Náš den přijde

Ať se snažím sebevíc, nenapadá mě jediná výtka, čí nějaká slabší stránka tohoto filmu. Všechno funguje a zapadá do sebe naprosto dokonale. Výborná hudba, kamera, sice hodně syrový, možná i trošku ujetý příběh a v neposlední řadě také hezká studie vznikajícího násilí. A hlavně výborná ústřední herecká dvojice, kde hlavně Vincent již poněkolikáté dokázal, že je to opravdu „ďábel“ a dokáže snad zahrát cokoliv. Jasná pětka. (30.07.2015)

Mám sice rád černý humor, ale co se mi má líbit na tom, že titulovaný psychiatr náhodou potká mladého zrzka se spoustou komplexů a nezdarů a při společné cestě se z nich postupem času stávají ještě větší magoři bez rozumu. Mimochodem od kdy je zrzavost brána ve společnosti tak negativně? Na to bych asi musel být Francouz.. Jestli to má zobrazovat obecně odstrkované lidi, tak se to tvůrcům moc nevyvedlo. Pořád jsem čekal, co má psychiatr s tím klukem v plánu a jak se mu podaří mu pomoc, ale vyklubal se z toho totální žvást. Jediný plus bych viděl v těch hereckých výkonech.. (11.04.2013)

Takže tak, hipstři se nám zdárně množí a s nimi i popkulturní odkazy, které se reflektují ve filmech, které by se daly označit jako "hipsterské". Zatímco třeba 500 dní se Summer nebo Jmenuji se Oliver Tate se těmito odkazy okázale chlubí (cha, vyrůstali sme na Joy Division, posloucháme The Smiths - aneb najdi hipstra, co nebude mít účes jak Morrisey; fotíme na polaroidy, točíme na osmičku, sme divní a hraje nám do toho Alex Turner). Náš den příjde, sám sebe shazuje a bere se s nadsázkou. Aneb když zjistíš, že gotika, cos ji balil přes net, je ve skutečnosti kluk, nabal borku v teplákovce, kup si s dalším šílencem oldskůlové porshe, navleč se do tvídu, kup si kuši a vydej se do Irska. Bude to kůl jak sviň! Opominu-li fakt, že Gavras je svým ironickým a absurdním humorem třeskutě vtipný, stále se tu reflektují vážnější témata, jako kořeny agrese, potřeba jedince nutně patřit do skupiny, samozřejmě xenofobie, (na to, abych brala film jako alegorii homosexuality nejsem dost divoký interpretátor, ale proti gustu...) ... Navíc závěrečná katarze má takovou hloubku a přesah, že i divák, který si do té doby pouze užíval cynický nadhled, najednou musel být dojmut. Nejlepší film Varů, doporučuje deset filmovědců z deseti (nenarazila sem na žádného, kterému by se to nelíbilo)! (MFF KV 2011) ||| 6.8.2015: Po druhém zhlédnutí musím přiznat, že je to vlastně dost gej. (13.08.2011)

Psychicky nemocný psychoanalytik potká začínajícího psychopata, je z toho psycho na první pohled a naší milí pacienti se pod dohledem psychotického režiséra chovají asociálně. No a co? Nenaperu tomu přece za pět jenom proto, že mám rád Casselovic Vincka, že jsem svým mohutným intelektem pobral všechna ta, tupému divákovi skrytá !!!, podobenství a proto tu teď můžu arogantně naplácat dvě áčtyřky o kořenech xenofobie, agresivity, zla, hledání identity, poetice chcaní do vířivky atp. atd., když mě druhá půlka přivedla na hranu totálního znudění, žádná "epesní" katarze ne a ne přijít a ta tzv. "nadpozemská" hudba mě celý film vyloženě srala. (17.05.2011)

Francouzská operace CHAOS byla prohlášena za oficiálně zahájenou a Chuck Palahniuk se někde nejspíš potutelně raduje. Tenhle podivně načrtnutý "program pro přeživší zrzky" mě ale dosti minul a mozková soustava zůstala zcela nezasažena jen podivně kontaminována zvláštní směsicí násilí a anarchie. (Francouzský) Fight Club o dvou postavách uhání ke svému konci jako splašený vlak a nestíhá rozvést řadu motivů ani motivací postav. Jejich den možná přišel, já si na ten svůj ještě počkám - a doufám, že bude veselejší a mnohem barevnější bez přidaného červeného barviva. (08.07.2011)