak máme čekat, než přijde další díl. Nejapnost a ubohost. Walander byl jedinečný právě tím, jak se se vším v každém dílu vypořádal, a na konci se pak čelilo zoufalému tichu, bezmoci a samotě, s níž se cítící člověk musí v téhle době smiřovat. --- Už jen ze smyslu pro dotahování věcí do konce se podívám i na poslední díl, ale smutno, smutno mi je za původním Wallanderem. Přála bych si, abychom ho měli i dál, ale to by musel být stejně zoufale bezmocný vůči nepravostem, jako důsledný, precizní a svůj. Teď je z něj komerční břečka. Chjo. (29.06.2017)