My Darling is a Foreigner
ダーリンは外国人
Obsahy(1)
Příběh o tom kterak si Japonka cizince našla. Saori se živí kreslením mangy. Tony je blázen do japonštiny, a tak přijíždí do Tokia. Tito dva se setkají, zamilují se do sebe, žijí spolu. Tony klade Saori pro ni zvláštní otázky ohledně jazyka či mentality Japonců. Ale dokáže pár, u kterého se střetává západní a východní způsob myšlení, spolu vydržet? Dostane Saori požehnání od rodičů? A co Tony? (Zíza)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Vcelku příjemný filmík zabývající se problémy komunikace mezi Japonci a cizinci, jejich nejčastějšími prohřešky. Humor zde plyne jednak z nepovedených japonských spojení a pak různých porušování nepsaných pravidel. Navíc hlavní pár dovede zaujmout (Tony Sher je sympaťák, navíc vypadá jako můj bývalý spolubydlící z Českých Budějovic:). Normálně by to bylo asi jen na tři a půl, ale Inoue Mao to prostě táhne výše. V nepřímém souboji roztomilých japonských kočiček tak vyprášila kožich Horikitě Maki! ()
Samotný námět je možná v dnešní době klišé, ale zároveň nabízí nesčetně potenciálních humorných situací. Nebo taky průšvihů. Nebo prostě něčeho. V našem případě jsme bohužel dostali obyčejný romantický film, z padesátiodstínové šedi vyčnívající jen díky Tonyho růžovému tričku. Zkrátka a dobře, námět měl jistý potenciál, který byl nicméně zazděn neschopností tvůrců, či jejich neochotou - to samozřejmě nevím, ale asi mi to může být jedno. Takhle jsem se smál jen zvukovým projevům hlavní hrdinky (mimochodem, jinak kouzelné..), což pochybuji, že by měl být hlavní komediální pilíř. Rozhodně to mělo své světlé i silné momenty, závěrečný pocit samozřejmě příjemný, ale tajně jsem doufal, že se u komedie zasměji. ()
Pohodove, mile. Ale velmi NE-japonske. Komplet hamburger feeling. A navyse, tie vztahove prusery vobec nemaju z kulturalnych rozdielov, ale z toho, ze babenke zachutila kariera a zacala srat na draheho. Cize velmi eu/amicka schema, 98% vztahov tak konci, ze jeden prepadne fatamorgane vlastnej dolezitosti a jaksi si nevsimne, ze ten druhy sa plavi pomaly prec. 3* ()
Dārin wa Gaikokujin není klasickou romantickou komedií, jak už tady pár lidí zmínilo. Nejspíš se nebudete nahlas smát, ale jen usmívat, a co se týče romantiky, ta je zobrazena spíše jemně a nenásilně. Dārin wa Gaikokujin je především hrozně příjemný a osvěžující film o soužití Japonky a Američana a vzájemných rozdílech. A jako takový film se mi hodně líbil. Krom toho, Jonathan Sherr (Tony) je sympaťák, který na cizince umí překvapivě dobře japonsky (včetně přízvuku), a tak se i dobře poslouchal a v japonském filmu nepůsobil vůbec rušivě. No a Inoue Mao, k té snad ani není třeba nic dodávat. :) Zbývá mi jen říct, že bych si ráda někdy přečetla původní mangu, která je založena na skutečném příběhu autorky, o jejím životě s cizincem. ~(4,2★)~ ()
Ale jo, příjemná oddychovka pro dlouhé zimní večery, i když děj je hodně předvídatelný. Přeci jen už se ledy hýbou i v Japonsku plném předsudků vůči cizincům, i když ... Asi jsem udělala chybu, když jsem si film pustila po seriálu Sumairu, který japonský vztah k neJaponcům ukazoval IMHO bez růžových brýlí. Ale jak jsem psala na začátku vidět se to dá a klidně i v dalších reprízách. Občas jsem se uchechtla, Mao mě nezklamala a upevnila si pozici mezi mými nejoblíbenějšími herečkami. ()
Reklama