Čtvrteční vdovy

Bohatství neznamená štěstí. Krásně natočený film z argentinského prostředí o povrchním životě pracháčů. Každý má svoje tajemství. Scéna u bazénu se mi líbila, hlavně argumenty ohledně sebevraždy a perfektní zakončení celého filmu mělo něco do sebe. Jednoduše shrnu - pěkná podívaná, která určitě stojí za to. (15.04.2012)

Film mi trochu připomněl prodobně laděný mexický film "La zona"... prostě o tom, že přepychový život v ghettu za zdí neznamená vždy záruku bezpečí, natož štěstí... P.S. Kdybych neviděla film Pineyrovu Metodu, dala bych i pět hvězdiček, ale Metoda je Metoda a je těžké udržet si i v dalším filmu stejně geniální myšlenkovou vyšponovanost, která se ve Čtvrtečních vdovách sice též vyskytuje, ale na rozdíl od Metody, kde jste v napětí celý film, tak zde jen útržkovitě... (13.05.2012)

Film začíná záběrem na mrtvoly, které se vznáší ve vodě uprostřed bazénu. Vše nasvědčuje tomu, že budeme svědky temného thrilleru, patrně okořeněného hororovými prvky. Jenže vzápětí přijde střih a ocitnete se uprostřed komunity příslušníků vyšší střední třídy z uzavřeného rezidenčního komplexu. Patří zjevně k těm šťastnějším a úspěšnějším, co dokážou své rodině poskytnout velmi slušné zázemí. Nemají však takový majetek, který by jim zajistil bezpečný polštář v případě ztráty zaměstnání a postavení. Jejich blahobyt je postavený na hypotékách a dalších půjčkách a na ošidném předpokladu pokračování stávajících příjmů. Jenže se známkami přicházející krize přicházejí i obavy, které se mění v tíživou noční můru. Co bude zítra, jak obhájím svůj sociální status, co jsem bez něj? Filmový titul by mohl znít i jinak: Anatomie jednoho strachu. Čtvrteční vdovy sice nejsou tak stylově a obsahově vytříbené jako Metoda, ale i tak patří v žánru psychologického dramatu k slušnému nadprůměru a Marcelo Pineyro opět potvrzuje své levicové cítění. Celkový dojem: 75 %. (16.09.2018)

Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. (12.04.2012)

Nudný a zároveň hodně depresivní film byl pro mne - po zaujetím Pineyrovou "Metodou" - zklamáním. Tohle už vypadá jako produkt neomarxistické kritiky kapitalismu. Údajně prý ukazuje střední třídu za hospodářské krize v Argentině, ale to, co bylo vidět, šlo o boháče (kteří pochopitelně nebyli šťastní jen proto, že jsou zazobaní). Oproti marxistickým filmům ze Západu v 60.-70. letech obsahují tyto nejnovější filmy více sprosťáren, jinak jsou stejně beznadějné. (06.10.2013)