Bakemonogatari

Místy strhující, skvěle sestříhaná, neotřelá, plná nápadů, perfektně animovaná, překvapující (a mohl bych pokračovat dál) - taková ve stručnosti je Bakemonogatari, seriál, který jede celým širokým spektrem žánrů a s každého si něco vezme (většinou to nejlepší). Rozhodně ale není pro všechny, tolik střihů a hodně barvy, by přeci jenom mohlo někoho odradit. Pro ostatní (jako jsem já) je to fascinující úžasná vizuální jízda podpořena solidními příběhy. Faktem je, že tu spíš vítězí forma nad obsahem, ale ta forma je tak osvěžující, tak neotřelá a zábavná, že ***** je z mého pohledu zcela na místě. 90% (17.01.2011)

Po druhém shlédnutí tohoto seriálu nemám úplně boty a koule na to tomu dát míň; je to svým způsobem tak originální a unikátní počin, že si to plné hodnocení zaslouží. On samotný vizuál mě totiž tak uhranul, že jsem z toho byl dlouho paf a téměř až neposlouchal či nedával pozor tomu, co se děje, jen, abych mohl hádat, z jakýho "úhlu pohledu" to bude o vteřinu později. I ta hra barev, linek, stínování je až magická. Další mocná deviza je postava Hitagi Senjougahary (napsal jsem to správně?). Hltal jsem každý její pohyb, každý její slovo (i její Stable staple opening je jeden z nejpříjemnějších, co jsem kdy slyšel, obzvlášt, když si ho nazpívala sama dabérka) a skrze další série si uvědomil, že na poli anime je skutečně obtížné najít postavu, která by ji sahala po kolena. Člověk má dojem, že si na něco hraje, aby Vás o chvíli později natvrdo přesvědčila, že to není pravda. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout dialogy, které sic nemají konzistentní úroveň a často jejich obsah je nebezpečně mělký, ale podáním, úderném poštuchováním druhé osoby a květnatostí jsou jak z jiného vesmíru. Ostrouhává nám tu každopádně děj, který jako byl spíš tou výplní a obrázky jsou tím hlavním bonbónkem. První cca 2 příběhy jsou zábavné, poté už takové obyčejné..ale na co si hrajeme? Jasně, forma znatelně zvítězila nad obsahem. Jenže tyto kouzelné příběhy o strašidlech mají v sobě tolik osobnosti a nevysvětlitelného šarmu, které jsem jinde nenašel a tím se do Monogatari i přes velké nedokonalosti zamiloval. P.S.: Po dalším shlédnutí nemůžu dostatečně docenit rande v 12. díle. Dokonalý mix inteligence, smíchu a dojetí, ze kterého by si jiné romance mohly vzít příklad. Hitagi, ski. (15.06.2015)

Poutavý žánrový mix, který by se dal charakterizovat asi jako konverzační komedie s psychologickými prvky a trochou nadpřirozena. Seriál je založený prakticky výhradně na dlouhých rozhovorech podpořených výrazným vizuálním podáním. Postavy obývají geometricky přesný svět jak z nějakého vektorového editoru, přesto bych neřekl, že působí přespříliš sterilně. Inteligentní a vtipné dialogy jsou zase dotvářeny barevnými přechody a mezititulky a dohromady tak tvoří specifický vizuální styl seriálu. Lze ale asi namítnout, že chvílemi to režisér přehání a občas jen ulevuje animátorům, kteří zjevně nestíhali. Dostatečnou rozmanitost zajišťuje skvělá sestava slečen, které z příběhu naštěstí nezmizí s vyřešením svého psychicko-strašidlového problému, ale vyskytují se i ve zbytku seriálu a často mají vliv na děj v dalších částech. (04.07.2010)

Shrnutí jednou větou, by se dalo asi říci nějak takhle: „Úchylná kozovina“. Jo a strašně mi vadili ty rychlé vyskakující texty, nedalo se to přečíst, všechna čest překladateli. Jinak teda ani příběh mě moc nechytl, přišel mi nemastný neslaný, nic zajímavého. [PS: Původně jsem chtěl říci chujovyna, ale v seriálu byly spíš vidět jen zakryté poprsí a vagíny v těsných tangách či šortkách (aby byly zakryté a nebyli vidět), což mě teda naprosto nevzrušuje a nechává mě chladným. Nemám ani nejmenší tušení, jak jsem na tento seriál narazil..] (16.07.2013)

Problémy s duševním zdravím, psychickou pohodou mohou na sebe bráti různé podoby. V Bakemogatari je to setkání s mystickým zvířetem, které, v jistém slova smyslu, člověka zakleje. S takovým prokletím se žije obtížně, ovšem zbavit se ho pouze nápravu stavu duše. V příběhu prvním se hlavní hrdina Araragi setkává s dívkou Senjougaharou, jež má následující problém: váží 5 kg. Proč se tak stalo a jak ji pomoci, to je oč tu běží. O obsahu Bakemonogatari však nemá valného smyslu mnoho hovořit, neboť skýtá dle mého názoru veskrze průměrný, ba chvílemi až podprůměrný zážitek. Originální, efektní výtvarné řešení však tento nedostatek je schopno vynahradit. Co tu máme? Výrazně barevné, tu jednolité, tu složitě vzorované, mnohokrát až zářivé barevné plochy, prokládané rozsáhlmi plochami černými, bílými i jinými, vždy však v jednom záběru pouze jedné barvy. Volba barev neodpovídáí realitě, ale píše atmosféře scény. Pestrá volba úhlů "záběru", rychlý střih mezi statickými obrazy či scénami s minimem pohybu (často se hýbe jen jeden objekt či skupina podobných objektů). Geometrie je při kresbě vzývána jako bůh - používá se různých perspektiv a projekcí, čáry se kříží ve stejných úhlech a zase v nekonečnu, rozbíhají se v jednom bodě, utíkají směrem k horizontu a důrazně se podřizují úběžníkům. Vhodná volba ambientní hudby spolupomáhá navodit tu pocit každodenní škloní roztěkanosti, jindy zase napětí a obav. Celky se náhle střídají s velkými detaily. A co chvíli si animátoři postaví hlavu a nečekaně použijí úplně jinou techniku animace. Je to neotřelé, ale dokonale to na mě zafungovalo jen v prvním příběhu (který je v tomto ohledu asi nejlepší), v druhém se i přes stacatto relativně slušných dialogů dostavil pocit, že tohle vidět nemusím a po něm pro mě Bakemonogatari skončilo. Silné ***. (30.11.2009)