Obsahy(1)
Arnošt Lustig je jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, jehož ústředním tématem je téma holocaustu. Jeho syn Josef, filmař žijící v USA, s ním a s jedním z Arnoštových vnuků podnikl v roce 2009 jakousi rekapitulační cestu po místech, kde spisovatel nuceně jako dospívající mladík pobýval, když se stal jednou z milionů součástí Hitlerova "konečného řešení". Postupně tak navštívili Terezín, Osvětim a místa bývalých koncentráků v Německu. Lustig vypráví synovi a vnukovi své zážitky. Na některé události se s odstupem času dívá i s humorem, který mu ovšem jako přímému účastníkovi tragédie vyhlazování Židů promíjíme. Spisovatelův pohled na minulost je poznamenán vědomím, že ty nejhorší a nejkrutější věci, které se vymykají lidskému chápání, stejně nelze sdělit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Jako domácí video jde o sympatickou záležitost, jako profesionální dokument o holokaustu je to málem na odpad. Arnošt Lustig je uznávaný a kvalitní spisovatel, ovšem tady působí spíš jako užvaněný dědeček na prahu demence a z celého rádoby dokumentu je cítit naprostá bezradnost. Celkový dojem: 30 %. ()
Poslepované obrázky bez ladu a skladu nezlepší ani místy poutavé vyprávění Arnošta Lustiga. Zajímavá byla rekonstrukce příběhu známého pod názvem Sousto. Ta rodinná spolupráce na dokumentu nedopadla nejlépe a prakticky nepřinesla nic nového. Navíc jsem nepochopil ten oxymoron v názvu. Chápu kefanův odpad, navíc v kontextu s jeho předchozím(-i) komentářem(-i). ()
Lekce optimismu...Obsah mě pohltil natolik, že nemůžu hodnotit kvality dokumentu. I když, to že člověka pohltí obsah je pro jakékoli dílo docela dobré vysvědčení, ne? Divím se nízkému hodnocení a komentářům některých uživatelů, kteří snad panu Lustigovi ani nevěří, že to všechno prožil, když o tom může jen tak mluvit. Pořád mi to připadá lepší, než nezúčastněné výpovědi např. výhybkářů v Shoa, těch slušných Němců, co za nic nemohli. ()
Jakkoli může být Arnošt Lustig oceňovaný spisovatel a uznávaná osobnost pro to, co vše za války prožil, tenhle podprůměrný dokument zachránit nedokáže. Celý snímek je pojat jako domácí video rodiny Lustigových z výletu po "fotrových nejoblíbenějších koncentrácích". Což je fakt nezáživné, jakkoli ty příběhy samy o sobě zajímavé být mohou... 30% ()
"V Osvětimi mi jeden rabín ukradl krajíček chleba. Do dneška jsem mu to neodpustil." Tak to je jedna z Lustigových (ne)veselých příhod z koncentračního lágru, jejichž vyprávění mi poněkud připomínalo domácí video. Alespoň jsem si mohl z pohodlí příjemně vyhřáté místnosti prohlédnout dnešní podobu smutných míst, která v civilizovaném světě nikdy neměla vzniknout, ale jestli jsem udělal dobře, tak to vážně nevím. ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama