Souboj s mozkem (studentský film)
-
Fighting the Brain
Dokumentární
Česko, 2009, 89 min
Režie:
Jan ŠípekObsah
-
"Chtěl jsem natočit portrét třech svých kamarádů, kteří jsou pro mně důležití, inspirativní a se kterýma jsem strávil hodně času. Ukázat jejich svět. Jak ho vidim já. Dostat se co nejblíž. Ale jak mi později řekl jeden z nich, možná něco takovýho do filmu ani nepatří. Taky jsem si myslel, že mají hodně společného a že by se skrze film mohli sblížit. Nakonec se ale ukázalo, že o sebe navzájem nemají moc zájem a tak jsem si uvědomil, že jediné, co je spojuje, jsem vlastně já -- a stal jsem se tak čtvrtou postavou tohoto filmu." (oficiální text distributora)
"Chtěl jsem natočit portrét třech svých kamarádů, kteří jsou pro mně důležití, inspirativní a se kterýma jsem strávil hodně času. Ukázat jejich svět. Jak ho vidim já. Dostat se co nejblíž. Ale jak mi později řekl jeden z nich, možná něco takovýho do filmu ani nepatří. Taky jsem si myslel, že mají hodně společného a že by se skrze film mohli sblížit. Nakonec se ale ukázalo, že o sebe navzájem nemají moc zájem a tak jsem si uvědomil, že jediné, co je spojuje, jsem vlastně já -- a stal jsem se tak čtvrtou postavou tohoto filmu." Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
triatlet
Mezinárodní festival dokumentárních filmů 28.10.2009 Jan Šípek má zvláštní kamarády (Vaška, Shadacka a Luboše). Prostřednictvím medailonů, které o nich natočil, se sám stal další postavou dokumentu. V prologu působí všichni tři Šípkovi přátelé dost zvláštně, ale v jednotlivých cca pětadvacetiminutových portrétech jsem vnímal i jejich jiné tváře než ty, kterými se prezentují na první pohled. A zajímavý názor na Luboše řekl po premiéře dokumentu Vašek, který trefně vystihl, že „bohémský umělec“ Luboš za svou maskou pohodáře skrývá asi nějaké složitější zážitky. Stojí za zhlédnutí nejen za nespočet hlášek, ale za intimní odkrývání vnímání světa kolem nás. Stránky o filmu - http://eldar.cz/mozek/.(29.10.2009)
-
Andreas
Zvláštních týpků běhá po světě spousta, takže bych viděl jako selhání, když si režisér vybere někoho, na kom nic není. Ty lidi neznám, ale v případě prvního vám na jeho komplexní pochopení postačí třeba půlminuta. Pozérský blb, jenž celé natáčení předstírá, že chce zůstat v anonymitě, jak ho natáčení nezajímá, přitom je velešťastný, že ho někdo točí a poslouchá ty jeho plky. Tento exhibicionista marně předstírající uzavřenost se poté srovnává s Mozartem, když zcela vážně prohlašuje, že je obdařen stejnou genialitou, akorát se mu jen nedaří své geniální náměty "vypotit" do reality. Co se mu však daří vypotit velice dobře jsou totální bezduché žvásty, jež považuje za filosofování. Druhému týpkovi je natáčení celkem lhostejné, jen chce pomoci kamarádovi, co točí film. Působí jako dobrák a i přes svůj život ve "virtuální realitě" je vidět, že by měl potenciál myslet i mimo oblast jedniček a nul. Třetí postava mi přišla nejzajímavější, u které na rozdíl od první mají slova celkem hloubku, třebaže mluví obyčejně a nehraje si na filosofa. Hraje ale jinou hru, jakousi mystifikační, kdy se mu daří smazávat hranice mezi klamem a skutečností. Možná by si zasloužil větší prostor na úkor toho prvního, kterému se mohlo nechat jen pár všeříkajících mozartovských vteřinek. No ale ten první je asi nejlepší kámoš režiséra, takže si jej tam musel nacpat i za cenu toho, že první třetina "filmu" je díky tomu odpad. Poslední postava před koncem vystihuje tu první a zároveň i jakousi lidskou toleranci, když komentuje to blekotání "Jsou to sračky... ale on je člověk". A úplně poslední slova filmu, která autor dodal, aby vypověděl o dobré povaze toho mentála, vypovídají zejména o tom, že mentál udělal "dobrý skutek" jen kvůli tomu, aby mohl říct "Vidíš, udělal jsem dobrý skutek", vo tom žádná.(8.8.2011)
-
w15
Luboš je nejlepší.(14.5.2012)
