Náš den přijde

První polovina filmu byla víc než ucházející a skutečně neotřele vtipná. Llíbil se mi Olivier Barthelemy v roli zakřiklého nekňuby, kterému nikdo nerozumí a který navazuje vztahy přes WoWko. Ovšem druhá polovina přináší pro mě nesympatický amorální humor ala bizarní sexuální scény, bezdůvodné explicitní násilí, rádoby komické umírání, atd. Ve výsledku se tedy jedná o průměrný filmový počin, na který se jednou podívat dá. A mimochodem jestli má ta hlavní postava zrzavý vlasy, tak já je mam asi zelený:/ (14.04.2013)

Takže tak, hipstři se nám zdárně množí a s nimi i popkulturní odkazy, které se reflektují ve filmech, které by se daly označit jako "hipsterské". Zatímco třeba 500 dní se Summer nebo Jmenuji se Oliver Tate se těmito odkazy okázale chlubí (cha, vyrůstali sme na Joy Division, posloucháme The Smiths - aneb najdi hipstra, co nebude mít účes jak Morrisey; fotíme na polaroidy, točíme na osmičku, sme divní a hraje nám do toho Alex Turner). Náš den příjde, sám sebe shazuje a bere se s nadsázkou. Aneb když zjistíš, že gotika, cos ji balil přes net, je ve skutečnosti kluk, nabal borku v teplákovce, kup si s dalším šílencem oldskůlové porshe, navleč se do tvídu, kup si kuši a vydej se do Irska. Bude to kůl jak sviň! Opominu-li fakt, že Gavras je svým ironickým a absurdním humorem třeskutě vtipný, stále se tu reflektují vážnější témata, jako kořeny agrese, potřeba jedince nutně patřit do skupiny, samozřejmě xenofobie, (na to, abych brala film jako alegorii homosexuality nejsem dost divoký interpretátor, ale proti gustu...) ... Navíc závěrečná katarze má takovou hloubku a přesah, že i divák, který si do té doby pouze užíval cynický nadhled, najednou musel být dojmut. Nejlepší film Varů, doporučuje deset filmovědců z deseti (nenarazila sem na žádného, kterému by se to nelíbilo)! (MFF KV 2011) ||| 6.8.2015: Po druhém zhlédnutí musím přiznat, že je to vlastně dost gej. (13.08.2011)

,,JAK DLOUHO JEŠTĚ BUDEŠ TUPÝM RYŠAVCEM?“...../// IRSKO – KRAJINA SNŮ. Film o rezatý bukvici a doktorovi Vincentu Casselovi, kterýžto odborník na zvyšování sebevědomí buduje panoptikum, které by mu (někdy) záviděl i dr. Parnassus. Tohle šlo lehce mimo mě. Jasně, většinu věcí o kterých tu píšete jsem našel v závěrečný půlhodince, ale zvolená forma je poutavá hlavně díky Casselovi. Vlhko doma nemám, utiskovanej nejsem, sebevědomí mi (většinou) nechybí a do Irska se nechystám. IRSKO – KRAJINA SNŮ všech rezavých (lidí), symbolicky (?) tam jde Patrick (Cassel), a kde jsou trpaslíci v zelených oblečcích? Film, který může navádět (svádět) k násilí. Ale co by člověk neudělal pro splnění snu.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám vlasy ,,do červena“ a sbaleno do Irska. 2.) Nechápu, proč mám na zahradě strom ověšenej zajícema. 3.) Vincent Cassel má charisma ať hraje cokoliv a s kýmkoliv. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.03.2011)

Dvaja muži si prežívajú svoju Thelma & Louise story, nasratí na celý vesmír ako D-FENS, jeden je francúzska obdoba Tylera Durdena, druhému hrabe ako Donovi Quijotovi a všetci sa teraz tvárme aká je to geniálna satira na ten zlý svet, v ktorom je každý časovanou bombou, ak nedostane svoju dávku úsmevov, keď v skutočnosti jedinou pointou Notre jour viendra je, že tu žiadna pointa nie je. Film ma neuráža, len jednoducho Gavras a jeho nihilizmus ide opäť raz úplne mimo mňa. (19.04.2011)

To jsem se zase jednou nechal napálit stylovým plakátem. Je to můj problém, že jsem čekal něco dost jinýho, ale na takovéhle filmy asi musíte bejt francouz. Nepochopitelná ujetost. Hlavní hrdina je jakejsi zakomplexovanej zrzoun (ale špatně odbarvenej, takže kdyby na to stále neupozorňoval tak si toho ani nevšimnete) a pak potká jakéhosi psychoanalytika. A tato dvojice chlápků tam prostě provádí nesmysle a stávaj se z nich čím dál větší magoři. Není to ale sranda ani nějakej akční nářez. Prostě jen jakýsi artový "všeříkající" hybrid, kde jsou všichni buď gayové, magoři, nebo tlustý tancující holčičky. Jediné plus je, že tam hraje výbornej Vincent Cassel. Fakt hodně mi to připomínalo film Buzíci s Gérardem Depardieu. (17.07.2011)