Dobývání moci

Na projekci tohoto filmu bylo v mém případě asi nejvtipnější, že jsem vůbec neměl tušení, že hlavní postavou je jeden z reálných(!) bývalých prezidentů Francie, dlouho měl během sledování za to, že celý příběh je spíše fikcí nebo-li tak trochu podobenstvím se satirických přesahem a říkal si, že pan Nicolas by klidně mohl být ještě nekompromisnějším. ;o)) Takže jsem po skončení a následném nahlédnutí do Wikipedie zase moudřejší a náhle nevím, co říct... Projevovat zděšení nad prohnilostí v politickém zákulisí plném rafinovaných praktik? To snad ani nemám zapotřebí, když je to všeobecně známá realita. Projevovat překvapení nad vznikem podobného filmu pouhé 4 roky po událostech zobrazených ve filmu? U jiné země snad, ale v případě Francie, kde minimálně stejně (často i více) úderné snímky na aktuální / dodnes nadčasová témata točili už dávno před tím pánové jako Giovanni, Cayatte, Mocky či Costa-Gavras, to zas tolik překvapivě ani nepůsobí. Tohle Dobývání moci nemá pro zkušenějšího diváka v dané oblasti nejsnadnější startovní pozici, nepřináší v obecné rovině toho moc nového ani tolik působivý či jedinečně strhující zážitek, na který bych pak ještě dlouho vzpomínal, a asi proto mu nedokážu dát plné hodnocení. Jako životopisný film o politikovi, který byl ještě v roce vzniku prezidentem (a o němž řada věcí vyšla najevo až o rok později), je to však zdařilé... a jako politická satira ozvláštněna kousavým humorem, či-li způsob, jakým jsem během sledování ten film vnímal já, fungoval na mě určitě taktéž... a upoutal mě po celý čas dost. Denis Podalydès v hlavní roli vystřihl celkem pozoruhodnou a současně velmi zábavnou kreaci muže s poněkud svérázným projevem, zato však jasným cílem dosáhnout vytoužený post za cenu prakticky čehokoliv. Během filmu jsem byl spokojen a nové poznání, které mým pohledem na film nejdřív lehce zatřáslo, ten můj původní dojem v ničem nezměnilo. Vrchol subžánru to pro mě zdaleka není, nutno však říct, že Francouzi ta politická dramata specifického ražení pořád umí... [75%] (03.04.2022)

Už se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, že jsem sledovala úplně jiný film, než ostatní. Ano, film byl o politicích, které lidé znají z televize. Kdyby byl o provinčním politickém klání, zřejmě by nepřitahoval tolik pozornosti. Hovořit o ódě, či dokonce adoraci Sarkozyho, to už je jasný signál, že jsem viděla jiný snímek. V tom mém je Sarkozy vylíčen jako parchant, který jde za mocí přes jakoukoliv překážku, neštítí se sáhnout k těm nejhnusnějším praktikám a žádná oběť kohokoliv není problém. To vše sbaleno do dárkového balení typicky francouzského filmu s výbornými hereckými výkony a půvabnou rozetou z hudby. (27.07.2012)

"Politika je blbá práce dělaná chytrými lidmi." Nicolas Sarkozy byl zdá se chytrým, resp. spíš vychytralým, politikem až moc. Je prvním odsouzeným francouzským prezidentem, a dost možná i prvním mužem v tomto úřadu, který skutečně skončí ve vězení. Přijde mi tedy trošku neuvěřitelné, že film mapující vzestup tohoto politika, plný zákulisního boje a mnoha slovních přestřelek (zejména s tehdejším francouzkým prezidentem Chirakem a s vnitrostranickým rivalem Dominique de Villepinem) vznikl  ještě za doby jeho aktivní politické kariéry. Možná, že i to byl jeden ze střípků toho, proč Sarkozy svůj prezidentský post v roce 2012 neobhájil. Sarkozy totiž rozhodně z tohoto filmu jako moc sympatický politik nevychází. Každopádně kdyby takovýto film měl vzniknout dnes, asi by se točil (byť částečně) kolem trošku jiných věcí, než kolem jeho vztahu k jeho tehdejší ženě Cecilii. I když tahle linka příběhu mohla být podle mě zpracována trošku více psychologicky (více z úhlu pohledu Cecilie). (05.04.2022)

Naprosto zbytečná "televizní" konverzačka, která nepřináší nic, co by Francouzi neviděli dávno v TV zpravodajství. Je zajímavé sledovat herce, jak se, naštěstí bez přehrávání, snaží zpodobnit politiky, které všichni znají z každodenního sledování televize, jenže to k zahnání nudy nestačí. Bylo by daleko údernější natočit to jako dokument. A Dominique de Villepin je tu vylíčen až jako ďábelský intrikán. (14.01.2012)

Filmy o politicích: po Milkovi a Nixonovi přichází Nicolas Sarkozy. V čem se tenhle film liší od těch ostatních? Jde o propagandu. Sledujeme, jak je Nicolas sice prťavý skrček, ale svou bezmeznou touhou po moci se dostává výš a výše až je z něj prezident republiky. Chuťovka. Jediné, co stojí za řeč, je herec v hlavní roli, hudba a pár vtipných scén (židle). Zbytek je óda na prcka, který právě začíná vládnout Francii (film končí jeho zvolením). (29.11.2011)