Všechny Boží děti umí tančit
-
All God's Children Can Dance
Drama
USA, 2007, 85 min
Režie:
Robert LogevallHrají:
Joan Chen, Tzi Ma, John FleckObsah
-
V korejské čtvrti Los Angeles se průšvihář Kenjo lehkomyslně protlouká životem. Své přítelkyni city příliš najevo nedává a od svého šéfa si také udržuje odstup. Se zdánlivým klidem se toulá ulicemi, přitom ale touží zjistit pravdu o svém otci, kterého jeho láskou posedlá matka považuje za Boha. Nic ho nevyvádí z dokonalé rovnováhy až do okamžiku, kdy uvidí muže, jenž by jeho otcem mohl být. V tu chvíli se vydává na očistnou cestu za odhalením skutečné pravdy. (oficiální text distributora)
V korejské čtvrti Los Angeles se průšvihář Kenjo lehkomyslně protlouká životem. Své přítelkyni city příliš najevo nedává a od svého šéfa si také udržuje odstup. Se zdánlivým klidem se toulá ulicemi, přitom ale touží zjistit pravdu o svém otci, kterého jeho láskou posedlá matka považuje za Boha. Nic ho nevyvádí z dokonalé rovnováhy až do okamžiku, kdy uvidí muže, jenž by jeho otcem mohl být. V tu chvíli se vydává na očistnou cestu za odhalením skutečné pravdy. Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
honajz
Přiznávám se, že poprvé jsem hledal na internetu, o čem že to byl film, který jsem právě zhlédl. Asi o tom, jak looser z Koreje hledá tatínka. V korejské čtvrti v Los Angeles žije mladík jménem Kenjo. Tohle jsem si musel vyčíst, protože na to nepřijdete, vypadá to, že jste v Koreji, nic nenasvědčuje Americe. Kenjo spí, miluje se s nějakou babou, o které nic nevíme, ale o níž tvrdí, že ona miluje jiného, chodí po městě, jezdí podzemkou, filozofuje, ve svém filozofování používá sprostá slova, a hledá tatínka. Asi. Čím je motivován, nebo proč jej hledá, se nedozvíme. Hlavně že se miluje a filozofuje a vše je laděné filtrem do žlutých barev. Nesympatické postavy a dialogy už od začátku nezaručují chuť film vůbec dokoukat do konce a skládat pomyslnou skládačku, u níž pravděpodobně ani sám tvůrce netušil, co vlastně skládá. Pokud chcete vidět nějaký film o vztahu otců a synů, běžte na Burtonovu Velkou rybu. Je milionkrát hravější a i když se i zde prolínají časové roviny, o hodně diváčtější, navíc řekne daleko víc "filozofična".(29.5.2009)
-
vendysek
Daleko více než jiné Murakamiho story si tato žádá duši, která chce být uvnitř, chce řešit, prožívat a chápat. Film sice ubírá literárnímu dílu kouzlo a významový přesah, už jen atmosférické prázdno snímku je ale znakem chvályhodného uchopení. V konečném důsledku je, pravda, o něčem jiném. A to je dobře. Jak by mohla americká adaptace se záměrně vyprázdněnou narativní složkou vypovídat o japonské útrpné proměně a hledání, jak by mohla pochopit účel důkladného popisu míst při cestě za možným otcem?(30.10.2010)
-
Louie
Taková jakože intelektuální masturbace....(18.5.2009)
