Gilda

"Gilda, are you decent?" - "Me? ...Sure. I'm decent." Nestává se mi obvykle při sledování filmu zrovna často abych se po každé druhé, třetí vyslovené větě pousmál či uznale pokýval hlavou nad tím jak svižně, trefně a chytře jsou repliky vkládané do úst herců napsané. V "Gildě" se zdánlivě nic neděje, ale přesto diváka neustále udržuje v permanentně dráždivém napětí a nejistotě, poněvadž pod jejím prahem to vře až k nevíře a každá z ústřední trojice má svá tajemství a motivace... jež přece musí vyjít najevo! A přitom je nám stále povoleno vědět mnohem míň než oni. Mnohem míň než by se zdálo záludno. Nastupují tedy doměnky, tušení... přinejmenším do té doby než vše obestře a zcela pohltí omamná vůně ženy. "Gilda" patří k těm málo filmům jejichž dialogy si lidé přeříkávají zpaměti. A pak že jsou dokonalé filmy mýtus... (21.09.2006)

Tak jsem se konecne podival na zoubek Gilde, tedy zene, ze ktere je komplet odvarena cela veznice Shawshank v cele s Morganem Freemanem a musim rict, ze trestanci jsou podle ocekavani skutecne zvrhlici a to vcetne vkusu na zeny, protoze Gilda nema se sympaticnosti spolecneho vubec nic. Naopak, ukazkova zena na facku, obzvlast byt v kuzi Glenna Forda, kteremu pri fackovaci scene Rita vylamala 2 zuby (a on statecne vydrzel s kouskama zubu v puse, nez se dotocil zaber, ktery byl nakonec ve finale pouzit.). Takze celkove pekny noirek, ale fakt strasna hlavni zena (na ktere to bohuzel docela stoji). Mam slabost pro zpevacky, takze jsem myslel, ze ji usetrim kritiky alespon za to jak ve filmu nekolikrat zpivala a ted se docitam, ze to take nebyla ona, takze Rita Hayworth to u me projela na cele care a doufam, ze uz nikdy nebudu mit tu cest. 5/10 (26.08.2011)

Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek. (03.03.2015)

"Žena a hra, to nejde dohromady." No to určitě nejde, ale já jsem byl zpočátku přesvědčen, že půjde o podvodné hraní, pak zase o německé patenty, ale nakonec z toho vylezla love story krásné dračice Gildy a šarmantního křupana Johnnyho. Dýchlo to na mne kouzlem starého dobrého Hollywoodu, což mne potěšilo a navíc mě pořád bavil holič a filozof Pio, jehož hláškovací nálada byla nakažlivá. (10.05.2016)

Jelikož jsem nebyl na rozdíl od (nejen) zdejší většiny tak oslněn Ritou, dostalo se mi pouze slušné detektivky, kde se hlavní postavy chovali místy trochu podivně. Téma mírně psychopatické lásky "až za hrob" sice výrazně lépe (a temněji) zpracová např. Polanski v Hořkém měsíci, ale jako solidní ukázka vyřizování účtů pomocí psychologické války film určitě obsotjí. Nicméně od Rity jsem čekal poněkuď více, to už mě spíš zaujal Glenn Ford. (03.02.2011)