Ten, koho se bojíš

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

„Tenhle pocit svobody, který mám poslední měsíc, mi nesmí proklouznout mezi prsty. Sigrid potřebovala řídit náš život řadu let. Pomalu přebírala kontrolu nad vším. To není dobré pro nikoho z nás. Teď je na čase, abych udělal menší opravy. Nic velkolepého. Jen dát věci zpět do rovnováhy. Jsem si jistý, že to bude lepší pro nás všechny.“ Jenže dobrovolné testování nových antidepresiv není pro každého…Od Levrina jsem viděl jen o 6 let mladší Spásu a tenhle film byl snad ve všem jiný. Z těžkého psychologického dramatu o krizi středního věku se směrem ke konci stane takřka nefalšovaný thriller. Bavilo mě sledovat hlavního hrdinu, jak se „proměňuje“ (a probouzí se v něm život…či spíš zvíře?), snažit se do něj vcítit a porozumět mu. Ale „pod prášky“ se začne cítit živý až příliš (pěst, telefonát, hra v autě, posezení na pohovce, chlupatí kamarádi), takže mé sympatie k Mikaelovi začaly poněkud ochabovat. Závěr, jenž jakoby ani nenavazoval na předešlý zvrat, mě pak docela zklamal. Po většinu filmu jsem byl ale spokojený, takže dávám slušné 4*. (14.06.2020)

Šťastná a zajištěná rodina - Mikael má ovšem pocit, že pro ně dělá strašně málo. Tato Kopfrkinglovská myšlenka je v podání hlavního hrdiny realizována velmi podivně. Chvílemi možná ví, co chce, ale rozhodně neví, jak toho dosáhnout - placebo efekt je holt sviňa. Černá komedie či silné psychologické drama? Já osobně jsem, bohužel, zůstal na rozcestí. (18.04.2015)

Tenhle severský film nestojí za pozornost jenom "díky" podílu českých členů štábu a českých vlaků v závěru, ale protože jde o zdařilé psychologické drama, resp. civilně pojatý komiksový film na dánský způsob. Celou dobu se pracuje s tím, že se jedná o hulkovskou variaci, kdy titulní postava nedokáže kontrolovat své emoce, protože se dobrovolně vystavila lékařskému experimentu. Mírně předvídatelná pointa ale předchozí postaví na hlavu a ve spojitosti s ní zamrzí, že když šlo celou dobu o psychologické drama schizoidního jedince "postiženého" svazujícími společenskými konvencemi, nepřekročí se žánrová pravidla a divák se nerozruší, musí mu být nabídnut alespoň částečně šťastný konec. V závěru jsem tak neměl pocit, že by se mezi námi mohl pohybovat podobný psychopat a že společnost může plodit takové zrůdy, ale že jde o formálně precizně zvládnutý snímek s nápaditými přechody mezi fikčními zdroji hudby i její významotvorností a chytře dávkovanými informacemi. Pokud by ale aspoň takhle dopadla česká PO UTA, byl bych rád. (05.03.2010)

Perfektni namet, ktery zaujme. Stejne jako herecke duo Thomsen a Steen, na ktere je radost se divat. Posledni tretina uz je celkem silena a z Mikaela mrazi v zadech. I pres samou chvalu si myslim, ze z takoveho nametu se dalo vytriskat jeste zdibec navic. Jinak se jedna o film, na ktery se jen tak nezapomene, pro fanousky psychologickych dramat povinnost. (01.03.2015)