Contracorriente
Príboj
Undertow
Režie:
Javier Fuentes-LeónScénář:
Javier Fuentes-LeónKamera:
Mauricio VidalHudba:
Selma MutalHrají:
Manolo Cardona, Tatiana Astengo, Cristian Mercado, Attilia Boschetti, José Chacaltana, Haydeé Cáceres, Cindy Díaz, Humberto CaveroObsahy(1)
Šťastně ženatý muž a budoucí otec, rybář Miguel, který žije v peruánské přímořské vesnici, ukrývá skandální tajemství. Vedle své ženy je zamilovaný i do místního outsidera malíře Santiaga. Milostný vztah mužů překvapivě pokračuje i poté, co Santiago zahyne při tragické nehodě. Jeho duch se vrací, aby požádal Miguela o definitivní rozhodnutí. Buďto veřejně přizná svoje city k Santiagovi tím, že najde jeho mrtvé tělo a pochová ho v souladu s místními rituály, nebo bude Santiagova duše odsouzená k věčnému zatracení. Režisér prostřednictvím atypického milostného trojúhelníku, v němž je duch hybatelem děje, rozehrává nesmírně senzitivní příběh o lásce, zodpovědnosti, odvaze, strachu a comming outu v rigidním prostředí. (Febiofest)
(více)Recenze (28)
Ve finale to neni uplne spatny film, i kdyz prvni tretinu jsem vylozene protrpel. Zapletka s duchem a vyrovnani se s jeho dusi je zajimava. Skoda, ze nebylo i ukazano, jak vypada Miguel, ktery hraje fotbal s duchem ci jak s nim soulozi i z pohledu treti osoby (tedy sam). Kamera pekna a herecke vykony uveritelne. Heterosexualni divacka obec musi ocenit krasu herecky Cindy Diaz (bohuzel zde nema profil), ktera ztvarnila jednu z vedlejsich roli- Isauru. ()
(CINEMA MUNDI 2011) Coming-out drama, která je ozvláštněno tím, že jde o duchařský příběh (ghost story), v němž se jako hlavní jeví svár náboženských tradic a homosexuality. Jinak se příliš ze schematismu podobných queer titulů nevybočuje, jelikož je celé vyprávění předvídatelné, s nedostatečně zadefinovanými pravidly fikčního světa (hlavní hrdina ducha vidí, okolí nikoliv, ale jak může s duchem hrát fotbal?) a neobratnostmi, které mají příbéh posunout dál. Navíc si nemůžu pomoct, ale poetizované záběry společného dovádění dvou mužských postav jsou svou přeestetizovaností poměrně kýčovité, přestože je styl snímku jinak dost realistický. Žánrovou inklinací k duchařině se navíc dílo zpřístupňuje širší divácké obci, ale pak nastává problém s identifikací, protože kdo by se chtěl ztotožnit s ústřední postavou - Miguelem, když jde o sobeckého a egoistického pokrytce, k němuž nelze být empatický? Na klubovou podívanou až příliš mainstreamových kompromisů, na mainstream příliš queer. Oceňuji snahu pojmout téma jinak, ale u toho to taky zůstává. PS: Na výsledném hodnocení se pravděpodobně podepsalo i to, že mi uniklo posledních pár minut (pár - nejspíš doslova), které mi byly následně reprodukovány, protože projekce měla na Mezinárodním filmovém festivalu Cinema Mundi téměř půlhodinové zpoždění (ok, 26 minut) a já musel stíhat další snímek. Nehodlám ale přidávat hvězdičky jenom proto, že následný raut nabídl řadu chutného jídla, což s hodnocením filmu nesouvisí. ()
Nadpřirozenem okořeněný snímek řeší otázky vypořádání se s vlastní identitou v tradičně uvažující společnosti. Film je velmi citlivě natočen tak, že se můžeme přiklonit na stranu všech protagonistů, film tak nemá žádné záporné role. Prolnutí tradice a odlišnosti je v Proti proudu zpodobeno velmi přesvědčivě a emotivně silně. Hudba: Selma Mutal Vermeulen - brnkání na kytaru a na klavír se občas prolíná s tklivými smyčci. Hudba je vcelku podařená, její jednotvárnost je však časem únavná. ()
V tomto filme je snád' všetko: buranstvo, svätuškárstvo, homosexualita aj dobrá muzika! Avšak na konci filmu som sa zložil od smiechu, ked' som videl toho farára hádzajúc ksichty, akoby sa práve prežral fazule a zápasil s ťažkou obstipáciou. Buhahááááá.... ()
To, co vypadalo hlavně ze začátku, na lehce průměrný film, tak z toho se na konci vyklubala, velice příjemná, řekl bych až skoro tragikomedie. Contracorriente je zajímavým pohledem na problematiku tradičných hodnot a vrozené averze proti homosexualitě, která je bohužel i v dnešní době v některých lidech hluboce zakořeněná. A nepochybně je to mnohem lepší snímek, než tolik opěvovaná Zkrocená hora. ()
Presne o tomto to je. O dôležitých a veľkých rozhodnutiach. Buď plávať po prúde, so svojou rodinou a priateľmi, ale nebyť sám sebou, alebo plávať proti prúdu a riskovať, že zostaneš sám. Veľmi citlivo natočený netradičný príbeh, ktorý dotvárajú zaujímavé zvyky, exotické prostredie a hudba. Pekný film! Videné v rámci Tour po Amerike 2016 ()
"Predtým sme spolu byť nemohli. Teraz áno. Myslel som, že si šťastný. * Som šťastný, keď som s tebou...." Zdanlivo bezvýznamná konverzácia, z tuctového filmu so šťastným koncom. Tento film ani jednu z uvedených kategórií nespĺňal a z týchto viet mi behal mráz po chrbte. Neviem či sú všetky peruánske filmy natočené s takým umom a citom, ale ja sa k ich tvorbe ešte rozhodne vrátim. 85% Videné v rámci Challange tour / 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Proti proudu zaujme celkem netradičně pojatým milostným trojúhelníkem, jenž se pohybuje mezi romantickým dramatem a duchařským příběhem. Na jedné straně tradiční společnost s těhotnou manželkou, na druhé straně vášnivý románek s volnomyšlenkářským umělcem - a mezi vším se nachází hlavní postava Miguela, který si vše potřebuje pořádně urovnat v hlavě. Přiznávám, že dějová linie s "neviditelným" Santiagem měla svoje rezervy, což však vynahradil realisticky ztvárněný příběh s nejednou silnou scénou. Slabší čtyři hvězdičky! ()
První dlouhometrážní autorský film se peruánskému tvůrci Fuentes-Leónovi povedl. Co by bylo možné - pokud jde o produkci - označit za malý film, je velké, dobře natočené a v neposlední řadě oceňované drama, které v sobě kombinuje tichý boj queer mladíka snad se vším, čeho se lze v jeho situaci obávat: tradiční náboženství, osamocený venkov, latinskoamerický machismus, ... Nejde ale ve výsledku o depresivní film, téměř naopak. A co by v jiném prostředí mohlo vypadat jako stereotypní coming-out story, je ve Fuentes-Leónově podání a na peruánském venkově příjemné, nepřeintelektualizované filmové osvěžení plné citu, z něhož se divák může radovat. ()
Další parádní zážitek z peruánského prostředí...o krásné ženě, jednom teplém a jednom zmateném muži. Někdy možná člověk neví, co ve skutečnosti chce a musí jít Proti proudu.. ()
Dôležitý film, ktorý je paradoxne (?) najtragickejší v momentoch, keď sa hlavné postavy usmievajú... a ktorého najčastejším anglickým titulkom je lož - "I`m not like that!" ()
Boj proti zakořeněným tradicím je vždycky těžký a v tomto to bylo názorně ukázáno. Poetika filmu byla odlišná od toho, než jsem zvyklý z evropských či amerických filmů a možná proto se mi to libilo o to víc. Tento citlivě natočený film mi navíc přišel přirozený a nemoralizující a proto jsou 4 hvězdy jasné. PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Na první pohled netradičně pojaté drama, na ten druhý obyčejný příběh obyčejného muže, který se bojí/nemá odvahu být sám sebou. Film plyne v pomalém melancholickém (ale ne sentimentálním tempu), umí být dramatický, ale netlačí na pilu a bonusem jsou krásné přímořské reálie. Ocenění si zaslouží i příjemné a civilní herectví. 9/10 ()
Teplo z toho sala na vsetky strany .....30 % ()
Nejteplejší film co jsem kdy viděl a přesto ho hodnotím kladně?! Co za to může? Asi netradiční a zajímavý příběh, přirozené filmové zpracování, upřímné herecké výkony a krásné scenérie. Rozhodně je to fim pro náročnějšího diváka a 4% tématika je taky dosti kontroverzní, protože se tu opravdu nešetří ničím. Musel jsem někdy odvracet zrak a v duchu jsem si říkal, na co jsem to proboha šel do kina. Jenomže tohle byly momenty dlouhé maximálně minutu. Byl mi předložen kus umění a je to asi i jediný peruánský film, který jsem viděl. Vystříhal bych některé gay scénky, rád bych pochopil některé momenty, které byly podle mne nelogické a byl bych velice spokojen. Promítání mělo taky menší neduhy, ve formě malých titulků přeložených studenty Masarykovy univerzity (kucí se fakt hecli, když přeložili anglické titulky :-)) ale naopak mne mile potěšil mini raut po filmu na festivalu Cinema Mundi :-). EDIT: Hodnocení s tím opravdu nesouvisí :), ale potěšilo to... film je něco mezi 3 - 4 * ()
18. art film fest ()
Já vlastně nevím co k tomu napsat. Příjde mi to takový typický Sundance film, samozřejmě se musí řešit gender záležitosti. Téma mi příjde tisíckrát viděné, zde ozvláštněno peruánským prostředím a kultůrou + trocha mysteriozna. Jako dá sa a pokud jste na tento typ filmů ujetí, tak se Vám to bude hodně líbit. ()
Latinskoamerický magický realismus a teatrální slzy. V půlce jsem to chtěl vzdát. Kombinace vyhrocených pocitů a prapodivné lhostejnosti Miguela mi nějak nešla dohromady. Až v samotném závěru začnou motivy do sebe zapadat a člověk si uvědomí, že dostal zajímavé drama a ne jenom něco ve stylu...točíme art, tak tam dáme dva zalovískovaný chlapy, nějaký ty předsudky a budem doufat, že nám za to na Sundance urvou ruce... Contracorriente něco chybí, můj názor se od úplného znudění přeléval v pozornost a možná i v soucit s příběhem Miguela, jenže i tak nemůžu říct, že jsem byl spokojen. Možná jsem v typickém pohledu na queer dramata očekával, že Miguel zařve na svou rybářskou vísku adios, muchachos a vezme roha do Limy, aby tam prožil svůj gay sen a gay life se Santiagem. Divák v Contracorriente tudíž nedostává klasický leitmotiv queer kinematografie "jsem teplej a budu žít, jak chci", ale tak trochu podrazácky se mu před očima odehraje příběh, který je sice o gayích, ale hlavně o tom, jak se smířit sám se sebou, ať už si lžete do kapsy (a uděláte si k tomu dítě), nebo malujete objekt svojí lásky. Pusťte, pochopíte. ()
Peruánka Tatiana Astengo (Mariela), Kolumbijec Manolo Cardona (Santiago) a Bolivijec Cristian Mercado (Miguel), to jsou tři hlavní postavy tohoto světově ne moc známého, ale pro naši komunitu i mnou samotným velmi ceněného filmu a zahráli to velmi dobře (Cristian dokonce úžasně, troufám si tvrdit, že je to životní role tohoto bolivijského herce a hudebníka). A nakonec, herci nemají sebemenší jazykový problém, protože kromě Guyan a Brazílie se mluví v celé J.Americe stejným jazykem. Fuentes-León to krásně a citlivě zkombinoval tak, aby snímek mohl být přijat i většinovou latinskoamerickou veřejností a film bych právem označil jako jeden ze šperků gaytitulkových stránek. Na závěr jsem pomalu bulel jako malej kluk, ne za romantiku či dramatičnost, ale za tu nesmírnou pravdivost, hloubku příběhu a SYROVOU LIDSKOST … ()
Z tohto filmu sála príjemné teplo (a nielen kvôli zápletke medzi dvomi mužmi) ale vďaka prímorskému prostrediu, krásnej pláži, úžasným záberom. Príbeh bol dojemný, tvorcovia sa dokázali odpútať od plytkosti telenoviel a vzišiel z toho emociálne silný film o čistej láske, ľudskej slabosti, ale aj sile. Veľmi dramatické, s troškou umeleckej pornografie. Herecky veľmi presvedčivé. ()