Pohwa sogeuro

Introvertního studenta povyšte na kapitána, smíchejte s rebelem neuznávajícím autority, okořeňte otcovskou figurou, přidejte charismatického (komunistického) zloducha a všechny je protřepejte ve zpomaleně podaných akčních scénách, takže výsledkem není ve finále válečný film, ale nefalšované hrdinské krveprolití, nad kterým by S.Peckinpah a J.Woo tleskali ručičkama. (13.08.2011)

Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. (16.09.2011)

Korejci umí natočit velkolepé válečné scenérie, často pak ale jejich filmy pohoří na slabý děj. To je právě i případ Pohwa sogeuro. Připravte se na klasické asijské přehrávání, přílišnou dávku geroismu a velice jednoduchý příběh. Pokud chcete jen odreagovat u akční jednohubky, pak si rozhodně film užijete. V případě, že byste chtěli cokoliv navíc, najděte si raději jiný snímek. 50% (27.01.2017)

Ano očekávám spousty komentářů, které budou srovnávat Pouta války a tento film, avšak kromě toho, že se jedná o stejnou válku, tak děj je dost rozdílný. Nebudu to srovnávat a raději se podívám na film bez toho, abych myslel na Pouta války. Barvy, efekty atd. nám ukázalo hned na začátku, že to bude film na vynikající úrovni, jenž může konkurovat ba i předčít jakýkoliv válečný film z jiné země. To, že byl film na základě skutečné události ještě umocnilo mojí zainteresovanost, jelikož o historii Koreje vím jen základní informace, a každý střípek do rámu mých vědomostí vítám s otevřenou náručí, občas i pusou. Celkově hodnotím na 90% (mimochodem o 10% více, jak Pouta války) (21.09.2010)

Na kórejský filmový a herecký prejav si treba jednoducho zvyknúť. Keď tam hrá niekto hlupáka, či naivku tak je to stopercentný hlupák a naivka. Sentimentálno romantické scény podmáznuté neskutočne romantickou hudbou sa vzápätí striedajú s efektnými výbuchmi granátov a bômb. Postrieľaní vojaci s troma - piatimi - dvanástimi guľkami v tele roztancujú na bitevnom poli tancujúc svoj posledný tanec. Telá lietajú vzduchom spolu s kusmi hliny a rozbitých múrov. Scény, za ktoré sa nemusia hanbiť ani holywoodski kaskadéri. Film natočený podľa skutočnej udalosti z čias kórejskej občianskej udalosti, kedy pár nevycvičených a neskúsených študentov čelilo niekoľkonásobnej presile severokórejských vojsk. Dej jednoduchý, Bojové scény fajnové. Milovníci vojnových filmov si asi prídu na svoje . (24.05.2015)