Raifu

Krásný příběh koloběhu šikany a týrání. Tohle by se mělo pouště snad na každé škole, ovšem ne jako inspirace ale jako ponaučení. Copak by člověku nepřišlo nechutné? Jak takoví nemají být žáci, když sami profesorové si nevedou lépe? Když jsou tak lhostejní? Doufám, upřímně doufám, že nikdy nikdo nezažil takovou šikanu jako Ayumu, je škoda, že vím, že doufám zbytečně. Ze začátku mě netečnost k týrání ze strany Ayumu velmi štvala. Copak ta holka si všechno nechá líbit, proč se neozve? - ptala jsem se sama sebe. Ale překvapila mě, holka jedna. Začala se bránit. Našla si přátele. Někdy jsem ji obdivovala, jak může zůstat v klidu, nechat všechny vypodívat se, vyřvat, nechat se obvinit a potom, až když jsou oni hotovi, začne se bránit - když už. No nic, řadím do velmi povedených doramat. Pozor ale je to opravdu drsné, obzvláště ze začátku. Jediné, za co srážím body dolů, je děsná kamera. Vážně mi občas kazila dojem z celé scény. Naštěstí hudba to občas dokázala urovnat. Přeloženo. (03.11.2009)

神 ! Moje "oblíbená" témata - šikana, týrání, škola a dospívání - navíc v mojí oblíbené zemi - Nippon. Výsledek? BANZAI! Vím, že postavy (Katsumi Sako, Manami Anzai) a situace jsou vyhnány až do extrému (obzvlášť linie s Akirou byla pěkné přestřelá, ne-li totálně trapná a neuvěřitelná), vidím i tu levnou a ošklivou televizní kameru, ALE: ještě nikdy jsem (snad až na Kokuhaku, to byl ale film) neviděl nic, co by se tímhle tématem zabývalo tak podrobně, na poli téměř sedmi hodin. Což je asi nejvyšší plus a přínos. S postavami se člověk seznámí, s některými se - i přes horší herecký výkon - sžije a co je nejpodstatnější, těch sedm hodin je pro vás - diváka - neuvěřitelně intenzivních, nepříjemných, s velkým náporem na vaši psychiku (teda pokud nejste citlivý jak kus šutru). Zvládl jsem to zhlédnout za jeden den, a večer (v pozdní noci) se mi sakra špatně usínalo. Celkem tomu pomohla i trochu trýznivá elektro & industry muzika. Snad tam ale bylo až příliš idealizace (asistentka třídní, vztahy a dialogy mezi ústředním triem tomodachi) a "černobílé" postavy (takový učitelský sbor snad [doufám] nenajdete). Ale tvůrci to celkem dobře zamaskovali a ke konci se tam vyskytne i výměna "rolí", která tomu přidá na uvěřitelnosti a diváka donutí přemýšlet. Ovšem co tomu kazí výsledný efekt je naprostá iracionální p*sranost z Manami; její výskyt vždy na správném místě (obvykle někde za rohem); vymívání mozků v tělocvičně; neustále (a těžko uvěřitelné) "obraty" a "zvraty" - Hiro a Sako a jeho neskutečné (i když u Japonců celkem obvyklé) přehrávání. I tak - 80 % (03.07.2011)

Hodně těžká váha na poli závažnosti. Japonské školství kromě závratných výsledků vyniká i v hyperprodukci negativních efektů školní docházky. Šikana a sebevraždy jsou to nejzávažnější mimo jiné. Hlavní hrdinka Ayumu je skvěle zahraná, ze šedé myšky, co se bojí jít proti proudu se i přes šikanu a traumata stane bojovnice, proti tomuto problému, získá postupně dva přátele a odvahu se postavit systému, který je prohnilý až na vyjímky. Učitelům jde totiž většinou jen o jejich platy, pověst školy, zdraví žáků a jejich pocity je nezajímají, vidí jen to, co vidět chtějí. Uvidíte hodně drsných věcí a člověk si občas nemůže nevzpomenout, co se dělo za jeho školní docházky. Je to velmi napínavé, sociálně realistické, charaktery jsou reálné, zejména Sako Katsumi (Yoshihiko Hosoda) ztvárnil psychopata tak věrně, že z něj mám strach. Asaka Seto má jednu z vedlejších rolí, nic moc lichotivého, ale i její charakter projde vývojem. Bylo to pro mě velmi poučné a přínosné. (09.10.2009)

Na začiatku je to stále dokola to isté, šikana a zase šikana... Keď sa tam už niekto konečne "zobudil" a spravil niečo pekné, skoro sa mi až slzy tlačili do očí, lenže v ďalšej časti bolo už všetko po starom... Bol to očividne zámer, no mňa to skôr začínalo nudiť... Predpokladal som, že všetko smeruje jednoducho k akémusi hromadnému prebudeniu, ale to by to nebol tento úžasný seriál...;) ... (19.02.2011)

LIFE se snaží o vyvolání emocí nesmírně prvoplánovitě, nemůžu posoudit jak to ve skutečnosti v japonském školství vypadá - o to tu v hodnocení nejde, ale určitě se tam všichni nechovají jako parta zdegenerovaných a modními-proudy-pouze-se-zajímající parta školáků - Nishidate by měla být prestižnější škola, tedy i odpovídající intelektuální úroveň studujících. Větší uvěřitelná hloubka jednotlivých charakterů prostě neexistuje. Zdá se mi, že postavy byly jednoduše vytvořené hlavně tak, aby vyhovovaly jednotlivým stereotypům. (04.07.2010)