Cesta bojovníka

Evansovu filmografii je idealní vidět postupně chronologicky. Protože tím spíš se dá docenit jeho vývoj a posun a stejně tvorby, kterou vyprodukoval. Merantau je dějově pochopitelně slabý, avšak už zdejší dokonale přehledné a tradičně nekompromisní akční pasáže jsou jasnou známkou toho, že potenciál je tu ohromný. Narozdíl od Raidů zde chyběl budget a áčkový profil akčního režiséra. Má to samozřejmě své neduhy, na druhou stranu ten syrový feeling špinavých okrajů Jakarty a místy velmi slušná rubanice to sune vpřed. Na režijní prvotinu parádní, odvážný a v některých aspektech (sub)žánr definující počin. (15.12.2020)

Iko Uwais mě prostě baví. Je malý, ale v akčních scénách je skvělý a dle mého se jedná o jednu z největších akčních hvězd současnosti, alespoň pokud se bojových umění týká. Doufám, že dostane mnohem více prostoru než jen v domácí, indonéské tvorbě, protože si zaslouží více snímků. "Cesta bojovníka" má sice jednoduchý příběh, ale díky pomalejšímu tempu je přece jen specifickým filmem. (12.08.2017)

Thajsko se svým Ong-bakem slavilo velký úspěch i v západním světě a tak se není čemu divit, že i Indonésané přispívají svou troškou do mlýna a prostřednictvím Garetha Evanse proslavují své bojové umění a zemi ve světě. Merantau byl pouze takovým odrazovým můstkem k sérii The Raid, která mě a spoustu dalších lidí kompletně uhranula. Merantau je tak velice slibný začátek, takový mezikrok. Příběh není nijak originální ani složitý. Na rozdíl od Ong-baku není ale vyloženě hloupý a nedostavují se tak ty nechtěně úsměvné momenty. Choreografie akčních scén je na vynikající úrovni, jenom akce není tak brutální jako v pozdějších Evansových filmech. Pro mě jsou Evansovi filmy akční špička po stránce choreografie a co dokáže tento chlapík v podstatě s žádným rozpočtem, je neuvěřitelné. (15.11.2014)

I na poměry bojových filmů má Merantau neobvykle plytký děj s přihlouplými jednorozměrnými postavičkami a tím nejkontrastnějším černobílým světem. Nejhorší však na tom je, že film si to vůbec neuvědomuje a tváři se neskutečně vážně a ""dojemně"" (dvoje uvozovky, protože jedny jsou, kurva, málo). Slzopudné scény jsou neuvěřitelně absurdní, ba přímo otravné, příběh tady není jen nutné zlo, ani neplní úlohu spojovatelky mezi akčními scénami, je to odpadní balast, který mi nemilosrdně navodil pocit, že jsem byl okraden o čas! Samotná akce už je samozřejmě o něčem jiném, mladí protagonisté nám představí bojový styl ladného pohybu, využívání energie protivníka i trošku drsnějšího lámání kostí, ale třeba v porovnání s taktéž nikterak inteligentním, ovšem mnohem chytlavějším Ong-Bakem 2 je jí překvapivě málo... 4/10 (25.05.2010)

Nejlepší bojovka posledních let, jíž se překvapivě neuvedl jen titulní Iko Uwais, nýbrž celý filmový štáb. Merantau zpracovává archetypální vzorce s fanouškovskou přesností - vyjma pár zanedbatelných zkratek a náhod soudržný scénář stmeluje oblíbené a zároveň dostatečně vytěžené prvky (kromě ústřední či romantické linie jmenuji alespoň nahlédnutí k podstatě boje či vzájemný respekt dvou krajanů, stojících na opačných stranách barikády), postavy oplývají skutečným charakterem, hloubkou a motivacemi, typově přesní herci přesvědčivě hrají a v zásadě z každé scény ční znalost žánru a jeho potřeb (gradace celku i akčních sekvencí, změna lokací a choreografie v akčních scénách, ikoničnost hrdiny, již zmíněné vypiplané archetypy atd.). Iko Uwais možná není tak pohybově nadaný jako Tony Jaa, rozhodně však platí za přesvědčivější prototyp akčního hrdiny (na rozdíl od Tonyho, který má charismatu méně a je stále více kaskadérem než hercem či akčním hrdinou) a stál za ním tým, pro nějž předěly mezi akcí nejsou jen filmařsky neošetřenou výplní. U Merantau se na rozdíl od Ong Baků či Tom Yum Goong napodruhé neomezíte jen na přetáčení k akčním sekvencím – s radostí si jej opět vychutnáte od začátku do konce. P.S. Malou pihou na kráse je snad jen přílišné vršení bojových pasáží v poslední třetině filmu, což je zřejmě způsobeno Adrianem zmíněným prostříháním. (15.04.2010)