Zabil jsem svou matku

Vzhľadom k tomu, že ide o Dolanovu prvotinu tak je to rozhodne pozoruhodný výkon, chalan má neskutočný potenciál. Hlavne keď uvážime, že si tu prakticky všetko robil sám. Po technickej ani hereckej stránke toho nie je moc čo vytknúť. Čo mi predsa len vadilo je pochopiteľná nezrelosť jednotlivých dramatických scénok, z hádok matky so synom sršala naivita a detinskosť a celkovo tomu chýbal nejaký hlbší zmyslel, nejaký nápad ktorý by snímku po dramatickej stránke pomohol hlavne v emotívnej a myšlienkovej rovine. Ono hodiť len tak do pléna pár citátov alebo filozofických výňatkov nestačí. Takto na mňa film pôsobil ako niečo v tom zmysle, že prišlo, odišlo a dobre sa na to pozeralo, ale nič viac v pozadí, len tma a prázdnota. 70/100 (06.03.2015)

Své rodiče si nevybíráme, stejně tak jako si hlavní hrdina tohoto filmu nemohl vybrat svou matku. Na jednu stranu chápu jeho vztek a zlobu pramenící z občas nepochopitelného chování jeho matky, na druhou stranu se mi ale chce říct, že mohl dopadnout mnohem hůř. Toto je zajímavé a pozoruhodné konverzační drama, které je napsáno a do filmu převedeno naprosto dokonale, takže já jako divák jsem neměl sbemenší příležitost k tomu, abych se začal nudit. Téma homosexuality mám ve filmu velmi rád, obzvláště týká-li se to teenagerů, a když se k tomu ještě přidá problém s rodiči a pubertální revolta, tak si u filmu úplně rochním blahem, protože to jsou témata, která mě zatím ještě nikdy nezklamala a jsem rád, že se tak nestalo ani v tomto případě. Jednoduše se dá říci, že jsem z tohoto filmu nadšen a velice překvapen, protože jsem absolutně netušil, že mě dokáže tolik zaujmout a že z něj budu tolik nadšený. Jak málo někdy stačí k úžasnému filmovému zážitku, v tomto případě jednoduchý příběh o komplikovaném dospívání. Tady nemám nad čím váhat, uděluji plný počet, je to za pět hvězd. (11.07.2011)

Rozhodně zajímavé drama o reálném životě mladého kluka. Kdo z nás si neprošel obdobím, kdy se s matkou nemohl ani vidět (například puberta). Tento případ je docela krutý, ale na jednu stranu jsou i daleko horší případy, kde to dopadá ještě hůř. Tady je vyobrazení spíše reálným způsobem, který se stává (zhruba v určitých mezích) každé druhé matce. Jako drama není J’ai tué ma mère špatný, ale bohužel to není můj šálek kávy a proto pocity nejsou takové jaké jsem si osobně představoval. Zpracování není skvělé a hlavně se divák nic důležitého nedozví a vše se točí v tom samém proudu. Pocity jsou smíšené, takže naprosto průměrné drama. I přesto snímek doporučuji, protože kde koho může právě zaujmout... 5/10 = 50% (23.04.2011)

Dolanův debut se mimo přirozené nevyspělosti (což ale není nikterak zásadní problém) jeví i jako tematicky sevřenější celek než Imaginární lásky. Až v nich se začíná naplno projevovat jeho manýristický styl demonstrován zálibou v pestrostobarevných kompozicích a vytříbeným sladěním hudby a dějových situací, v níchž se hrdinové nacházejí, nemluvě o působivých zpomaleních a notné sebeironii. Zabil jsem svou matku podobné postupy využívá jen zčásti a daleko méně se zabývá formálním vzezřením. Navzdory využití podobné strategie promluv do kamer jako v Imaginárních láskách je film odlišný. V jeho druhém počinu nejsou postavy součástí příběhu, pouze artikulují to, čím procházejí i postavy filmu. Ve svém prvním snímku je ale na to Dolan sám, což dodává větší míru autobiografičnosti. Je jasné, co chce říci a lze mu snadno porozumět, film ale jakoby srážela přílišná touha po sebevyjádření. Ke cti ovšem slouží Dolanovi to, že si nenárokuje nijak „objektivní“ a tu jedinou pravdu. Zabil jsem svou matku je spíše filmem-názorem, radikálním v nahlížení skrze optiku samotného aktéra. Menší problém je i nepříliš výrazný posun postav, což je ale pochopitelné, jedná-li se o film, jenž analyzuje určitý problém. Na 19 let je to přesto velmi kvalitní počin, jehož míra ztotožnění závisí na naší zkušenosti. Jen se bojím, aby Dolanovy filmy nebyly zakonzervované v čase, tj. nebyly jen módní záležitostí. (19.11.2012)

Milý malý film, který kdyby méně tlačil na pilu, mohl být velký. Za normálních okolností by to bylo tak na tři hvězdy (celkem nápaditě nasnímané /šálky, nevěsta,.../, dobře zahrané /i když někdy méně by bylo více/, výborná hudba, nicméně jen průměrný námět, byť částečně autobiografický), ale vzhledem k tomu, že to dělal Dolan v takovém mládí (*1989), tak je to hvězda navíc. Škoda že se nevěnoval víc vztahu s Antoninem, klidně mohl oželet nějaké balastové sekvence (proč př. to zmlácení?) v jeho prospěch. Nicméně se jistě máme v budoucnu od Dolana na co těšit. (04.01.2011)