Durarara!!

Skvělá noir atmosféra nočního velkoměsta podpořená jazzovým doprovodem nemá chybu, ale hlavní předností tohoto seriálu jsou bezpochyby jeho charaktery a styl jakým je odkrýván jejich příběh. Každá postava má něco do sebe a z celé zápletky je cítit, že základem byla kvalitní série light novel (autor Ryohgo Narita). První polovina patří k absolutní špičce a nabízí magický realismus, za který by se nestyděl ani Haruki Murakami. Zbytek série po odhalení většiny tajemství pak v kontrastu s první půlkou působí trochu vyčpěleji, ale stále jde o skoro bezchybný top. (10.02.2011)

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri. (01.06.2015)

škoda rozvleklého konce, který trochu sráží celkové napětí z první půlky seriálu. Ale prostě to svou logiku. Durarara!! staví na neskutečně dobře zpracovaném prolínání děje, kdy se podstatné věci dovídáte později a s o to větším důrazem na samu sdělovanou skutečnost. Postavy jsou své, jen některým tak trochu chybí uvěřitelnnost. Což zní samo o sobě dost podivně, když je jednou z postav bezhlavá motorkářka. Ale nedpřirozeno je prostě jen z formou existencí a tak některé obyčejné postavy působí až moc "superhrdinsky". Ale klidně jim to odpustíte. Velké plus je dokonalý soundtrack, perfekně zapadající do celkové nálady seriálu! (17.12.2013)

Takahiro Omori a spol. někde našli recept na dokonalý styl vyprávění. Když nevědí, kdo by měl být hlavní hrdina, udělají hlavního hrdinu z každé postavy. Nemohou-li se shodnout, o čem by měl seriál být, vyprávějí o všem, co je napadne. Drze přehánějí a baví tím, jak baví sebe. Zázrakem je, jak jim to přeskakování dopředu a dozadu, pak na jinou postavu či opětovné vkládání známých infromací do nového kontextu funguje a šlape. Mají pod kontrolou splašeného koně, ovládají stroj, kterému chybí brzda... Hádám, že jsou naprosto nejlepší pokud jde o zasazení nadpřirozených prvků do světa moderního velkoměsta. Jeho mýty nevypráví moudří poustevníci, ani prastaré svitky, nýbrž se šíří a komolí v chatroomech a na diskuzních fórech. Díky nim má každá postava dvojí identitu, nick a pravé jméno, což vnáší do hry další tajemství, další možná překvapení a odhalení - a scénář si s tím umí pěkně pohrát... Téměř až do konce jsem se výtečně bavil. Pak však přišel příběh "tří vůdců tří gangů" a ten měl své vady - chvílemi do něj probleskovalo mentorství a až příliš trpěl neochvějně naivním "správňáctvím" jednoho z hrdinů. Ale i s ním to jsou silné ****. (04.10.2010)

Jednou vypráví svoje zážitky nenápadný středoškolský nováček, příště uvolní prostor pohledu do života neblaze proslulého intrikána a jindy se do popředí dostane bezhlavý jezdec z dávných legend. A není to parodie. Anime s nejobtížněji vysvětlitelným názvem dokáže sloučit linky jak zdánlivě obyčejných hrdinů, kteří našim školním letům snad nemohou být bližší, s nadpřirozeným hledáním sebe sama tak, že obojí funguje zcela nenásilně, civilně a uvěřitelně. Navíc ve chvílích, kdy situaci vidíme z pohledu Mikada a úplně jindy zase z pohledu Celty, jsou sice relativně vypravěčsky průhledné, ale zas a znova dokonale působivé. O podrobnějších dějových zákrutách se mi vlastně ani psát nechce, protože v takhle komplikovaném vyprávěcím schématu je i to nejmenší překvapení důležitým střípkem mozaiky. Pro milovníky netradičního řazení scén a zásadních změn tempa vyprávění jsou osudy postav z Ikebukura povinností. (03.07.2015)