Spodní proud

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Brim / UNDERCURRENT / Spodní proud) - Taková Dokonalá bouře bez hvězd (po Islandsku). A o dost lepší... - 9. 7. 2011 - kino Lázně III - Karlovy Vary - Karlovy Vary - 80% (15.07.2011)

,,NÁMOŘNÍ PŘEDPOVĚĎ: UPOZORNĚNÍ - NEBEZPEČÍ BOUŘE. BOUŘE SE OČEKÁVÁ ZÍTRA NA JIHOVÝCHODNÍM POBŘEŽÍ A PÁSMU FAXAFLÓI…“ /// Umřel námořník (na moři). Zbytek posádky teď zevluje na pevnině, jako abychom je líp poznali (to dá rozum). Za půl hoďky – ženská! No můžem vyplout, takže tu máme život na moři, práce, práce, žvanec, práce, péčko a taky vzpomínky, kterak kamarád o život přišel … Chladnej (jako kurva vždycky!) styl zobrazení a netečnej styl vyprávění. Taková jakoby autentická plavba, vo který není moc co vyprávět. Řek bych, že do trenek šáhnou séíš obdivovatelé malejch příběhů a krátkých stopáží. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy vo lodích a vo bouřkách. Vlastně tý bouřky tam ani moc bejt nemusí... 2.) Nemůžu se dočkat fesťáku. (Filmovýho vole!). 3.) Thx za titule ,,divish“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.11.2013)

Zamlklá banda asociálních mořských vlků, jedna žena (=smůla na lodi, feministky prominou), rozbouřené moře a spodní proud neuvěřitelného a vyloženě hmatatelného mezilidského napětí. Islandské drama, označení mluvící za vše. Jen vznešeně prázdná (prázdně vznešená?) krajina je nahrazena podobně vznešenou mořskou nekonečností. Jinak je vše při starém - mlčenlivé figury s rozdrásanou duší, emoční chlad, poctivé filmařské řemeslo. A navíc velice solidní ruční kamera s pečlivostí dokumentující ubíjející námořní rutinu. (18.01.2012)

Snad jeste horsi, nudnejsi, ohavnejsi a znovu nudnejsi nez The Deep. Kam se tyhle dve prisernosti hrabou na Perfect Storm...... Toto je opravdu ztrata casu. IMHO - neni se cemu divit, bylo to na festivale ve Varech a tam promitaj kdejakou sracku....... Tam film, co by mu slo dat 3* by clovek pohledal..... (01.02.2014)

Seveřani točit umí a umí to sakra dobře. Jejich filmy jsou vyvedeny v chladných odstínech, na druhou stranu vás umí v tom správném okamžiku i rozesmát. Je to vlastně jako sledovat život v té nejryzejší a realitě se nejvíce blížící podobě. Postavy nejsou černobílé - mají chyby a neumí se s nimi vypořádat. Ale i když mají chyby, mají i své světlé stránky, kterými si vás k sobě dovedou připoutat a díky kterým dokážete pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. A tak má vypadat správné drama. Árni Ásgeirsson rozehrál své tragi(komi)cké drama na lodi. Silné herecké výkony v čele s islandskou verzí mistra Beana v podobě Benniho a pomalu odkrývaný příběh, který bravurně poslepoval z kouskovitých, tichých alias "slov není třeba" záběrů (ve vystižení situace beze slov jsou seveřani jedničky). Příběh často využívá vícepohledovost, ruční, až dokumentaristickou kamerou navozuje pocity mořské nemoci i u diváků a skrze detaily vás dostává tak blízko a tak pod povrch pocitů, jak jen to s kamerou jde. Z neskutečně pocitové hudby Slowblow přechází Árni ladně do ticha, aby vás následně mohl dostatečně ohlušit mořskou bouří a i když příběh v polovině lehce ztrácí na tempu, za hudby Slowblow mu to člověk nakonec stejně odpustí (a za polovinou zase popadne dech, so what). (02.07.2011)