Durarara!!

Zatím mě vysoce irituje verbální průjem hlavního hrdiny prvního dílu, ale všichni tu mluví o zajímavých postavách, tak to zkusím ještě chvíli vydržet... Po 3. díle: Čekání se vyplatilo, jedna z postav se projevila naprosto geniálním způsobem! Žeru animované šílence! Vždycky si řeknu, že to už stačilo, ale pak pustím další díl a ta úvodní píseň mě donutí zůstat...ta na konci je naopak celkem příšerná. (19.03.2011)

Děj Durarara se odehrává v Ikebukuro, což je jedná z části Tokia, i když se tu pořád mluví o městě. Vystupuje tu spousta postav jako různé gangy, sebevražední jedinci, stalkeři, nejsilnější člověk v Ikebukuro, parta otaků, pacifický Rus, dva kamarádi usilující o srdce trochu hentai vypadající dívky, lékaři a vědci podsvětí, městské legendy jako bezhlavý jezdec a slasher, a jedinec, který v pozadí tahá za nitky. Takový pořádný mix, ve kterém se ze začátku nedá příliš vyznat a jen stěží lze poznat, která postava je ta ústřední. Napovím, že žádná hlavní tu jednoduše není a díky maximální tvůrcovské objektivnosti si každý najde tu svou oblíbenou. 24dílný seriál je rozdělen na dva celky po 12ti dílech, které na sebe navazují s určitým časovým odstupem, a každý celek představuje jeden komplexnější příběh. Postavy a jejich mini příběhy se proplétají do děje, který plyne bez hluchých míst, se spoustou nápadů a humoru na jedné straně a určitými dilematy a serióznosti na straně druhé. Vyváženost a ukočírování tolika dějových linek a charakterů je pozoruhodné, kresba je na vysoké úrovní, kouká se na to příjemně a nenudí. Není to nejlepší seriál všech dob, ale 90% si zaslouží. (26.08.2012)

Skvělá noir atmosféra nočního velkoměsta podpořená jazzovým doprovodem nemá chybu, ale hlavní předností tohoto seriálu jsou bezpochyby jeho charaktery a styl jakým je odkrýván jejich příběh. Každá postava má něco do sebe a z celé zápletky je cítit, že základem byla kvalitní série light novel (autor Ryohgo Narita). První polovina patří k absolutní špičce a nabízí magický realismus, za který by se nestyděl ani Haruki Murakami. Zbytek série po odhalení většiny tajemství pak v kontrastu s první půlkou působí trochu vyčpěleji, ale stále jde o skoro bezchybný top. (10.02.2011)

Jednou vypráví svoje zážitky nenápadný středoškolský nováček, příště uvolní prostor pohledu do života neblaze proslulého intrikána a jindy se do popředí dostane bezhlavý jezdec z dávných legend. A není to parodie. Anime s nejobtížněji vysvětlitelným názvem dokáže sloučit linky jak zdánlivě obyčejných hrdinů, kteří našim školním letům snad nemohou být bližší, s nadpřirozeným hledáním sebe sama tak, že obojí funguje zcela nenásilně, civilně a uvěřitelně. Navíc ve chvílích, kdy situaci vidíme z pohledu Mikada a úplně jindy zase z pohledu Celty, jsou sice relativně vypravěčsky průhledné, ale zas a znova dokonale působivé. O podrobnějších dějových zákrutách se mi vlastně ani psát nechce, protože v takhle komplikovaném vyprávěcím schématu je i to nejmenší překvapení důležitým střípkem mozaiky. Pro milovníky netradičního řazení scén a zásadních změn tempa vyprávění jsou osudy postav z Ikebukura povinností. (03.07.2015)

Prvních pár dílů ani moc ne, ale potom se toho napětí nezbavíte - teda já se ho nezbavila (až do předposledního dílu). Když se spojí Omori-san a Narita-san, tak to za to stojí; už jen takové Baccano! je toho důkazem. A zde platí to samé co u zmiňovaného dílka - nemá konec, nemá začátek, nemá hlavní postavu, přesto vás dokáže dokonale pohltit. A platí zde ještě jedna věc jako u Baccana!: zhlédnete jednou, líbí se, zhlédnete podruhé a je to ještě lepší. U některých dílů jsem měla husí kůži, někdy jsem napětím, které jsem z toho cítila, se málem produpala k sousedům. Tohle anime mi fakt dalo. Postavy (snadno se vryjí do paměti, u mě dokonce snadněji než u Baccana!, ale možná je to tím, že je to delší), jejich charaktery jsou skvělé (10/10), příběh to samé a já jen můžu litovat všechny ty, co to ještě neviděli. Neboť tím přijdou i od 2 skvělé openingy, jeden dobrý ending a ten 2. ending, který mě sice moc nebavil, ale někomu by se zalíbit mohl. (26.06.2010)