Pohwa sogeuro

Možná to bude znít divně, ale je příjemné vidět válečný film, kde se to nehemží Amíky, Němci a Sověty a kde Asiati nejsou jen ti zlí a špatní. Navíc, Asiati - a zde Korejci konkrétně, kteří mají pro dramata cit - dokáží ty emoce nahustit. Prostě jsem pustil slzu, no... Tohle je vlastně úplně první korejský válečný film, a vlastně první film o korejském konfliktu vůbec, co jsem kdy viděl. A odkojen M.A.S.H.em je velmi příjemné vidět v této pohnuté době korejské vojáky a civilisty i jinak, než jen jako směšné, humorné a v podstatě zkarikované postavy. (01.08.2014)

Podle mého až příliš teatrálně a na efekt natočené... Všechno je tak nějak strojově přesné a až nerealistické... Na druhou stranu nasnímané scenérie, akce a jednotlivé obrazy film posouvají do výrazného nadprůměru a i ti študentící jsou silnou složkou filmu.... Nejvíce mi ale utkvěl, ten generál Lidové armády v bílém... Až lidsky slušný komunista... to se jen tak nevidí... A nemůžou samozřejmě chybět zpomalovačky a srdceryvné scény umírání... (15.07.2012)

Režisér Jae-han Lee je prostě učedník Johna Woo, už od úvodních minut víte odkud vítr fouká, ale to není vůbec na škodu. Ten film je sice jednoduchý lineární příběh o partičce studentů co se brání v korejské válce přesile KLDR, jenže všechno tady šlape a funguje jak švýcarské hodinky. TOP mi konečně ukázal, že dokáže být herec, doteď jsem ho vnímal jen jako celebritu těžící ze svého vzhledu a popularity v hudební kariéře. V roli severokorejského lídra neskutečně charismatický Seung-won Cha, v miniroličce zdravotnice se tady mihne Jin-hee Park. Film vrší klišé na klišé, jenže ty postavy byly životné, bavily mě, věřil jsem hercům jejich role, perfektní kamera, hudba, akce, ale hlavně z toho fakt tekly emoce. Režisér prostě umí dostat diváka kam chce, dojme Vás heroickým krveprolitím a příběhem dvou hlavních hrdinů, tleskám, fakt povedené. (09.05.2017)

Kórejský vojnový film natočneý na americký štýl. Vrámci klišé mi chýbal zrejme už len milenecký trojuholník. Neberem to vôbec ako výtku alebo chybu filmu. S prehnaným patriotizmom a s tým súvisiacimi vecami som nikdy nemal problém. Technické spracovanie je na vysokej úrovni, chvalabohu casting je tiež v poriadku, kedže som si chalanov nemýlil (podľa mien sa to moc nedalo usledovať). Možno sa režisér mohol kúsok viac popasovať s psychológiou postáv a emóciami, zrejme ale na to nebol priestor a asi aj ambície snímku boli iné. Stále ide ale o kvalitnú mimoamerickú produkciu. Kiežby sa na Slovensku podarilo natočiť niečo podobné. Námetov je mnoho... (30.08.2013)

Strašně rád bych napsal, že to byla strhující a neskutečně emocionální podívaná jako Pouta války, ale to bych prostě kecal. 71 Into the Fire má geniální úvod, kterej tradičně nabízí absolutní válečný scény, který se prakticky nedaj nikde jinde, než v Putech války a v tomhle, vidět, ale mezi timhle začátkem a úplným závěrem, kde skupinka studentů bojuje s neuvěitelnou přesilou, nemá takovej emocionální dopad, jakej asi tvůrci zamýšleli, alespoň na mě to nemělo a tak jsem spíš ten prostředek filmu pročekal na závěr, kterej mi taky nepřišel úplně 100% zhodnocenej, co se týká vypjatosti. (07.09.2010)