252: Signál života

První polovina filmu odpovídala standardnímu katastrofickému filmu, závěr mě však velice konsternoval, kdy přeživší záchranář nese na zádech jednoho muže a nikoho z čumících stojících lidí mu nepomůže dopravit muže do auta. Prostě závěr filmu se japoncům nepovedl. Z toho odpovídají některé nelogické situace, které dnešní záchranáři řeší jiným a jednodušším způsobem. Za prvé chtějí Japonci ukázat, že jsou velmi loajální vůči svým nadřízeným a že mají své hrdiny... Avšak posledních asi dvacet minut tyto nelogičnosti degradovali film maximálně na průměr. (14.01.2012)

Proboha, tento katastrofák má stejně průběžné hodnocení jako včerejší MegaFault? To snad ne..Dlouhý film a dlouhé předlouhé dojemné scény na naprosté možné hranici únosnosti a často i za ní - chápu, že toto většině místních diváků nesedne, ale zase chápu, že Japonci jsou naprosto jiná mentalita a pro ně to třeba až takový kýč není. Já byl spokojený. Sice obří tsunami, snad několik desítek metrů vysoká, byla na začátku a další snad hodinu a třičtvrtě autoři vsadili na toto, pro někoho možná až citové vydírání, ale já jsem jako s celkem spokojen. 80% (14.04.2011)

Kód 252 je v podstatě to samé co SOS, jen je pro zavalené lidi potřebující pomoc v rámci tlouknutí do čehokoliv daleko jednodušší. Snímek je tedy o záchranné práci a to po ničivém hurikánu, kdy příběh převážně sleduje skupinku zavalených lidí po prudkém vniknutí vody do prostorů metra. A tak tu máme něco podobného, jako je třeba snímek z roku 1996 ´Denní světlo´. Japonští tvůrci ale na to šli poněkud jinak. Vše podstatné tu je. Krátké počáteční seznámení s hlavními postavami, hurikán a následky a pak už jen záchranné práce. Na nějakou efektní nabubřelost či rozsáhlou dramatizaci tu však divák bude čekat marně. Stopáž je něco málo přes dvě hodiny, ale je to především způsobeno předlouhými citovými scénami, kdy se na samém konci vyprávění vůbec značně tlačí na pilu, aby nejedno oko nezůstalo suché. Je to však spíše na škodu. Víc jak katastrofální film se tak více jedná o melodrama, kde bohužel vše podstatné ztrácí na významu. Odvaha záchranářů a jejich vůle něco dělat sice k jejich poctě vynechána nebyla, ale po divácké stránce to těžko s někým hne. Speciální efekty také nevypadají zrovna velkolepě. Snímek zkrátka více vyznívá jako obyčejný televizní film, jen se zbytečně přemrštěnou stopáží. Chtělo by to ještě jednou použít střihačské nůžky, aby dějství dostalo více energie. (08.09.2018)

Jak bych to jenom řekla ... už vím ... ševče, drž se svého kopyta... Celou dobu jsem si myslela, že dám čtyři hvězdičky, i když některé scény byly na můj vkus zbytečně moc natahované a kratší stopáž by filmu slušela. Jenže ten konec to totálně zazdil. Já jsem sice ráda, když film dobře dopadne (kdo taky ne, že jo?), ale tohle bylo moc i na mě. Že holčička - nebudu psát spoiler - to bych ještě rozdejchala, ale že - detto - povstane jako Fénix z popela, to už ani omylem. (18.05.2012)

Ach běda, třikrát běda! Holywoodský kýčovitý happyend právě dorazil do Japonska. Všichni jsou zachráněni, byť se matka příroda snaží o jejich destrukci sebevíc; slepí prohlédnou, němí promluví. Nicméně má tento film určitě za cíl zvýšení turistického ruchu v Tokiu. Při řádění přívalových mořských vln , kdy se voda prožene polovinou města a vyplaví stanice metra, je stále v takové čistotě a průzračnosti, že by leckterý majitel luxusního bazénu záviděl. Takže pozorte! V Tokiu mají čisto i v podzemí! (06.09.2009)