Ten, koho se bojíš

Tenhle severský film nestojí za pozornost jenom "díky" podílu českých členů štábu a českých vlaků v závěru, ale protože jde o zdařilé psychologické drama, resp. civilně pojatý komiksový film na dánský způsob. Celou dobu se pracuje s tím, že se jedná o hulkovskou variaci, kdy titulní postava nedokáže kontrolovat své emoce, protože se dobrovolně vystavila lékařskému experimentu. Mírně předvídatelná pointa ale předchozí postaví na hlavu a ve spojitosti s ní zamrzí, že když šlo celou dobu o psychologické drama schizoidního jedince "postiženého" svazujícími společenskými konvencemi, nepřekročí se žánrová pravidla a divák se nerozruší, musí mu být nabídnut alespoň částečně šťastný konec. V závěru jsem tak neměl pocit, že by se mezi námi mohl pohybovat podobný psychopat a že společnost může plodit takové zrůdy, ale že jde o formálně precizně zvládnutý snímek s nápaditými přechody mezi fikčními zdroji hudby i její významotvorností a chytře dávkovanými informacemi. Pokud by ale aspoň takhle dopadla česká PO UTA, byl bych rád. (05.03.2010)

Dochuť jinak kultivovaného filmu je nahořklá. Emocemi, otazníky a zvraty nabitý námět vyznívá v ochladlé atmosféře snímku do ztracena. Divákovi není umožněn přístup do nitra dění, ale zároveň není ani saturován chladně analytickým rozborem zla v člověku. Levring se na škále mezi emocionální manipulací Larse von Triera a vědeckým rozborem Michaela Hanekeho zařadil kamsi do šedého pásma, kde drásavé motivy ztrácejí ostré hrany a zjitřené postavy mátožně bloudí expresivní krajinou dánského venkova. Ačkoli se úspěšně vyhnul samoúčelnosti a bezobsažnosti, zůstal tvůrce uvězněný za vyleštěným sklem svého filmu. (24.07.2010)

Výborná záležitost, mohu-li soudit. Film jsem si nejdřív zkusil pustit před spaním, maje v sobě dvě lahve vína, a umíral jsem z pocitu, jak je ten film geniální. Asi po hodině jsem usoudil, že to nemá cenu, šel spát, a pustil si to druhý den znova od začátku, tentokrát nastřizlivo. Už mi to tak geniální nepřišlo (jak překvapivé), ale film mě určitě bavil o sto šest. Krásná kamera, výborný herecký představitel hlavní role, napínavá atmosféra, a celá řada perfektně vystavených scén, u kterých si říkáte jen "uf, ty vole". V momentě, kdy se vyjeví hlavní pointa, jsem si sice řekl "aha, takže to celý nechápu", ale nic to nemění na tom, že jsem si film i tak užil. Pro fandy severské kinematografie sázka na jistotu, a pro ty ostatní tip na super film. (03.03.2015)

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

Je to veľmi nepríjemná, mrazivá dráma derúca sa pod kožu, aby opanovala každú zmysluschopnú bunku a tak nastavila znepokojujúci a nepríjemný pocit. Pretože najhoršie na tom bolo to samotné tušenie, ktoré predchádzalo situácii! Prial som si, aby som to mal už rýchlo za sebou. Uff... Zviera drieme v každom z nás ! (18.09.2010)