Notre jour viendra
Our Day Will Come
Redheads
Režie:
Romain GavrasKamera:
Andre ChemetoffHudba:
Sébastien AkchotéHrají:
Vincent Cassel, Olivier Barthelemy, Justine Lerooy, Vanessa Decat, Chloé Catoen, Rodolphe Blanchet, Pierre Boulanger, Jacques Herlin, Aurore Broutin (více)Obsahy(2)
Co uděláš, když jsi dospívající zrzavý budižkničemu, který až na jednoho staršího chlápka nemá kamarády? Když tě všichni nenávidí a nejvíc ze všeho tvoje vlastní rodina? Když se ti všichni kámoši vysmívají? Odpověď: Ty a tvůj ubohý kumpán seberete všechny svoje prachy, koupíte si sportovní auto, elegantně se oháknete a zamíříte do země zrzavých, do Irska. Co ale začíná jako hledání ideálu se promění v divoké řádění plné nenávisti, násilí a sebedestrukce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (129)
Ten, kto pozná filmy Gaspara Noe-ho a páčili sa mu, ocení aj tento snímok. Vincent Cassel je proste frajer, "pán herec", možno presvedčivejší ako Al Pacino- ale to už asi vieme. Režisérom je Romain Gavras, ktorý je autorom mnohých kontroverzných klipov a krátkych filmov. Nie je taký drsný ako Noe, ale film sa mu podaril. Jednoducho tento film odporúčam, a teším sa na ďalšiu naturalistickú vec z Francúzska. ()
Léčba šokem, který se může obrátit proti vám. Není úplně jasné kdo je kdo, ani vlastně proč. Chvíli to baví, pak už to ale moc nestačí a ke konci je to už příliš dlouhé. Dokážu si to představit jako skvělý, dechberoucí kraťas. Takhle ale jen průměrný divný film. ()
Francouzská kinematografie vždy uměla překvapit - že by nová nová vlna z 50-tých let?. Skvělý Vincent Cassel a také, mně dosud neznámý, Olivier Barthelemy. ()
Spirála fantasmagorie - vnadná hyberbola a sonda do limitního chování menšin. Moc mě teď mrzí, že jsem promítání snímku nestihl oné pondělní noci ve velkém sálu Thermalu - pozdně noční festivalová atmosféra by mu ještě "přitopila". Nakonec mi však tahle "road movie do nikam" vyznívá následovně: + ďábelský a uhrančivý Cassell a jen opravdu o píď horší Barthelemy, velmi slušný spád a fatalistický Rachmaninov. A samozřejmě závěrečná scéna nad otevřenou pláží, která se mnou zůstvává a zůstává a.... -- Na mínusové straně mi to pak s odstupem jedné noci celé přijde tak děsně odtržené od reality, že buď Gavras tlačí příliš na pilu a hraje na dojem anebo můj život klopýtl už příliš do bahna "normálního" života. Ví více než já? ()
Neházela jsem druhým písek do očí, po nikom jsem neplivala, ani jsem neschovávala druhým do kapes sliz. Ulici jsem přecházela jen na vyznačených přechodech a stejně ve školce si se mnou nikdo nechtěl hrát. Ve škole jsem odmítala popíjet krabicové a navíc jsem byla jedničkář, tudíž nejopovrhovanější spodina. Dle všeobecného mínění, jakožto u blondýny, je má inteligence zcela jistě na úrovni houpacího koně. Samozřejmě taky trpím diskriminací a z důvodů citového strádání a trýznění se zřejmě vydám do nějaké severské země, kde klan blonďatých mne sevře do svého středu a jen tak pro zvýšení sebevědomí si po cestě vyzkouším svou novou jednostraně broušenou dýku. Úchvatné, uf! ()
Proč nechápu motivaci postav (a ne, netvrďte mi, že zabíjejí na potkání proto, že se jim v dětství spolužáci posmívali)? A proč mám pocit, že tvůrce těm postavám fandí a všechnu tu demenci a zlo se snaží poetizovat? ()
Jsem prach a v prachy se obrátím 3 nemám víru aspoň jí neztratím 4 moje duše je mělká 5 přešel bys po ní suchou nohou. ______ Dlouho, předlouho jsem se na tohle těšil. Hlavní téma je sice xenofobie a anarchie, ale mě především zaujal vztah hlavní dvojice. Co se stane, když ponižovaný kluk plný nejistoty a neujasněné sexuality potká psychoanalytika, ke kterému se plíží smrt? Šílená cesta nespoutaná jakýmikoliv pravidly, při které Vincent Cassel ve svém chráněnci probouzí hněv a nespoutanou energii a skrze teror na ostatních se ho snaží ''osvobodit''. Manipulace a moc nad člověkem jako taková je pro mě nejzajímavější aspekt filmu. Gavras psychologickou drobnokresbu podtrhne tím, že žák učitele v podstatě překoná a sám se stane iniciátorem dění, on je ten, kdo žene obě postavy dál po (sebe)destruktivní cestě. Nic to ale nemění na tom, že postavy v podstatě nepochopíme a nedokážeme se s nimi ztotožnit, takže se těším na další projekci, věřím, že mi dost věcí uniklo.(napodruhé, napotřetí, napočtvrté, pokaždé lepší, ztotožněno a pochopeno hň hň, tak trochu projekce mojí minulosti, fakt švanda) ______ Několik scén mě semlelo, především obchoďák nebo balón, hudební podkres jako od Mobyho byl jako smutný poselství z jinýho vesmíru. Zrzci jako takoví jsou Gavrasovou metaforou už i z jeho dřívějších počinů na všechny volnomyšlenkáře, anarchisty, teplouše, barevný, nespoutaný individua, prostě na odlišný lidi, který se systém snaží semlýt. Irsko, Garden of serenity, je pro oba smutnej cíl. Jak zpívá Tomáš Hlavsa z DG 307: Nelze se vracet, nelze spočinout. ()
Stúpalo to a stúpalo celý film, ale ani 10 balónov by to nevynieslo medzi priemerné filmy. Všetko tam bolo dosť zlé, ale akákoľvek road movie má aj tak svoje čaro. V dvojke/prequele asi bude okrem histórie s Barnaby Žubérom možno už aj ten čierny humor, napätie a hudba sfér. ()