Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (TV film)
-
Ironiya sudby, ili S lyogkim parom!
-
Ирония судьбы, или С лёгким паром!
(Sovětský svaz) -
Irónia osudu
-
Irony of Fate, or Enjoy Your Bath!, The
Komedie / Romantický
Sovětský svaz, 1975, 192 min
Režie:
Eľdar Alexandrovič RjazanovObsah
-
Tak jako každý rok šli přátelé do lázní, aby se, podle tradice, očistili od všeho špatného a přivítali Nový rok s čistým štítem. Akorát, že se „čištěním" dostali do takového stupně (pivem a vodkou), že do Leningradu vypravili jiného. A tak se Andrej Mjagkov dostal do cizího, ale úplně stejného bytu, na stejné adrese, se stejným nábytkem, kde se potkal s nádhernou ženou. (tauli)
Tak jako každý rok šli přátelé do lázní, aby se, podle tradice, očistili od všeho špatného a přivítali Nový rok s čistým štítem. Akorát, že se „čištěním" dostali do takového stupně (pivem a vodkou), že do Leningradu vypravili jiného. A tak se Andrej Mjagkov dostal do cizího, ale úplně stejného bytu, na stejné adrese, se stejným nábytkem, kde se potkal s nádhernou ženou. Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
Renton
Scénář: Emil Braginskiy, Eldar Ryazanov(13.11.2010)
-
Jossie
Viděla jsem Ironii osudu strašně dávno, takže nevím, jak moc by se mi líbila dneska, ale pamatuju se, že tenkrát mě okouzlila. Byla to výborná komedie, opravdu jsem se bavila. Vlastně to byl jediný ruský film, který se mi tenkrát vážně líbil.(12.11.2004)
-
Brouk
ten film jsem viděl už před hodně dlouhou dobu, ale dodnes si pamatuji, že to bylo velmi pěkné, velmi zdařilé a velmi milé. Tak, jak popisuje Altamir, ty jiná města byla Moskva (on) a Leningrad (ona).(26.2.2004)
-
sportovec
Skutečnost, že i v sovětizované části Evropy, ba dokonce uvnitř samotného impéria vznikala velká díla, není nic překvapivého. Víc než o jednotlivé díly se tu přitom jedná o výrazná jména vyzrálých a pro nezasvěcené až překvapivě tvořivých silných osobností. Komedie, která ve své druhé části prakticky zcela ztrácí své původní žánrové určení, vypráví filmově výrazným, nenapodobitelně osobitým filmovým jazykem příběh rodící se velké lásky. Tato nanejvýš pravděpodobná nepravděpodobnost se vztahuje k lidem, jimž přímo "bijí" jejich biologické hodiny. Víc než poutavý námět sám si přitom naši pozornost podmaňuje téměř mikroskopická autorská, scénáristická i režijní pozornost, se kterou je tento proces, v němž hodiny nahrazují týdny a měsíce, sledován. Vyzrálým uměním světové úrovně překvapuje nejen polská krasavice Barbara Brylska (účinkovala i v české kinematografii zpravidla ve filmech spíše problematické kvality), ale i pro nás prakticky neznámí ruští herci (Andrej Mjagkov jako Žeňa-Jevgenlj-Evžen, Ljubov Dobržanskaja jako Žeňova matka nebo Olga Naumenko v roli žeňovy moskevské snoubenky). Opomenout nelze ani zpěv tehdy mladé Ally Pugačovy (1949) i víc než šťastné užití veršů mladší i klasické ruské moderní poezie (Marinu Cvětájevu vyvažuje vedle jiných neméně zdatná a tvořivá Bella Achmadulina /1937/). A tak nevadí, že ve více než tři hodiny trvajícím filmu ani jednou nezazní slovo "sex", věrohodně působí přelety mezi oběma největšími ruskými městy, a ani to, že touha po štěstí, vůle porvat se o ně s dosud nepříznivým osudem, tuto skutečnost zejména divácky víc než vyváží. LÁZEŇ je nesporně hluboké dílo, nevšední zážitek, klasika, která bere, zdá se, dech i mladší české a slovenské divácké generaci. Toho, čím národní umělec SSSR (v soudobém Rusku se tyto tituly běžně používají a společensky ctí) Rjazanov oslovuje i naši současnost, je zkrátka víc než dost.(1.3.2012)
-
Altamir
Komedie o dvou lidech, bydlících ve stejné ulici a stejném čísle domu, ale v jiných městech. Hlavního hrdinu kamarádi opijí a ze žertu ho pošlou do druhého města. Vzhledem k uniformitě sídlišť se domnívá, že je doma a dostává se tak do bytu hlavní hrdinky. Hrálo se i jako divadelní komedie.(30.3.2003)
-
Pacco
Film vypráví příběh muže středního věku, který těsně před Novým rokem chodí pravidelně s přáteli do lázní v Moskvě, tentokrát se ale v lázních opije při připitích na své zásnuby a odletí místo svého přítele do Leningradu. Tam se nechá odvést do svého domnělého bydliště, avšak jak velké je jeho překvapení, když zjistí, že v jeho „bytě“ bydlí cizí žena… Ironie sudby je romantickou komedií plnou zmatků a (ne)dorozumění, které se odehrávají (víceméně) v průběhu jedné noci v jednom bytě, takže hlavní důraz je kladen na herecké výkony a proměnu vztahu postav během jejich krátké známosti. Naďa a Žena musí v průběhu noci urazit v poznání toho druhého dlouhou cestu, aby si nakonec padli do náručí. Dozvídáme se o nich různé intimní detaily, telefonáty a návštěvy podsouvají naraci kupředu nebo do ní přináší náhlé zvraty. Všeobecně výkon Brylské a především Mjagkova v hlavních rolích je dominantním kladem celého filmu. Škoda jen, že Timur Bekmambetov nedopřál dvojici ve svém spektakulárním pokračování naleznutí klidu v manželství.(23.1.2011)
-
Mulosz
Nějak nejsem schopen pochopit, proč je všeobecně tento film označován za komedii. Úsměvná je možná příčina proč se obě hlavní postavy setkaly a poté některé dílčí motivy, které posunovaly příběh dále. Jinak se jedná o čistě lidský příběh bez jakýchkoliv příkras, na povrch vyplouvá krutá pravda jak o dosavadních vztazích obou hrdinů, tak o jejich velmi bizarním setkání. Chvílemi jsem při přeskakování jisker empaticky s postavami ani nedýchal, zejména zásluhou Barbary Brylské, jejíž krása a charisma je neoddiskutovatelné.(10.1.2008)
-
PAGE
Film jsem viděl ještě jako pubescent někdy koncem 80 let a to více méně náhodou, protože sledovat tehdy ruské filmy nebylo opravdu" in".Leč ve mě ten film tehdy zasel jakési semínko, že ne vše ruské musí být nutně špatné. Dnes už to vím a ruské filmy sleduji jako každé jiné, ale tento film se mi nějak zadřel pod kůži, svým originálním nápadem s obyčejnou záměnou naprosto stejných domů a bytů, jenž se ovšem jeden nacházel v Moskvě a jeden v Leningradě a z toho následně plynoucích omylů, trapasů, nedorozumění, ze kterých se vyklubala velice povedená komedie s v hlavní roli hrající krásnou polskou herečkou Barbarou Brylskou.Opravdu velice dobrá inteligentní komedie a já dávám bez uzardění za 5 hvězdiček.(10.4.2007)
-
GrooveJump
Takhle něják si představuju, že se někdy a finálně zamiluju. Neberte mi tento těžko splnitelný sen....(7.6.2009)
-
tuntavala
Skvela sonda do citlive ruske(neplet sovetske) duse! Barbara (jako prvni zena) pred sovetskou kamerou s cigaretou.(26.3.2011)
-
vitekpe
Bohyne z Polska Barbara Brylska okamzite putuje do me TopTen, stejne jako tento cely film. Nadhera a pro romanticke duse naprosto dokonaly poklad... Cele tri hodiny jsem ziral jako blazen a kdyz to skoncilo tak jsem byl nerad...nemam co vic dodat. Atmosfera, kterou dokazi vyrobit jen "soudruzi v SSSR"...a kterym se timto klanim az k zemi...a i to je malo :-)(7.11.2009)
-
neclovek
Tento film má v krajinách bývalého Sovietskeho zväzu kultový status, niečo ako u nás Tri oriešky pre popolušku, a pozrieť si ho počas Vianoc patrí k miestnemu folklóru. Ako film postupuje, tak sa čoraz viac vzdáva svojej “komediálnosti” a približuje sa ku krehkému a autentickému príbehu dvoch ľudí v panelákovej šedi sovietskeho veľkomesta. Čerešničkou na torte sú výborné výkony Andreja Miagkova a charizmatickej Barbary Brylskej.(7.1.2007)
-
JoSte
Moc milý film. Původně zamýšlený rozchod ústřední dvojice před koncem mi však přišel značně vyumělkovaný a samoúčelný.(2.1.2011)
-
Ezis
Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního shlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný".(1.8.2011)
-
paclinqa
Od tohoto filmu jsem nečekala vůbec nic, ale vyklubala se z toho velmi příjemná, romantická komedie se zajímavým nápadem, sympatickými herci a vtipnými hláškami. Můžu jen doporučit nezatracovat starší sovětské filmy, protože jsou svou kvalitou srovnatelné s českou klasikou!(8.2.2012)
-
tauli
Ironie osudu si mě získala nezapomenutelnými hláškami, nádhernými písněmi a krásnou ruštinou. Barbara Brylska byla skvělá volba, stejně jako představitel Ženi. Pokud máte rádi legraci, lásku, hloubku, rusko a písně, je film určen pro vás. Film má trochu slabší rozjezd, ale jakmile Žeňa usne v Leningradě, celé se to rozjede. Doporučuji nadšencům jako jsem já.(13.12.2009)
-
satto66
Tento film jsem viděl velmi dávno,tak dávno,že jsem si jen pamatoval děj a přítele učiteky Ipolita.Název jsem dávno zapomněl,pokud jsem vůbec věděl ,jak se film jmenuje.Diky CSFD, kde jsem registrován krátkou dobu,jsem zjistil název pomocí příznivců CSFD,kterým děkuji a jsem velmi zvědav, jak dnes na mě film zapůsobí. Faktem je,že tento film se mně hluboko vryl do paměti a to je jasný důkaz jeho kvality.Ze zkušenosti vím ,že takových filmů je opravdu jako šafránu.(29.3.2010)
